Barva kouzel

Terry Pratchett

První díl Pratchettovy slavné fantasy série Úžasná Zeměplocha. Jednotlivé romány se odehrávají ve světě, jenž má tvar placky a je podpírán čtyřmi slony, kteří stojí na hřbetě obrovské vesmírné želvy, Velké A’Tuin. Zeměplocha se dělí na Střed a Okraj, přes který přepadává voda oceánu. Tento svět je plný čarodějů, magie, skřetů a fantastických podivností.

Pratchettův styl je výpravný a prošpikovaný ironickými výklady, přirovnáními a mírně cynickou mluvou hlavní postavy, díky čemuž je velice čtivý.

Hlavním hrdinou je nedostudovaný a vcelku neschopný čaroděj Mrakoplaš, žijící ve městě Ankh-Morporku v oblasti Středu. Setká se zde se záhadným cizincem Dvoukvítkem, naivním turistou z bohaté a vzdálené Zlaté říše, který je posedlý touhou po dobrodružství a po tom, spatřit všechny hrdiny, čaroděje, bytosti a podivnosti, kterými Střed v jeho vlasti proslul. S Dvoukvítkem cestuje neustále Zavazadlo, velká okovaná truhla z Myslícího hruškovníku. Zavazadlo se pohybuje na stovkách nožiček, jeho jedinou touhou je následovat svého pána kamkoliv a nenávidí všechny, kteří by mu chtěli ublížit. To potom dokáže být velmi agresivní.

Dvoukvítek si najal Mrakoplaše jako průvodce a platí mu ve své měně rhinu, jejíž jediná zlatá mince dělá zde v Ankh-Morporku z místního člověka boháče. Na Dvoukvítka se proto stále lepí zvědavci, kteří by rádi na něm zbohatli – obdarováním či krádeží (toto město je koncentrací zlodějíčků a hrabivců proslulé). Dvoukvítek například platí lidem – domnělým slavným hrdinům – za to, že se jím nechají vyfotit. Jeho fotoaparát je skříňka, ve které sedí skřet a ten každý požadovaný obrázek maluje na skleněnou destičku – proto je expozice tak dlouhá.

Dvoukvítek touží za každou cenu vidět nefalšovanou hospodskou rvačku – což se mu podaří, když se o něj v hospodě U Prokopnutého bubnu servou představitelé podsvětí, aby ho získali (o čemž on nemá ani tušení)

Mrakoplaš dorazil k Prokopnutému bubnu vysílen rychlým během a u zadních dveří se srazil s jakýmsi mužem, který spěšně opouštěl lokál. Cizincův spěch bylo možno zčásti přičíst oštěpu, který mu trčel z prsou. Muž hlasitě zabublal a zřítil se mrtev čarodějovi k nohám.

Mrakoplašovi se podaří Dvoukvítka na poslední chvíli vyvést z hospody, aby ho zachánil před nájemnými vrahy a další cháskou.

Obr už sahal pro další nůž. Mrakoplaš se divoce rozhlížel a pak se náhle ze zoufalství vztyčil do čarodějnické pózy. Jedna ruka mu vyletěla vpřed, druhá vzad. „Asoniti! Kyorucha! Beazleblor!“

Chlap zaváhal a v očekávání kouzla mu oči nejistě přebíhaly ze strany na stranu. K poznání, že se nestane vůbec nic, došel přesně v okamžiku, kdy se Mrakoplaš, vyděšený k smrti, rozběhl chodbou a kopl ho do rozkroku.

Obyvatelé Ankh-Morporku byli bez výjimky, do posledního, profesionální, vysoce kvalifikovaní čumilové. Prostě a jednoduše, šťastný Dvoukvítek dělal obrázek za obrázkem, mířil svou čočkou na lidi, o kterých si myslel, že se zabývají nějakou typickou činností, a pokaždé potom změnil nějaký ten čtvrt-rhinu majitele. Není tedy divu, že se za nimi brzo vytvořil dav zmatených, ale šťastných „zbohatlíků“ a dalších lidí, kteří je sledovali pro případ, že by ten šílenec vybuchl a změnil se ve zlatý déšť.

Dvoukvítek je ve své vlasti vlastně pojišťovákem. Mluví jinou řečí než ve Středu, a to, čím se zabývá, zní místním jako pojí-štěnic. Jeho princip vysvětlí Dvoukvítek hospodskému Broadmanovi a pojistí mu také hned hospodu proti požáru. Ale místní obyvatelé jsou vynalézaví. Broadmana hned napadlo, jak by mohl spáchat takový pojišťovací podvod a hospodu si sám zapálí.

Broadman si klekl na vrcholu sklepních schodů a začal manipulovat s křesadlem. Rychle zjistil, že je vlhké.

„Já tu všivou kočku zabiju,“ zamumlal a začal šmátrat po náhradním křesadle, které obyčejně leželo ve výklenku vedle dveří. Bylo pryč. Broadman řekl ošklivé slovo.

Od hospody ovšem chytne celá ulice a málem vyhoří celé město. Mrakoplaš s Dvoukvítkem utečou na poslední chvíli.

Malebná – i tohle bylo pro čaroděje Mrakoplaše (BMgc, Neviditelná univerzita [nedokončena]) jedno z těch nových slov, kterým se přiučil od chvíle, kdy se svým společníkem opustili kouřící spáleniště Ankh-Morporku. „Atraktivní“ bylo další z nich. Po dlouhém a pečlivém pozorování okolní krajiny, která Dvoukvítka k použití toho slova inspirovala, došel Mrakoplaš k názoru, že „malebná“ znamená „strašlivě neschůdná“. „Atraktivní“ při popisu vesnice, kterou tu a tam míjeli, zase vyjadřovalo „zimnicí prolezlá a rozpadající se“.

Tím začíná jejich dlouhá cesta Zeměplochou, jejímž zcela prostým cílem je najít si nový domov v nějaké jiné zemi, kde by Mrakoplaš nebyl trestně stíhán (dostal příkaz od vlády starat se o turistu, aby měl o zemi co nejlepší mínění a šířil pozitivní zkušenosti u sebe doma).

Dostávají se do styku s fantastickými bytostmi a většinou jsou v nějaké bryndě či dokonce ohrožení života. Přispěje k tomu také hra v kostky zeměplošských bohů, kteří posouvají figurkami hrdinů po hrací ploše. Ve snaze vyšachovat Mrakoplaše z herního pole bohyně Dámy jim bůh Osud postaví do cesty horského trolla.

Tak například na cestě před našimi poutníky stál pětimetrový horský troll. Byl výjimečně rozzuřený. To bylo jednak proto, že trollové bývají téměř neustále rozzuření od přírody, a jednak to mělo ještě jeden mnohem podstatnější důvod. Náhlá teleportace, která ho vytrhla z pohodlí vlastního doupěte v Rammerorckých horách a přenesla ho tři tisíce mil směrem k Okraji, nebezpečně pozvedla jeho vnitřní teplotu, což ovšem přesně odpovídalo zákonu o zachování energie. Troll tedy vycenil zuby a zaútočil.

„To je ale podivný tvor,“ prohlásil Dvoukvítek. „Není nebezpečný?“

„Jenom lidem!“ vykřikl Mrakoplaš. Vytáhl meč a plynulou tercií trolla bezchybně minul. Čepel zajela do vřesu v příkré stráni u cesty.

Trollovi oba hrdinové utečou, Dvoukvítkovi se splaší kůň a zmizí někde v lese, Mrakoplaš narazí na smečku vlků:

Mrakoplaš, na útěku z místa tragédie, vyběhl na mýtinu, po které pobíhala smečka zdivočelých vlků. Jeho profesoři na Neviditelné univerzitě, kteří si zoufali nad jeho neschopností ovládnout základy levitace, by užasli nad rychlostí, se kterou se mu podařilo dosáhnout nebližšího stromu a vyšplhat se do jeho koruny, aniž se ho zdánlivě dotkl.

Těsně předtím, než by spadl ze stromu, ho do něj vtáhla lesní víla dryáda.

A proč tady vlastně vůbec ty dryády byly? Pokud si vzpomínal, stromový národ vyhynul před staletími. Člověk je prostě předstihl ve vývoji, jako ostatně většinu národů Soumraku. Jen elfové a trollové přežili příchod člověka na Zeměplochu. Elfové proto, že byli z větší části příliš chytří, a trollové proto, že byli přinejmenším stejně zlí, nevraživí a hrabiví jako lidé. Myslelo se, že dryády vymřely současně s pidimužíky a skřítky.

Jak se však ukázalo, dryády nebyly vůbec mírumilovné, naopak jej chtěly zabít, protože poškodil strom. Mrakoplaš utekl na poslední chvíli a pomocí kouzla se dostal do chrámu Požírače duší, zlého démona, který se nacházel v tomtéž lese. Shodou okolností sem zabloudil i Dvoukvítek a ještě místní hrdina Hrun Barbar. Všichni se zde potkají, přemůžou chapadlovitého démona a společně se vydají dále.

Krátce řečeno, čarodějné knihy netěsní. Tečou. Propouštějí kouzla. Bylo podniknuto mnoho pokusů, jak tomu zabránit. Země na Okraji jednoduše zatížily knihy zemřelých čarodějů olověnou pětifází a hodily je přes Okraj. Poblíž Středu ovšem takovéhle možnosti nebyly.

Udá se ještě mnoho peripetií, dostanou se do obrácené hory Wyrmbergu, kde se koncentruje magická moc a kde se mohou zhmotnit představy – místní vládkyně a její bratři zde létají na dracích vyvolaných myšlenkou.

Odtud se dostanou Mrakoplaš s Dvoukvítkem až na Okraj, kde je před smrtí zachrání mořský skřet tvoření vodou. Jsou však zajati čaroději ze země Krull, která vládne Okraji a zachytává do gigantické sítě Okrajky vše, co by jinak přepadlo přes Okraj. Krullané sestrojili bronzovou kosmickou loď ve tvaru ryby, aby prozkoumala vesmír za Okrajem, především aby zjistili pohlaví Velké A’Tuin. Aby byla cesta želvonautů úspěšná, chtějí obětovat dva lidi bohům – a mají to být právě tito dva cestovatelé. Od smrti je nakonec zachrání Zavazadlo, které urazilo dlouhou cestu souší i mořem, když ho ztratili v lese. To se ale Dvoukvítek už schoval v Mocném Poutníkovi a vystartoval do kosmu a Mrakoplaš, který nestihl nastoupit (jelikož nechtěl), přepadl přes Okraj. Co se stane dál? J