Návštěva staré dámy

Friedrich Dürrenmatt

Divadelní hra ztvárňující téma svědomí, které má obstát v boji proti touze po penězích a životním standardu, ale také téma morálky, práva na pomstu, mezilidských vztahů a citu.

Šedesátiletá miliardářka Klára Zachanasjanová se vrací do rodného městečka Güllenu, aby jeho obyvatelům učinila neobvyklou nabídku: věnuje jim obrovskou sumu peněz, které by pozvedly chátrající ekonomiku obce, výměnou za vraždu Alfréda Illa, váženého obyvatele Güllenu. Ve hře je mnoho problémů a konceptů: Klářinou motivací je pomsta a touha po vnitřním klidu - jako mladá dívka prožívala s Illem románek. Když s ním však otěhotněla, svalil Ill vinu na dva náhodné otrapy a Klára musela s hanbou město opustit. Přikládá Illovi vinu za svůj neblahý osud a morální rozklad, když se musela protloukat jako prostitutka. Díky sérii výhodných sňatků se dostala k enormnímu bohatství, které nyní hodlá využít právě k uskutečnění své pomsty. Viní totiž Illa nejen za samotný fakt, že byla nucena k prostituci, ale zejména za svou neschopnost prožívat znovu lásku a brát vážně jakýkoliv vztah. O tom ostatně svědčí také plejáda manželů s Klárou spojená: do Güllenu přijíždí se VII. manželem a v průběhu hry se stihne rozvést a vdát ještě dvakrát. Manželé jsou i ve scénáři označováni vždy římskou číslicí, což přispívá k dojmu masovosti, neosobního přístupu, pouze jakési položky v seznamu.

Güllenští jsou zase těmi, kteří se musejí rozhodnout: mravní zákon či hmotný prospěch? Na první pohled se zdá, že je jejich morálka pevná. Rozhodně odpovědí, že je nemyslitelné, aby zabili svého souseda. Postupně však obě možnosti bilancují: městečko je na pokraji krachu, všichni obyvatelé třou bídu s nouzí a žijí převážně z podpory pro nezaměstnané. Všechny podniky jsou zavřené a štědrá finanční injekce by pomohla nastartovat místní ekonomiku.

(Co však obyvatelé nevědí, je skutečnost, že k bankrotu se Güllen blíží kvůli záměrné a promyšlené intervenci Kláry Zachanasjanové, která skoupila veškeré fungující podniky a pozemky v Güllenu a nechala je zavřít, aby si připravila podmínky pro svůj zamýšlený plán.)

Následující ukázka tuto ekonomickou záhadu nastiňuje. Ukázka zároveň obsahuje prvky absurdity, příznačné pro Dürrenmattovu tvorbu.

STAROSTA Co tady chcete, exekutore Glutzi?

EXEKUTOR Však vy víte, pane starosto. Mám před sebou obrovský úkol. Víte, co to je, zabavit celé město?

STAROSTA Kromě starého psacího stroje nenajdete na radnici nic.

EXEKUTOR Pan starosta zapomněl na güllenské vlastivědné muzeum.

STAROSTA To jsme před třemi léty prodali do Ameriky. Naše pokladny jsou prázdné. Nikdo neplatí daně.

EXEKUTOR To se musí vyšetřit. Celá země prosperuje, jen Güllen se svou chatou Na výsluní je na mizině.

STAROSTA I pro nás je to národohospodářská záhada.

PRVNÍ Spiknutí svobodných zednářů.

DRUHÝ Za to můžou židi.

TŘETÍ V tom má prsty velkokapitál.

Klářina bohorovnost v jejím bohatství: s penězi se člověk může chovat téměř jakkoliv a dovolit si cokoliv. A ono mu to projde. Ukázka vychází ze situace, kdy Klára zatáhne za záchrannou brzdu, aby mohla vystoupit v Güllenu, kde tento expres obvykle nestaví.

Ukázka zároveň ukazuje zkostnatělost byrokratického aparátu.

VLAKVEDOUCÍ Protestuji. v této zemi se netahá za záchrannou brzdu ani v případě nouze. Jízdní řád je pro nás nejvyšším zákonem. Mohl bych vás požádat o vysvětlení?

[...] Čekám na vysvětlení. Podle předpisu. Jménem ředitelství drah.

KLÁRA Vy jste ale skopová hlava. Chci navštívit tohle městečko. Mělo jsem snad z toho vašeho rychlíku vyskočit?

VLAKVEDOUCÍ Vy jste zastavila "Zuřivého Rollanda" jenom proto, abyste se podívala na Güllen? (Snaží se to pochopit.)

KLÁRA Samozřejmě.

VLAKVEDOUCÍ Madam, když toužíte navštívit Güllen, prosím, je vám k dispozici osobní vlak z Kalberstadtu ve dvanáct čtyřicet. Jako všem ostatním. Příjezd do Güllenu ve třináct deset.

KLÁRA Osobní vlak, co staví v Lokenu, Brunnhübelu, Beisenbachu a Leuthenau? Vy si o mně vážně myslíte, že se budu půl hodiny tlouct touhle krajinou?

VLAKVEDOUCÍ Madam, tohle vám přijde draho.

KLÁRA Boby, dej mu tisícovku.

VŠICHNI (šeptají) Tisícovku...

(Komorník dá vlakvedoucímu tisícovku.)

VLAKVEDOUCÍ (zaraženě) Madam...

KLÁRA A tři tisíce nadaci pro vdovy po železničářích.

VLAKVEDOUCÍ (zmateně) Ale taková nadace neexistuje, madam.

KLÁRA Tak ji založte.

(Starosta něco šeptá vlakvedoucímu.)

VLAKVEDOUCÍ (otřesen) Milostivá ráčí být paní Klára Zachanasjanová? Ó pardon. To je přirozeně něco jiného samozřejmě bychom v Güllenu zastavili, ale neměli jsme nejmenší tušení. Tady vaše peníze, milostivá paní - čtyři tisíce - bože můj.

VŠICHNI (šeptají) Čtyři tisíce.

KLÁRA Nechte si tu maličkost.

VŠICHNI (šeptají) Maličkost.

VLAKVEDOUCÍ Přejete si, milostivá paní, aby "Zuřivý Rolland" počkal, než si prohlédnete Güllen? Ředitelství drah by s tím jistě s radostí souhlasilo. Portál zdejší katedrály stojí prý za podívanou. Gotický. Výjevy z Posledního soudu.

Ukázka Klářina nakládání s manželi:

KLÁRA Mohu ti představit svého sedmého manžela, Alfréde? Patří mu tabákové plantáže. Jsme spolu šťastni.

ILL Ale ano.

KLÁRA Moby, pojď sem a ukloň se. Jmenuje se vlastně Pedro, ale Moby mu víc sluší. Taky se to líp hodí k Bobymu, tak se jmenuje můj komorník. A toho má člověk na celý život a tak se jména manželů musí přizpůsobit jemu.

(VII. manžel se ukloní)

KLÁRA Ten černý knírek mu sluší, ne? Moby přemýšlej.

(VII. manžel přemýšlí.)

KLÁRA Víc.

(VII. manžel přemýšlí víc.)

KLÁRA Ještě víc.

VII. MANŽEL Myšulko, já už víc nemohu, opravdu ne.

KLÁRA Samozřejmě že můžeš. Jen to zkus.

[...]

KLÁRA Teď bych něco snědla, starosto.

STAROSTA Čekáme na vašeho manžela, milostivá paní.

KLÁRA To nemusíte. Chytá ryby a já se s ním dám rozvést.

STAROSTA Rozvést?

KLÁRA Moby se bude taky divit. Vezmu si německého filmového herce.

STAROSTA Ale sama jste přece říkala, že vaše manželství je šťastné.

KLÁRA Každé moje manželství je šťastné. Ale už od mládí jsem snila o oddavkách v güllenské katedrále. Mladistvé sny je třeba vyplnit. Bude to moc slavné.

Následující ukázka demonstruje Klářino bohorovné vyčkávání. Je přesvědčena, že hlad po komfortu nakonec porazí morální pevnost, o níž jsou obyvatelé Güllenu zpočátku přesvědčeni.

STAROSTA Paní Zachanasjanová. Žijeme přece v Evropě, nejsme divoši Jménem města Güllenu odmítám vaši nabídku. Jménem lidskosti. Raději zůstaneme chudí, než aby na našich rukou lpěla krev.

(Bouřlivý souhlas.)

KLÁRA Já počkám.

Maloměstský klid, člověk toužící po změně, vzrušení, věčně nespokojený, rozežraný.

KLÁRA Zlobí tě tvůj porsche?

VII. MANŽEL Tohle maloměsto mne tísní. Pravda, lípa šumí, ptáci zpívají, kašna bublá, ale to dělala před půlhodinou také. Vůbec nic se tu neděje. Ani v přírodě, ani mezi lidmi, všechno žije v hlubokém a bezstarostném míru, sytosti a spokojenosti. Bez velikosti, bez tragiky. Chybí jim mravní pocit velké doby.

Illův strach o život roste s tím, jak kolem sebe vidí vzrůstající blahobyt. Obyvatelé si dopřávají lusuxní zboží na dluh, neboť předpokládají, že Illa dříve či později někdo z nich zabije a město peníze získá. Pouze každý doufá, že to udělá někdo jiný.

ILL Město žije na dluh. S dluhy roste blahobyt. A s blahobytem nutnost mne zabít. A tak ta dáma nepotřebuje nic jiného, než si sedět na balkóně, pít kávu, kouřit doutníky a čekat. Jenom čekat.

POLICAJT Vymejšlíte si.

ILL Vy všichni čekáte. (Bubnuje do stolu.)

POLICAJT Trochu jste si přihnul. (Manipuluje s puškou.)

ILL A je nabitá. Můžete být klidný. Policie je tu proto, aby zajišťovala úctu před zákony, starala se o pořádek, ochránila občany. Ví, co je její povinnost. Kdyby se někde ukázal jen ten nejmenší náznak ohrožení, zasáhne, pane Ille. Na to se můžete spolehnout.

ILL (tiše) Jak to tedy, strážmistře, že máte zlatý zub?

POLICAJT Cože?

ILL Úplně nový zlatý zub.

POLICAJT Zbláznil jste se? (Ill vidí, že hlaveň pušky je obrácena proti němu. Zvedá pomalu ruce.)

POLICAJT Nemám čas konverzovat o výplodech vašeho mozku. Musím jít. Té sešroubované miliardářce utekl mopslík. Černý pardál. Musíme ho ulovit. (Odchází dozadu.)

ILL Mne chcete ulovit.

Klára promlouvá o svém osudu, o vině a pomstě. Mluví k Illovi, jemuž vysvětluje nezbytnost jeho smrti.

KLÁRA Hluboká modř, úchvatné panoráma. A tam zůstaneš. Mrtvý vedle kamenné sochy pohanského boha. Tvá láska ke mně zemřela před mnoha léty. Má láska nemohla zemřít, ale žít také nemohla. Proměnila se v cosi zlého jako já sama, jako jedovaté podhoubí a nevidoucí oči kořenů tohoto lesa, oslepené zlatem mých miliard. Kořeny vztahovaly po tobě svá lesklá chapadla a hledaly tvůj život. Protože ten patří mně, na věky. Teď tě ovinuly a jsi ztracen. Brzy nezůstane nic než mrtvý milenec v mých vzpomínkách. Neškodný přízrak ve zničené schránce.

[...]

CHÓR

Svět zná tolik hrůz

Pustošivá zemětřesení

Sopky chrlící oheň, vzedmutí moře

Války též a pancéře hřmící v pšeničných polích

Oslnivý hřib atomové bomby

CHÓR II

Ale n