Kim Kwang-gju
Kim kwang-gju (1941) je významný jihokorejský básník a profesor německé literatury na univerzitě Hanjang v Soulu. Narozdíl od běžného korejského literárního trendu příslušnosti ke školám kolem starších autorů, jeho poezie je zcela nezávislá a umělecky svobodná. Jeho básně jsou básněmi kritického rozumu. Terčem jeho kritiky je především bezduchost, snobismus a pokrytectví "moderního" světa, otupělost při pohledu na utrpení druhých, plundrování životního prostředí. K výběru těchto témat ho přivedla překotná industrializace a urbanizace Koreje v 70. a 80. letech 20. století. Kim je humanistickým spisovatelem - jeho kritika je prosta hněvu či nenávisti, je spíše jemným humorem nebo posmutnělou ironií. Útěchu i poučení spatřuje v přírodě, která se houževnatě drží při životě i v dusivých podmínkách moderního života. Jeho básně jsou provokujícími otázkami, jež mají čtenáře přimět k uvažování o důležitých věcech. Brother Anthony of Taizé: "...věci, které jsou důležité pro Kim Kwang-gjua, jsou důležité pro každého člověka na světě, pokud mu záleží na tom, aby zůstal lidskou bytostí."Zápas s umlčováním a smrtí, hledání svobody a naděje se stávají pouze intenzivnějšími, ne snad díky, víře, že svobodní duchové bojující proti útlaku a temnotě vždy existují, ale právě díky okolní temnotě. Naděje nepřichází po zoufalství, ale povstává proto, že zoufalství se předkládá jako možnost a je odmítnuto. Tím, co nelze odmítnout, je plynutí času, stárnutí a smrt; právě poznání, že chod našeho života je poznamenán jeho konečností, nám umožňuje vytvářet něco hluboce krásného. ... V přírodě nedochází ke konfliktům hodnot, v přírodě je čiré bytí a po něm nebytí, a to může být záviděníhodným stavem, nelze však v něm nalézt to, co činí život skutečně lidským. Ale kontaktem s těmi skutečnostmi uznávanými mezi kameny, zvířaty a stromy se lze (a je to žádoucí) dobrat smyslu svobody a přírody v lidském životě.