Lásky hra osudná

První společné drama bratří Čapků, napsané v roce 1910. Premiéru měla však až roku 1930, a to ve Stavovském divadle.

Hra má simulovat nejprve reálný kontakt herců s publikem – direktor představuje jednotlivé herce, jejich hlavní charakter, díky němuž jsou obsazováni do příslušných rolí. Vše je řečeno ve verších. Postupně vykrystalizuje na scéně jako náhodná zápletka, kdy se herci ucházejí o mladou herečku Isabellu, která má charakter naivní, prostoduché a dajné dívky. Jsou do ní zamilováni herci dvou konatrastních charakterů – hrdinný a silný Trivalin a básník chabé tělesné konstituce Gilles. Oběma našuškává intrikán Brighella a nutí je k různým činům pro jím smyšlené okolnosti.

Tak si postupně každý divák přijde na své – přesně jak na počátku direktor přislíbí, obsahuje hra vše důležité – lásku, patos, neštěstí, hrdinský čin v podobě zamýšleného únosu, napětí, intriky, souboj, smrt a nakonec nečekané rozuzlení – Brighella, který poštve oba soky proti sobě, nakonec odjede s Isabellou sám.

Hra má patrně bagatelizovat průběh skutečného života a autoři obě roviny k sobě přirovnávají.

GILLES: Tož jděte do cirku, svou sílu odneste, už na vás čekají,

tož jděte do cirku a koule zdvihejte:

však ženu, slyšte mne, tu nepozvednete!

TRIVALIN: Já ležet nechám ji! To patří mluvkovi,

by ženu pozvedal a kamsi povznášel

na lživé oltáře. Oh, bídní mluvkové,

lži z úst jim klouzají a pestře zbarveny

pak skáčou po zemi jak živé insekty

a lezou do uší a sladce bzikají...

GILLES: Vy, Isabello, vy?

Já, Isabello, též. Já s prosbou hledám vás,

a prosím, pohleďte, zda nevložil jsem snad

- já snil jsem patrně a tak se stalo to -

své srdce bolestné zde ve váš ridikul,

jejž máte na rukou.

ISABELLA: Ne, pane, není tam.