(1884 - 1937) básník, prozaik a publicista. Pochází z rodiny židovského obchodníka. Vystudoval chemii, ale už za studií tíhl k literatuře a psal drobné črty a verše. Zajímal se o židovskou problematiku, byl proti vznikajícímu sionismu. 1912 se usazuje v Paříži jako literát na volné noze. Během jeho mládí vzniká veliké množství veršů => sbírka Zmatky, Pták, Usměvavé odříkání (1914). 1914-1915 byl povolán na srbskou frontu, ale zažil nervový otřes a byl z fronty odvolán. Po návratu napsal soubor povídek Lítice. Weiner byl homosexuál, což se odrazilo např. v povídce Netečný divák, Smrt Jakuba Ondřicha. Jeho literatura nese prvky epresionismu. Další znaky: nesrozumitelnost lidské existence, pochybnosti a otázky jejího smyslu, i smyslu existence jeho vlastní. Jako první užívá vnitřního monologu, kt zachycuje vjemy a myšlenkové pochody prožívané v mysli, zaobírá se podvědomím. Opuštěnost člověka není v tom, že je opuštěn lidmi, ale že je opuštěn sám sebou. Weiner cítí cizotu ve vztahu ke světu i k lidem. Člověk je téměř neschopen ovlivnit svůj osud. Rozum a vůle hrají v životě jen malou úlohu. Skrze slovo se snaží porozumět životu i sobě, světu. Touha po šťastném životě, ale i skepse. Weiner konstruuje zváštní psychologické typy, jež by v reálném životě musely být považovány za psychopaty. Weiner touží odhalit dvojznačnost lidských pocitů, vztahů. Jeho tvorba je již krokem od expresionismu k existencialismu (J. Chalupecký).