Sůl nad zlato
Božena Němcová / Alena Peisertová
Fortuna Libri, Praha 2008. Soubor třinácti pohádek převyprávěných Alenou Peisertovou za účelem zpřístupnění dětskému čtenáři. Tuto snahu na jednu stranu oceňuji, na druhou stranu zjednodušený text pozbyl něco z poetičnosti vyprávěcího stylu Němcové, ačkoliv se editorka snaží tu a tam zachovat různá dobová, dnes již zastaralá rčení a úsloví.
O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku
Pohádka známá zejména svým filmovým zpracováním jako Princ a Večernice. Je zde zachována symbolika trojice – král má kromě syna tři dcery, které mladý princ v nepříromnosti otcově provdá třem mocným vládcům: králi slunce, měsíce a větru. Princezny se kupodivu náhlému sňatku nebrání, jsou rády, že jim bratr našel zámožné ženichy. Když se po čase princi po sestrách zasteskne, odjede je postupně navštívit. Přitom pozná krásnou princeznu, která se mu zaslíbí poté, co ji v souboji přemůže. Princezna jej však podrobí zkoušce pevné vůle: zanechá jej ve svém zámku a povolí nahlédnout do 12 komnat, do té třinácté však má vstup zakázán. Princ neodolá a ve třinácté komnatě nalezne přikovaného krále ohně, kterého princezna už jednou porazila a uvěznila. Princ uvěří prosbám vězně a pustí jej na svobodu. Ten se opět zmocní princezny a princ nyní hořce běduje:
„Co jsem to jen provedl“, bědoval princ. „Za všechno může ta moje všetečnost. Poraď mi, švagře, jak bych ji mohl z ohnivého zámku vysvobodit.“
Švagrové poradili, kde si má princ opatřit nejrychlejšího koně, aby byl schopen dohonit krále ohňů. Takový kůň patřil staré čarodějnici.
Tři dny a tři noci letěli, než se dostali k hradu staré čarodějnice. Koně dosedli na zem, Větrník se s princem rozloučil a princ neohroženě kráčel k hradu, který se tyčil mezi černými skalami. Místo zahrad byly kolem bažiny, kde nerostlo ani bodláčí, místo zdí černé kůly a na nich lidské lebky!
Čarodějnice pověřovala prince různými úkoly, aby mu znemožnila vysloužit si onoho koně. Švagrové mu však s jejich splněním vždy pomohli.
Nato šlehla každého koně bičíkem a oni se sami hrnuli ze stáje. Ale sotva vyběhli ze vrat, rozutíkali se na všechny strany. Jan by je byl sotva zahnal do ohrady, kdyby si nevzpomněl na dárek, který mu dali jeho švagři. Zastrčil hůlku do země a v tom okamžení začalo ukrutně pálit slunce. Jen v ohradě byl příjemný chládek a koně se tam rádi sami seběhli. Když si pro ně baba večer přišla, velice se divila, že ani jeden nechybí.
Koníka princ nakonec přeci jen dostal. Nelíbil se mu sice, ale když jej v lese vykoupal, nastala nevídaná proměna: Špinavý, vyzáblý kůň byl rázem bílý jako sníh a hladký jako aksamit. Hříva a ocas se mu stříbřitě leskly, nohy měl jako strunky, podkůvky z ryzího zlata. Jan se s radostí vyšvihl do sedla a už ujížděli dolinou, až za nimi od kopyt jiskry pršely.
Princ zvítězil nad králem ohňů a konečně si odvedl svou vyvolenou nevěstu.
Princ Bajaja
Pohádka o princi, který si vysloužil ruku nejmladší ze tří princezen, jež vysvobodil ze spárů tří draků.
Chytrá horákyně
Pohádku opět známe z filmovéhozpracování v Dádou Patrasovou v hlavní roli. V této pohádce jsou však okolnosti poněkud odlišné. Žili dva bratři, bohatý a bezdětný lakomec, a chudý chalupník, který měl chytrou a hezkou dceru Manku. Manka sloužila po tři léta u strýce, ale po skončení služby se strýc zdráhal vyplatit ji. Vše se tedy dostalo ke královskému soudu. Král chtěl rozsoudit bratry tak, že jim dal tři hádanky: co je nejbystřejší, co nejsladší a co nejbohatší? Bohatec viděl odpovědi ve svém domě, ale chalupníkovi poradila Manka, že se jedná o oko, spánek a země. S takovou také spor vyhrál, ale král jej prokoukl a vyžádal Manku k sobě, aby přišla ani ve dne, ani v noci, ani pěšky, ani na voze, ani ustrojená, ani nahá. Manka si ale poradila a pro její chytrost si ji král vzal pod podmínkou, že se nebude vměšovat do jeho kralování. Když má však král rozsoudit spor dvou sedláků o hříbě zplozené jejich klisnou a hřebcem, Manka se neudrží nad nespravedlivým rozsudkem a sedlákovi s klisnou poradila onen šprým s rybařením na stromě. Král se vše doví a na Manku se rozzlobí. Vypudí ji z domu a dovolí jí vzít si jen to, co je jí tam nejdražší. Ale protože je jí nejdražší její muž, uspí jej a odnese do otcovy chalupy. Král vida, že je jeho žena skutečně chytřejší než on, přizná to a nechá ji kralovat místo sebe.
Další pohádky: Čert a Káča, O princezně se zlatou hvězdou na čele (Lada a Hostivít), O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních, Bratr a sestra (o Pavlínce a jejím bratříčku, jehož zlá macecha zaklela v beránka), Dupynožka, Sedmero krkavců, Sůl nad zlato
historismy: Brzy len tak vzrostl, že jej musela Bohdanka plít, a tu bylo na čas práce dost. Od pletí až k trhání lnu opět doba uplynula a Bohdanka měla zase plné ruce práce. Pilně prostírala len na rosu, obracela jej, a když byl odhrnut, zklepán a zvochlován, byl měkký jak hedvábí. Nářadí k tomu, jakož i vřeteno a přeslici s kuželem našla v pravý čas ve vrbě. Nyní měla již všecek len v žemních a mohla začít příst. Sedla tedy k přeslici, a již se vřeténko točilo jako čamrda.
„Umíš, má Maruško, ovce pást? Umíš příst a plátno tkát?“
„Neumím,“ přiznala Maruška, „ale když mi ukážete, jak se to dělá, jistě se všemu naučím.“ „Budeš-li poslušná a budeš-li dělat, co ti řeknu, přijde tvůj čas. Doba dobu najde, až celý svět projde,“ řekla moudrá babička.
