Poslední společné drama bratří Čapků. Vznikla v roce 1927. Rozebírá relativitu pravdy, otázky náboženství, morálky, velkých myšlenek, za které se vedou nesmyslné boje a prostých lidí, kteří žádné velké myšlenky nemají a jsou tak prakticky nejšťastnější.
Adam je vynálezce, který sestrojil Kanón negace. Ten zničí vše, co Adam popře. Adam došel k závěru, že svět je natolik špatný, že musí být zničen. Vystřelí z Kanónu negace a nezbude nic než on, neboť sám sebe popřít zapomněl. Boží hlas mu za trest uloží, že nyní bude on sám Stvořitelem a bude muset stvořit svět sám, podle sebe, když se domnívá, že to udělá lépe než Bůh.
Adam tedy tvoří z hlíny. Nejprve stvoří blechy – zcela omylem, když nevěří, že tu moc skutečně má. Poté stvoří Nadčlověka – Evu. Ta je však příliš emancipovaná a povýšená, takže ke Stvořiteli nemá úctu, tím méně náklonnost. Adam si tedy chce stvořit přítele – stvoří Nadčlověka Milese. Ten však má podobné vlastnosti jako Eva, pro svou dokonalost se cítí být povýšeni nad Adamem a naopak si rozumějí spolu. Utečou tedy do hor. Adam si tedy stvoří novou ženu – Lilith, chce, aby byla hodná, měla jej ráda, uznávala ho. Lilith taková je, ale kromě toho je ufňukaná, přecitlivělá, vymýšlí si potřeby a problémy, stále chce, aby jí Adam dokazoval svou lásku. Pro svou hloupost a jednoduchost absolutně nechápe Adamovo důležité stvořitelské poslání a není možno s ní o tom diskutovat. Adam chce tedy stvořit kamaráda, který mu bude dokonale rozumět, který bude smýšlet přesně jako on. Tak vznikne Alter Ego. Ten si však nárokuje vše, co je Adamovo, protože přeci mají mít stejná práva. Chce také Lilith. Nakonec se rozhodne stvořit si vlastní ženu – lepší, než má Adam. Přiřkne jí spoustu protichůdných vlastností ve snaze udělat ji co nejlepší a nejuniverzálnější, ale Žena je díky tomu každou chvíli jiná, neustále si dává jiná jména a její nálada se mění v každých dvou větách.
Adam a Alter Ego se nemohou shodnout na základních filozofických otázkách a rozdělí tedy svět na dva díly, aby každý ve svém tvořil podle svého přesvědčení. Adam se snaží stvořit něco nového, lepšího, než je člověk, který je zastaralým modelem, ale nemůže na nic přijít. Alter Ego však na něco nového přijde – tvoří Masu, sériově vyráběný dav, složený z naprosto stejných a stejně myslících lidí. Těmi zaplňuje svůj svět. Adam naproti tomu tvoří lidi – jedince, individuality, každý je jiný, jiného vzhledu, myšlení, povahy, schopností.
ALTER EGO: Organizovat. Tvořit, to je organizovat. Tvořit vyšší celky. To se ví, ty jsi hotov; nadělal sis lidí, a s lidmi se nedá už nic dělat, absolutně nic. Inu, máš to jako zoologickou zahradu, jen když tě to baví! Ale odpusť, mám co dělat.
Tyto dva světy – unifikovaný a svobodně pestrý, mají zřejmě symbolizovat odlišná státní zřízení – socialistické a demokratické. Představitelé obou světů se sejdou u Hlíny stvoření a chtějí svému Stvořiteli postavit pamětní desku. Hádají se, kdo má právo ji zde postavit a vznikne konflikt a boj. Ukáže se, že organizovaná Masa má evidentně lepší šance než individualističtí lidé z druhého světa. Adam i Alter Ego se sejdou u díry po hlíně a jsou smutní, že se akt Stvoření takto zvrhnul a vymknul kontrole. Shodnou se, že kdyby se tehdy spojili a svými názory se doplňovali a snažili se porozumět si navzájem, nemuselo by k válce dojít. Jako Stvořitelé už nemají nad svými lidmi žádnou moc, nikdo je neposlouchá, neboť vůdce (vojevůdcovství se ujal Nadčlověk) je více než stvořitel.
Oba Stvořitelé se rozhodnou zjevit se svému lidu a nádherných šatech, aby jim dali příležitost k víře, k jejich uctívání, neboť dospěli k názoru, že to lidé potřebují. V jeskyni (jámě po hlíně stvoření) už však někdo je – Zmetek, který vzniknul z nedodělaného výtvoru Stvořitele. Je chudý, primitivní, nikde ho nechtějí, tak živoří zde. Má spoustu dětí, ačkoliv nemá ženu – protože zmetkové mají vždycky plno dětí.
Lidé obou světů se mezitím domluví na smíru a u jeskyně se sejde delegace, která má projednat podmínky pro vytvoření nového světa. Hned na počátku jednání se rozhodnou, že mají být svrženi, suspendováni a popřeni oba Stvořitelé, jakožto představitelé starého světa. Vtom se oba „zjeví“ s poselstvím lásky, míru a víry. Nikdo je však neposlouchá, naopak jsou obviněni z toho, že udělali svět tak špatně a nedokonale.
Vtom přijde Červený hlasatel (patrně má symbolizovat komunistu) a tvrdí, že je zástupce výboru, který se sám zvolil. Začne vehementně ostatním cosi nařizovat. Než však skončí, přijde Černý hlasatel (fašista?) a rovněž se prohlašuje za zástupce Výboru pro mír a nový svět, začne ostatním vyhrožovat a zastrašovat je zbraní.
RÉTOR: My jsme Výkonný výbor!
ČERVENÝ HLASATEL: My jsme Výkonný výbor!
ČERNÝ HLASATEL: A my vás dáme postřílet. Vyndá dvě pistole a namíří na shromáždění. Mimo to se ohlašuje: Dosavadní Stvořitelé jsou vyhozeni a bude s nimi naloženo podle práva. Výkonný výbor jmenoval Stvořitelem mne. Kdo s tím nesouhlasí, bude zastřelen. Tak co?
Drtivá pauza.
ADAM: Ty krvavý pse. Ty vrahu!
ČERNÝ HLASATEL ukloní se: Díky! Pochopil jste situaci.
Posléze vyjde najevo, že Černý hlasatel byl pouze převlečený Nadčlověk, který se tímto aktem snažil zahnat vlastní nudu.
Adam s Alter Egem polemizují, zda by nebylo lépe svět znovu zničit. Vyleze Zmetek a prohlašuje, že se vše dělo jen kvůli velkým myšlenkám. On žádné takové myšlenky nemá, ale chce žít – žít co nejdéle, aby se mohl jednou mít lépe. Je odhodlán zničení zabránit.
O mnoho let později je rozšířeno náboženství uctívající oba Stvořitele. Chtějí postavit chrám na Svaté půdě u jeskyně. Adam i Alter Ego jsou už starci, každý je má za pobudy a žebráky. Zaradují se, když se dovědí, že mají mít chrám, ale nikdo je do něj nechce pustit – ten je pro jejich sochy. Kněz je pouze roztrpčen, že na tak svatém místě se nachází tolik blech – avšak Stvořitel ve své svrchované moudrosti jistě věděl, proč je stvořil a zajisté měl nějaký vyšší záměr.