(1792 – 1861) představitel českého preromantismu, dovršujícího jazykové obrození. Byl synem Václava Matěje Krameria, zakladatele vydavatelství Česká expedice. Byl vyučen knihtiskařem u Josefa Liboslava Zieglera. Je znám úpravami, překlady a vydáváním povídek lidového čtení, oblíbené dobové literatury, která si kladla za cíl šířit český jazyk a současně morální poselství. 1808 Kramerius převzal zděděnou Českou expedici, původní Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny přejmenoval na Dopisovatel pro Čechy a Moravany (na nátlak cenzora Zimmermana). Vydával časopisy: Dobrozvěst (vzdělávací, výchovný i rekreační, v něm Kramerius debutoval senzačními a napínavými povídkami s výchovnými záměry, např. Strašidlo na Petříně), Čechoslav (obsahoval žánrově i tematicky rozmanité povídky i vlastenecké básně, některé povídky využil i ve svých Knížkách lidového čtení, např. Opatovický poklad). Mezi další díla patřil např. Obnovený Ezop - tyto bajky sloužily jako vyučovací pomůcka ve školách. 1825 Kramerius prodal Českou expedici vydavateli Landfrasovi z Jindřichova Hradce, u nějž byl pak zaměstnán, ale pracoval externě - pobýval nadále v Praze, takže působiště nezměnil. Vydával časopis Večení vyražení, který soustředil všechny soudobé české beletristy. Povídky Krameria ve tomto časopise patří k nejlepšímu, co autor napsal (Železná košile, Kšaft, Vladimír). Časopis byl postupně zatlačen Květy a Českou včelou, takže zanikl. Pozdeji sáhl i k pohádce (tento žánr u něj vzácný, většinou se totiž jeho příběhy zakládaly na pravdivosti) – zpracoval Popelku. Pohádka o Popelce je asi arabského původu, ovšem děj byl postupně značně pozměněn. Do Čech se dostala prostřednictvím německého překladu a vyšla před Krameriem několikrát. V revolučním roce 1848 obnovil Kramerius Českou expedici, začal vydávat humoristický časopis Hacafírek v kacabajce – obsahoval anekdoty a různé žerty, postupně se politicky radikalizoval (např. text Pohřební řeč nad nebožkou cenzůrou) a byl proto zakázán. K přišel o Českou expedici a byly zrušeny jeho listy.