Salome
Krátká jednoaktová hra z roku 1896. Původně byla napsána ve francouzštině a premiéra byla provedena v Paříži, poněvadž v Anglii v té době platil zákon, který zakazoval zobrazování biblických scén na jevišti.
Hra zpracovává příběh dívky Salome, dcery Herodiadiny, která byla známá svou krásou a svůdností, a která se zasloužila o popravu Jana Křtitele, když o jeho hlavu na radu své matky požádá Heroda, matčina druhého manžela. Herodias Jana Křtitele nenávidí, protože ten popírá právoplatnost jejího manželství s Herodem – vzali se poté, co Herodes zabil svého bratra, jejího prvního manžela. Ve Wildově zpracování je Jan Křtitel označen jako prorok Jochanaan a Salome žádá na Herodovi jeho hlavu za Tanec sedmi závojů, protože se jí nepřekonatelně zalíbil, ona jej chtěla políbit, ale prorok ji odmítl a k tomu ji urazil hanebnými výroky. Herodes se obává proroka vydat, protože věří jeho spojení s Bohem a nechce přivolat neštěstí, ale když žádal na Salome tanec, přísahal, že jí dá všechno, oč požádá, tak neměl na vybranou. Na konci hry Salome zvedá Jochanaanovu useknutou hlavu a s úsměškem ji líbá, aby mrtvý prorok viděl, že nakonec bylo po jejím.
Hra je psána jazykem plným metafor a přirovnání, připomínajícím styl biblického textu. Spojujícím prvkem je pohled všech postav na měsíc, v němž každý vidí něco jiného podle toho, zda očekává dobré či strašné události, podle toho, jaký je a nač myslí. Někomu připadá jako bílá tančící princezna, někomu jako panna, jako penízek či mrtvá žena nebo krvavě rudá luna.
Salome: ... Tvé vlasy miluji, Jochanaane. Tvé vlasy jsou jako hrozny vína, jako hrozny černého vína, které visí na edomských vinicích v zemi Edomitů. Tvé vlasy jsou jako cedry libanonské, jako vysoké libanonské cedry, které poskytují stín lvům i zlodějům, kteří se chtějí za dne schovat. Dlouhé černé noci, noci, kdy měsíc nevyjde, kdy se hvězdy bojí, nejsou tak černé. Nic na světě není tak černé jako tvé vlasy – Nech mě, abych se dotkla tvých vlasů.
Jochanaan: Zpátky, dcero Sodomy! Nedotýkejte se mě. Chrám Páně nesmí být znesvěcen.
Salome: Tvé vlasy jsou strašné. Jsou pokryty blátem a prachem. Jsou jako trnová koruna, kterou ti nasadili na čelo. Jsou jako hnízdo černých hadů, kteří se ti kroutí okolo krku. Nemiluji tvé vlasy... Tvá ústa miluji, Jochanaane. Tvá ústa jsou jako šarlatová páska na slonovinové věži. Jsou jako granátové jablko, rozkrojené nožem ze sloni. Granátové květy, které rostou v tyrských zahradách a jsou červenější než růže, nejsou tak červené. Červené výkřiky trub, které oznamují příchod králů a děsí nepřítele, nejsou tak červené. ... Nech mě políbit tvá ústa.
Jochanaan: Nikdy, dcero Babylónu! Dcero Gomory! Nikdy.