Revizor
Dobčinskij: “Ale je, je to on! Neplatí, necestuje - tak kdo by to byl?”
Bobčinskij: “A jak si všecko prohlíží! Oči má jako jehly - hned si všim, že jíme lososa - jak měl Petr Ivanovič ten žaludek - až do talíře nám je zapích. Mně vám naskočila husí kůže!” (Gogol / Mahler, str. 15)
“Co je? Přijel? Revizor? má fousy! jaké má fousy?”
[...]
“Prosím, a je to hodina! Kvůli tvýmu fintění. To jí nestačí, že je oblíknutá, ještě se s tím musí nípat! Ale to bylo naposled!”(Gogol / Mahler, str. 34)
Dvojpostava místních sedláků Dobčinského a Bobčinského - jsou jakousi komickou dvojicí, která vystupuje zásadně pohromadě, překřikují se a nejsou schopni se rychle a smysluplně vymáčknout. Symbolizují vesnickou prostotu.
Revizor byl poprvé uveden v Petrohradě v roce 1842. Představení se účastnil sám car Mikuláš II., jenž však odešel uprostřed představení pobouřen. Samotná hra čekala na svou premiéru více než šest let. Potýkala se s odmítavým postojem cenzury a koneckonců i mnoha jejích čtenářů. Hře byla vytýkána otevřená kritika společnosti, která dle zlých jazyků byla nejen nepodložená, ale přímo nebezpečná a její autor by měl být poslán na Sibiř jako nepřítel státu a cara.
Revizor je skutečně kritickou a satirickou sondou do tehdejší (zejména maloměstské) společnosti. Postava revizora symbolizuje všechen ten strach z prohřešků proti státu, jichž se daleko od sídelního města stává požehnaně. Provinční honorace má na svědomí úplatkářství, alkoholismus, podvůdky nebo prostě jen laxní vykonávání svého úřadu,
- Hejtman: “[...] Poslyšte, nemoh byste - jaksi ve vyšším zájmu - každej dopis, ať jde sem nebo ven, trošku rozlepit, jestli v něm není stížnost nebo nějaká korespondence? Když ne, tak ho zase zalepíte, nebo to prostě půjde otevřený.”
Poštmistr: “Já vím, to mě nemusíte učit, to já už dělám dávno. Čistě ze zvědavosti - co je kde nového. [...]” (Gogol / Mahler, str. 12) -
- Soudce: “Já sedím na soudu třicet let… ale stačí, abych nakouk do protokolu - a jen mávnu rukou. Ani Šalamoun by se nevyznal, co je tam pravda, a co ne.” (Gogol/Mahler,str 9) -
a proto se domnělého revizora snaží obměkčit sladkým chováním, podlézáním a podmazáváním. Ivan Alexandrovič Chlestakov, mladý lehkomyslný floutek, který neudrží rubl v kapse a svou mizérií viní všechny, jen ne sám sebe,
- Číšník: “Pán řek, že s váma už skončil. Že to ohlásí na hejtmanství -”
Chlestakov: “Jak to - ohlásí? No, uznej sám, kamaráde, já přece jíst musím! Za chvíli by ze mě spadly kalhoty. Vždyť já mám šílenej hlad, tady přestává legrace.” (Gogol / Mahler, str. 24) -
je zpočátku zaskočen nečekanou úslužností skupinky městských představitelů, nicméně velmi rychle se do své role vpraví a ke konci si už o peníze neváhá říci na plnou pusu. Z města odjíždí nepoznán, v pravý čas - dříve než vše praskne. Hra končí zvěstí o příjezdu pravého revizora - a všechen ten shon a snaha brzy začnou nanovo.
______________________________________________________________________________________
Postava hejtmana - v městě je vážený, má jisté zkušenosti a chová se rozvážně, ale tváří v tvář autoritě je z něj hromádka neštěstí a útlocitnosti:
Hejtman: “Ježíši, já to tak nemyslel, to já jen z nezkušenosti, přísahám! Dětí hodně, peněz málo… Račte sám uvážit: gáže stačí sotva na cukr a na čaj. Jestli došlo k nějakým úplatkům, tak nejvejš maličkost: něco do špajzu, nějakej ten hadřík… A že jsem dal namrskat, to je sprostá pomluva! Člověk se každému nezavděčí. Taková sebranka - utopili by mě na lžíci vody!” (Gogol / Mahler, str. 28)
Postava hejtmanovy ženy Anny Andrejevny: typická maloměstská panička zabývající se jen lokálními senzacemi, klepy, fintěním a snahou okouzlit jakéhokoliv příchozího muže - obzvláště tedy ty v dobrém postavení. Co kdyby z toho něco káplo?