Jiří Karásek ze Lvovic
(1871 - 1951) český dekadentní básník a prozaik (raná díla ještě ovlivněna naturalismem). Žil samotářsky, jméno si obměnil šlechtickým přídomkem (ale pocházel z Prahy) – to souviselo s nechutí dekadentů ke všemu všednímu (ačkoliv pracoval jako poštovní úředník) . V raných sbírkách Zazděná okna, Kniha aristokratická šokuje obrazem hrdiny, který vzývá samotu a zánik. Sbírka Sodoma byla cenzurou zakázaná pro okázalou oslavu sexuální hry. Karásek byl obviněn ze zločinu proti mravopočestnosti. Základ sbírky je ze Sexus necans. V e sbírce Barokové oltáře se Karásek postupně inspiruje Vrchlickým a jeho Zlomky epopeje. Více se tu sbližuje s katolicismem, převypravuje staré křesťanské legendy. V Písních tulákových o životě a smrti se pro změnu inspiruje Villonem. Za tuto sbírku dostal Karásek státní cenu. Postava tuláka poukazuje na ztrátu zájmu o aristokracii. Oddíl Jazzband z prostředí kaváren, což je u Karáska novum, dříve se vyhýbal problematice současného světa. V próze zachycuje Karásek marnost lidského snažení, např. v díle Stojaté vody je ústřední postavou mladý básník, který na sobě chce pracovat, aby se prosadil, ale setkává se s různými lidmi, kteří jsou k tomutu přístupu skeptičtí a pod tíhou těchto setkání básník rezignuje. Gotická duše: román. Mladý šlechtic, ohrožený duševní chorobou se často modlí v klášteře na Hradčanech, kde přemítá o své víře v Boha a v český národ, v pospolitost jazyka a tradic. Vysvobození pro něj přichází v podobě šílenství.