Tato půvabná a hluboce lidská útlá knížka vyšla poprvé v neúplné podobě po Čapkově smrti v roce 1939. Zpracovává autorovy osobní postřehy ze života zvířat (obecně i jeho vlastních) a jejich spolužití s lidmi.
Minda čili O chovu psů (1926)
...jednoho rána u mne zazvonil člověk, vlekoucí na šňůře cosi zrzavého, chundelatého a zřejmě rozhodnutého nikdy nevkročit do mých vrat. ... „To je, panečku, rasa,“ pravil ten člověk znalecky a odešel nápadně rychle, ponechávaje nás dva našemu osudu.
Ještě nikdy jsem neuvažoval o tom, jak se má dostat pes zpod stolu. Myslím, že se to obyčejně dělá tak, že si člověk sedne na zem a vykládá zvířeti všemi rozumovými i citovými důvody, aby vylezlo. Zkusil jsem to hlasem šlechetným i velitelským; prosil jsem a podplácel jsem Mindu kostkami cukru, pokusil jsem se dělat ze sebe pejska, abych ji vylákal. Když všecko selhalo, vrhl jsem se pod stůl a vytáhl jsem ji za nohy na světlo. Bylo to brutální a nečekané násilí. ...
Co se toho hlídání týče, je to zcela správné: Člověk si skutečně opatřuje psa proto, aby ho hlídal. ... I na tom, že člověk si opatří psa, aby nebyl sám, je mnoho pravdy. Pes opravdu nechce být sám. ...
Pak následuje cvičení v těžké atletice, neboť musíte psa bez obojku odnést v náručí domů; což není jenom vzpírání břemene, nýbrž vzpírání vzpírajícího se břemene ...
Minda cítí elementární a tajemnou hrůzu z motocyklů. ... nemá ráda ty zatracené mašiny a vynálezy, jež masa a kostí nemají a ženou si to jako splašené, pekelně a nejedle páchnouce.
Sedni si, Mindo, a slyš: JE TRÉ PŘIKÁZÁNÍ:
1. Poslouchati budeš.
2. Čistotu zachovávati budeš doma i na schodech.
3. Sežereš, co ti dám.
Mimoto jsem trochu studoval otázku křížení, pokrevních svazků a podobných věcí; ale jelikož to jsou vědecké problémy, rozcházejí se v nich všechny autority přímo diametrálně.
Iris (1929)
Má svůj světový názor, který by asi vyjádřila slovy, že svět je psina.
Její poměr je kočce je těžko definovatelný: má ji strašně ráda a něžně ji očichává; hodiny se vydrží na ni dívat upřeným a náruživým pohledem přátelství, ale jen potud, pokud se kočka nehýbe. Jakmile se kočka pohne, musí ji Iris honit.
Kočka ji nechávala dělat chůvu; mžourala na ni ospale a shovívavě, jako by chtěla říci: Počkej, však tě to přejde, až ty budeš mít koťata ... Její mateřské city se vztahují také k malým dětem, které olizuje a chce kojit; dále k vycpaným medvídkům a dětským panenkám. ...
Hraje si, jen když je v kontaktu s člověkem; nemá-li spoluhráče, potřebuje aspoň diváka, aby honila kamínek, tančila s větvičkou v hubě nebo lítala bláznivým kalupem v tajemných kruzích a osmičkách.
Všechna štěňata jsou stejná ...Všechna vlezou, kam nepatří ... každých pět minut volají o pomoc, učí se štěkat a jsou tiše jen tehdy, dělají-li nějakou nenapravitelnou škodu. ... Věčná je stejnost a nekonečná rozmanitost všeho, co žije.
Ben, Bijou, Blackie a Bibi (1929)
O štěňatech foxteriérky Iris.
...poletíme nekonečným prostorem, až se nám budou uši třepat...
Pak začala ztrácet humor a chlupy; byla zahloubaná do sebe a chvílemi jí bylo špatně; olezlá, s těžkými boky a hřbetem kostnatým ... Po několika hodinách přišly domácí ženské a zvěstovaly záříce...že máme štěňátka. Odhad jejich počtu kolísal mezi dvěma a čtvrnácti, neboť Iris k nim nikoho nepustila.
7. den: Počínají chápat rodinné vztahy: jedno odstrkuje druhé od matčiných struků.
14. den: Dnes jim Bubíkův pán kupíroval ocásky; nemohl jsem se na to dívat. Pak tam zůstaly ležet čtyři bílé ocásky, něžnější než dívčí malíček. Chtěl bych je schovat a později dát každému štěněti jeho ocásek na památku; ale bojím se, že by je sežrali. Nechám je zakopa. (Ty ocásky.)
Nebylo kam postavit nohu: buď se tam hemžilo štěně nebo tam byla loužička; nejčastěji oboje. ... Říkám vám, takové štěně je div přírody; je to nevyčerpatelný zdroj zábavy a loužiček.
Iris chtěla kočku přinutit, ano, přinutit, aby se šla podívat na její dětičky; ... ale kočka s výrazem ošklivosti zamávala ocasem a vznešeně odcházela jako dáma, kterou by někdo nutil, aby se šla podívat j jeskynním lidem. Irisku to zřejmě zamrzelo. „Když nechceš, tak nech tak,“ řekla, a od té doby ze msty vyžírala kočce misku.
...vysílali hromadné deputace, že chtějí mlíčko s máčenou houskou...
„Holoto mizerná, čerti, bando a neřádi, takhle to už dál nejde; já vás musím dát z domu. Opatřil jsem vám krásná místa; namluvil jsem čtyřem lidem, že jste nejmírnější a nejlíbeznější zvířátka pod sluncem“ ...
Dášeňka čili Život štěněte
...lidské maminky dobře vědí, co a proč dělají; ale taková psí maminka to neví, jenom cítí, že jí to příroda káže. ... Taková psí maminka, pánové, nemá snadný život; lidí je mnoho a všechny pokousat nemůže.
To byste nevěřili, co má takové štěně práce: když se neučí chodit, spí; když nespí, učí se sedět ... A i když štěně spí nebo pije, má při tom za úkol, že musí růst.
Ech, ty hloupá, když to nejde jinak, musím ti do mlíčka strčit tvůj nechápavý nos, chtěj nebo nechtěj; tak! – Dášeňka je zdrcena násilím, které se na ní stalo; má čumáček a vousy smočené v mléce, musí se olíznout jazejčkem a namoutě kutě, ono je to dobré. ...
V tomto vesmíru je plno věcí, které je nutno vyzkoušet co do kousatelnosti a případně sežratelnosti...
Vůbec Dášeňka má příbuzenskou náklonnost ke všemu chlupatému, ať je to smeták nebo žíně (které rve z pohovek) nebo vlasy lidí...
Jelikož je z rodu teriérů čili myšařů, učí se vyhrabávat ze země myšičku.
Nastává takzvaný infighting, to jest, oba borci se kutálejí v ringu (zpravidla na trávníku) a není vidět nic než neobyčejné množství předních i zadních nohou, zmítajících se v chumlu chlupů.
„Dejte jí ještě jednou,“ káže fotografující člověk a honem zaostřuje. Jenže Dášeňka si vezme do hlavy, že už nebude a nebude žrát. A že prý ne. Marné jí domlouvat. Marné jí strkat nosánek do mléka. Nechce a basta. S povzdechem odnáší fotograf svůj aparát domů; a Dášeňka, vědoma si svého vítězství, jde nyní spořádat třetí porci mlíčka. ...
Pánové, spíš se dá fotografovat pád do propasti nebo blesk na nebi než život štěněte.
Psí pohádky
První foxteriér, kterého Stvořitel stvořil, se jmenoval Fox, a ten Fox byl čistě bílý, bez jediné poskvrnky. Jakpak by nebyl bílý jako družička, vždyť byl stvořen pro ráj, aby si hověl na klíně andělů. Co tam v tom ráji dostával žrát? No, smetanu a syrečky; maso ne, protože andělé jsou vegetariáni. ...
Ten Alík žil v krásné zahradě, plné květin, motýlů a myšiček, a byla tam nádržka s bílými a růžovými lekníny, ale ten Alík do ní nikdy nespadl, protože nebyl takový blázen a třeštidlo jako někdo. ...
Někdy si budeš hrát na ulici s pejsky a bude ti s nimi dobře a veselo, protože je to tvá krev a tvůj rod; ale doma, Dášo, doma se budeš cítit jen mezi lidmi. S těmi tě pojí něco divnějšího a jemnějšího nežli krev. To něco je důvěra a láska. Tak běž.
Další kapitolky: Výstava psů, Pes a kočka, O nesmrtelné kočce (hrdinkou je kočka Pudlenka a její četné potomstvo, které drželo její linii), Z názorů kočky.