Cestopisná kniha vzniklá za Čapkových cest po Spojeném Království. Autor vnímá velmi citlivě rozdíly mezi naší a anglickou kulturou, zvyky, náturou, přírodou, architekturou a dalšími prvky, což je zajímavé číst zejména v současné době globalizovaného světa.
Anglický park: ...sedě pod dubem křemelákem v Hampton Parku pocítil jsem v sobě povážlivou náklonnost uznávat hodnotu starých věcí, vyšší poslání starých stromů, harmonickou košatost tradice a jakousi úctu ke všemu, co je dosti silné, aby se udrželo po věky. ... My ostatní si troufáme chodit jen po cestách a pěšinách; to má jistě ohromný vliv na náš duševní život. Když jsem viděl prvního gentlemana brouzdat se po trávníku v Hampton Parku, myslil jsem, že je to pohádkový tvor, ačkoli měl cylindr...
Londýnské ulice: Jen lidé jsou tady tišší než jinde; mluví spolu jen na půl huby a koukají, aby už byli doma. ... londýnská ulice je jen takové koryto, kterým život teče, aby už byl doma. Na ulicích se nežije, nekouká, nemluví, nestojí ani nesedí; ulicemi se jenom probíhá. ... Ještěže jsou tu busy, koráby pouště, velbloudi nesoucí vás na hřbetě skrze cihelnou nekonečnost Londýna.
Traffic: Bez konce a přerušení se sune čtyřnásobný pás vehiklů: busy, supající mastodonti řítící se ve stádech s hejny lidiček na zádech; ... poprvé v životě jsem pocítil slepá a zuřivý odpor k moderní civilizaci. Zdálo se mi, že je něco barbarského a katastrofálního v tom strašném nakupení lidí; prý je jich tady sedmapůl miliónu, ale já jsem je nepočítal.
Hyde Park: Za mříží v Hyde Parku se pásly ovce; a když jsem se na ně díval, jedna, patrně nejstarší, vstala a začala bečet; i naslouchal jsem jejímu ovčímu kázání, a teprve když domluvila, šel jsem domů, spokojen a očištěn jako po bohoslužbě.
Terra Hyperborea: Čapkova návštěva souostroví Hebridy. Jinak všichni tito obyvatelé nechali ostrov Skye v původním stavu, jak vyšel z ruky boží: divoký, pustý a rozrytý, mokrý a vznešený, strašný a líbezný. Kamenné chaloupky zarůstají travou a mechcem, nebo se rozpadají, opuštěny od lidí. Jednou za týden svítí slunce, a pak se odhalí štíty hor ve všech nevýslovných odstínech modrosti...
Jezerní oblast: Pouť k ovcím. Sice všude v Anglii jsou ovce, avšak Jezerní Ovce jsou obzvlášť kudrnaté, pasou se na hedvábných trávnících a připomínají duše blažených na nebi. Nikdo je nehlídá, i tráví čas žraním, sněním a zbožnými myšlenkami.
Severní Wales: Pokud se týče jazyka Walesanů, je poněkud nesrozumitelný, ... že jedna vesnice blíže Anglesey se jmenuje prostě Llanfairpwllgwyngyll-gogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch. ... Mají tam veliký starý hrad princů Waleských; byl bych jej nakreslil, ale nevešel se mi na papír; i nakreslil jsem aspoň jednu jeho věž, kde právě zasedal autonomní kavčí parlament.
Exeterská neděle je tak důkladná a svatá, že i kostely jsou zavřeny, a pokud se tělesného blaha týče, tedy pocestný pohrdnuvší studenými brambory musí jít spat s hladovým břichem.
Poutník si všímá lidí: Příroda má tu sklon k neobyčejné huňatosti, obrůstání, kosmatosti, vlnatosti, ježatosti a všeho druhu chlupu; tak například angličtí koně mají celé trsy a třapce chlupů na nohou, a angličtí psi nejsou nic jiného než směšné balíky čupřin. Jen anglický trávník a anglický gentleman se denně holí.
Několik tváří: To je pan John Galsworthy, jednou jako dramatik a podruhé jako romanopisec, neboť, jářku, musíte ho znát po obou stránkách. Je to velmi tichý, jemný a dokonalý muž... jeho knížky jsou doknalá a moudrá díla citlivého a poněkud smutného pozorovatele.
Nuže, našel jsem ve své paměti některé temné zkušenosti, jako je anglická neděle, anglická kuchyně, anglická výslovnost a některé jiné naprosto anglické zvyky; ale říkám si, hoví-li si Angličané v těchto a podobných věcech, co je nám ostatním národům do toho?
Vážím si Anglie zejména proto, že dovedla udržet tolik svých zvyků; myslím, že k tomu bylo potřeba krom jisté národní hrdosti také značného smyslu pro humor.