Komediální konverzační divadelní hra z roku 1895. Příběh se odehrává během jednoho dne ve vysoké londýnské společnosti státníků a jejich manželek. Vedle hlavní zápletky postavy chrlí „vysoce intelektuální“ názory na život, módu, vztahy, manželství a další aspekty lidského života, ze zásady ulpívají na banálních názorech či zvyklostech a jejich zásady jsou produktem bezstarostného života a snad i občasné nudy.
Lord Chiltern je bezúhonný, čestný politik s pověstí čistou jako sklo. Na jednom večírku se však objeví paní Cheveleyová, diplomatka žijící ve Vídni, bývalá spolužačka jeho ženy Gertrudy. Paní Cheveleyová se vykáže dopisem, jenž psal v mládí lord Chiltern jistému příteli, dopisem, který jej usvědčuje, že celé své jmění a závratnou politickou kariéru získal na základě vyzrazení státního tajemství. Paní Cheveleyová vydírá lorda Chilterna – je ochotna mu dopis odevzdat za podmínky, že následujícího večera vyjádří ve sněmovně podporu projektu argentinského průplavu, do nějž je sama finančně angažována. Projekt je pochybný, nevýhodný a lord Chiltern je jednoznačně proti němu. V případě nevyhovění je však paní Cheveleyová odhodlána lordovu minulost odhalit a tím ho zničit.
Lord Chiltern se o celé záležitosti svěří příteli, lordu Goringovi. Také za ním přijde paní Cheveleyová s nabídkou, že mu dopis lorda Chilterna dá, pokud si ji vezme za manželku. Lord Goring však náhodou nalezl na zmíněném večírku brož, kterou tam paní Cheveleyová ztratila, a kterou prokazatelně kdysi ukradla jeho sestře. Nasadí jí ji jako náramek a bez znalosti mechanismu brože není paní Cheveleyová schopna náramek sundat. Aby nebyla potupena jako zlodějka, je nucena dopis odevzdat a lord Goring jej okamžitě spálí. Lord Chiltern je tak zbaven rizika a může se ve sněmovně vyjádřit proti stavbě argentinského průplavu.
Vedlejší zápletkou je výslovná žádost Goringova otce, lorda Cavershama, aby se jeho 34letý syn konečně oženil. Ten se zatím baví mládeneckým životem, společenskými večírky a marněním času. Jelikož se však lord Goring již nějakou dobu dvoří Chilternově dceři Mabel, ke konci hry se s ní zasnoubí.
Lady Basildonová: Ach! nenávidím vychování.
Paní Marchmontová: Já rovněž. Snižuje to člověka téměř na úroveň obchodních tříd, není-liž pravda? Ale drahá Gertruda Chilternová mi říká, že bych si měla vytknouti nějaký vážný životní cíl. A tak chodím sem pokusit se, zda bych nějakého nenašla.
Lady Basildonová: (rozhlíží se kolem lornětem) Nevidím tu dne večer nikoho, koho by snad bylo možno nazvati vážným cílem. ...
Lady Markbyová: Ach, dnes se lidé vdávají tak často jak mohou, není-liž pravda? Jest to nejvýš moderní.
Sir Robert Chiltern: ...Ale dovolíte, abych se zeptal, v hloubi srce jste optimistkou nebo pesimistkou? To jsou, jak se zdá, jediná dvě moderní vyznání, která nám dnes zbývají.
Paní Cheveleyová: Ó nejsem ani jedním. Optimismus začíná širokým pohledem a pesimismus končí modrými brýlemi. A ostatně obojí jest jen pózou.
Paní Cheveleyová: Ah! Síla žen spočívá ve faktu, že nás psychologie nedovede vysvětliti. Mužové mohou být analyzováni, ženy...pouze zbožňovány.
Lord Caversham: Nedovedu si vysvětliti, jak snesete londýnskou společnost. Octla se úplně v koncích, osud to ztracených existencí hovořících o ničem.
Lord Goring: Já mluvím rád o ničem, otče. Je to jediná věc, o níž něco vím.
Lord Caversham: Zdá se mi, že žijete zcela pro zábavu.
Lord Goring: A proč by měl člověk žíti, otče? Nic nečiní tak starým jako štěstí.
Lord Goring: Ach, to jest chorobné u vás, paní Marchmontová!
Paní Marchmontová: Jsem tak ráda, že vás to slyším říkat. Marchmont a já jsme spolu oddáni sedm let a ani jednou mi neřekl, že jsem chorobná. Mužové jsou tak trapně nevšímaví!
Lady Markbyová: Mohly bychom jeti do parku o páté. Všecko vypadá teď tak čerstvě v parku!
Paní Cheveleyová: Vyjma lidí!
Lady Chilternová: Minulost člověka jest člověk sám. Jest to jediné, dle čeho mají býti lidé posuzováni.
Lord Goring: ...Ale žádný muž by neměl míti tajemství před svou vlastní ženou. Ona na ně jistě přijde. Ženy mají o věcech obdivuhodný instinkt. Dovedou objeviti vše vyjma zřejmé věci.
Sir Robert Chiltern: ... Myslíte opravdu, Arture, že slabost podléhá pokušení? Já vám pravím, že jsou strašná pokušení, že to vyžaduje síly, síly a odvahy jim podlehnouti. Vsaditi celý svůj život na jediný okamžik, riskovati vše na jediný hod, ať jest sázkou moc nebo rozkoš, jest lhostejno – v tom není slabosti. Tam jest hrozná, strašná odvaha. ...
Sir Robert Chiltern: ... bohové splňují naše prosby, chtějí-li nás ztrestati.
Lord Goring: Vždy stojí za to tázati se, ačkoliv nestojí vždy za to odpověděti.
Lady Markbyová: Jste pozoruhodně moderní, Mabel. Trochu snad příliš moderní. Není ničeho tak nebezpečného jako býti příliš moderní. Člověk jest náchylen k velmi náhlému vyjití z módy. Znám toho mnohé příklady.
Lady Markbyová: ... Myslím, že druhá sněmovna jest největší ranou pro šťastný manželský život, která na nás padla od té doby co byla vynalezena ona příšerná věc, zvaná vyšší ženské vzdělání.
...
Za mých časů ovšem byly jsme učeny ničemu nerozuměti. To byl starý systém a byl velmi zajímavý. Ujišťuji vás, že množství věcí, kterým jsem já a moje ubohá drahá sestra byly učeny nerozuměti, bylo zcela neobyčejné. Ale moderní ženy rozumí všemu, jak se mi říká.
Paní Cheveleyová: Vyjma svým mužům. To jest jediné, čemu moderní žena nerozumí nikdy.
Lady Markbyová: A to jest právě, tuším, velmi dobré, drahá. Snad by rozbilo mnohý šťastný domov, kdyby jim rozuměly.
Lady Markbyová: ...Její vlastní sestra,, paní Jekyllová, měla velmi nešťastný život; žel, že nikoliv její vlastní vinou. Konečně byla tak zlomena, že šla do kláštera nebo na operní jeviště, zapomněla jsem kam. Nikoliv; myslím, že se chopila uměleckého vyšívání. Vím jen, že ztratila veškeren smysl pro radost ze života.
Lady Markbyová: Obědvati doma sami? Jest to rozumné? Ach, zapomínám, že váš manžel jest výjimkou. Můj jest všedním pravidlem a nic nečiní ženu tak rychle starou jako vdáti se za všední pravidlo.
Paní Cheveleyová: Obdivuhodná žena, lady Markbyová, že ano? Mluví více a řekne méně než kdokoliv jiný. Jest stvořena pro veřejné řeči.
Lord Goring: Víš, Phippsi, moderní jest to, co člověk sám nosí. Nemoderní jest, co nosí ostatní lidé. ...
Právě tak jako neuhlazenost jest pouze chováním druhých lidí. ...
A nepravdy jsou pravdy druhých lidí. ...
Druzí lidé jsou strašní. Jedině možná společnost pro člověka jest on sám. ...
Sebeláska jest počátkem životní povídky, Phippsi.
Lord Goring: Neobyčejné, co se týče nižších tříd v Anglii – stále ztrácejí své příbuzné.
Phipps: Ano, mylorde! Mají v tom neobyčejné štěstí.
Lord Goring: Ale jest po sedmé, otče, a můj lékař říká, že nesmím vésti vážných rozhovorů po sedmé. Působí to, že mluvím ze spaní.
Lord Caversham: Že mluvíte ze spaní, pane? Co na tom záleží? Nejste ženat.
...
Lord Goring: ... Kohokoliv dnes potkáme, jest paradox. Jest to hrozná nuda. Činí to společnost tak samozřejmou.
Lord Caversham: Rozumíte vskutku vždy tomu, co říkáte, pane?
Lord Goring: Ano, otče, poslouchám-li pozorně.
...
Drahý otče, mám-li se oženiti, zajisté mi dopřejete volbu času, místa a osoby? Zvláště osoby. ...
Ale ženy, které mají zdravý rozum, jsou tak obzvláště obyčejné, není-liž pravda? Ovšem mluvím jen dle doslechu.
Lord Caversham: Žádná žena, pane, všední nebo hezká, nemá vůbec zdravého rozumu. Zdravý rozum jest výsadou našeho pohlaví.
Lord Goring: Zcela tak. A my mužové jsme tak sebeobětaví, že ho nikdy nepoužíváme, otče, či ano?
Paní Cheveleyová: Ubohý starý lord Mortlake, který měl jen dva předměty konverzace, svou dnu a svou ženu! Nikdy mi vlastně nebylo jasno o které z obou mluví. Užíval hrozné řeči o obou z nich.
Lord Goring: Nesmíte toho učiniti. Bylo by to mrzké, děsné, hanebné.
Paní Cheveleyová: Ó, neužívejte silných slov. Znamenají tak málo. ...
Lord Caversham: Nuže, pane, co zde děláte? Maříte, soudím, čas jako obyčejně?
Lord Goring: Můj otče, jdeme-li na návštěvu, jest to za tím účelem, abychom mařili čas druhých lidí, nikoliv vlastní.
...
Lord Caversham: Nenávidím, pane, této strojené mladosti. Převládá dnes až příliš.
Lord Goring: Mládí není strojeností. Mládí jest uměním.