Výběr povídek psaných mezi lety 1952 a 1977.
HRŮZA A DĚS
Zástup
Spallner měl dopravní nehodu. Sotva se naboural, když vtom uviděl lidi, jak se k nehodě sbíhají. Než upadl do bezvědomí, říkal si, jak se tam ti lidé tak rychle vzali? Když se zotavil, byl svědkem jiné nehody a viděl tam ty samé tváře. Začal o tom přemýšlet. Kdo jsou ti lidé? Našel v redakci fotky z různých nehod z různých míst a let, a uviděl tam tutéž ženu. U další nehody je viděl zase. Někdo z nich řekl: je mrtvý? Neměli bychom ho otočit a podívat se, jestli není zraněný? Spallner pojal podezření, že tito lidé snad určují, zda oběť nehody přežije či nikoliv. Pokud s ní pohnou, zemře. Po cestě z práce do něj narazilo auto. Dav se opět seběhl. Skláněli se nad ním. „Vím, proč tady jste, pomyslil si. Jste tady stejně jako u všech nehod. Abyste se ujistili, že ti, kdo mají žít, budou žít, a ti, kdo nemají, zemřou. Proto jste mě nadzdvihli. Věděli jste, že to znamená smrt. Věděli jste, že bych zůstal naživu, kdybyste mě nechali v klidu“ … „vypravil ze sebe několik málo slov: „Tak se mi zdá, že teď budu patřit k vám. Potom zavřel oči a čekal na ohledávače mrtvol.“
Malý vrah
Bála se svého dítěte a nenáviděla ho, ještě než se narodilo. Manžel a porodník to přičítali postporodní psychóze, ale nelepšilo se to. Dítě pořád brečelo, ona z toho byla zoufalá, nechtěla s ním být v žádném kontaktu. Byla přesvědčená, že je dítě chce zabít a vše, co dělá, dělá promyšleně s tímto cílem. Včetně vytrvalého breku. V noci nespala, poslouchala jeho pohyby, zdálo se jí, že se dítě pohybuje po domě. Bylo stále bdělé, sledovalo je očima. Alice ztrácela síly z jeho neustálého breku a ze strachu, který před ním měla. Jednou přišel manžel domů, a Alice ležela pod schody mrtvá. Na schodech byla dětská hračka, o kterou zakopla. Ona ji tam dát nemohla. Bylo to to dítě. Začal s porodníkem zvažovat možnost, zda dítě opravdu chtělo zabít svého rodiče jakožto někoho, kdo ho násilím přivedl do tohoto nepříjemného a nepohodlného světa. Lékař přišel o pár dnů později do domu. Leiber ležel v posteli mrtvý, v domě bylo cítit plyn. Na schodech se něco mihlo a zmizelo to v dětském pokoji. Sebevražda to být nemohla, Leiber šel spát s uklidňujícími prášky, měl se vzbudit před chvílí a mrtev je už několik hodin. Doktor nečekal. Vzal skalpel a dítě, jež sám přivedl na svět, z něj zase zprovodil.
Rakev
Charles Braling vyrábí v kůlně nějaký vynález. Ví, že zanedlouho zemře, tak spěchá. Jeho mladší bratr Richard je zvědavý, nicméně i přesto se Charlesovi posmívá pro potrhlost. Vynález je dokončen, je to moderní rakev, ve které si Charles přeje být pohřben. Charles zemřel. Richard jde do kůlny a je zvědav, co je ta rakev zač. Směje se naivitě bratrova nápadu. Na rakvi je napsáno: Vložte tělo a hudba spustí. Jak prosté, a na tom chtěl Charles vydělat? Richard pro zábavu vleze do rakve. Ta se však zaklapne a nelze otevřít. R. je klidný, pro jistotu totiž upozornil zahradníka, aby ho za čtvrt hodiny přišel zkontrolovat. Spustila se hudba a začalo kázání. To se však vztahovalo k Richardovi! Bratrův hlas se loučil s Richardem Bralingem, který v životě nic neudělal a jen využíval ostatní. Richard je zděšen. Co je to za vtip? Z boku rakve vyjely jehly, napíchly mu zápěstí a začaly odsávat krev. Jiné jehly mu do žil začaly napouštět formaldehyd. Rakev se pokryla květinami a svícemi, vyjela po kolejnici z kůlny a malé lopatky ji začaly zakopávat na zahradě. Poslední, co Richard viděl, byly lopatky, jak za sebou zahazují otvor v zemi.
Horečnatý sen
Malý Charles je nemocný, ošetřuje ho domácí lékař. Najednou se mu zdá, že přestává cítit jednu ruku. Lékař to však přičítá únavě a horečce. Další den už necítí obě ruce a přestává cítit i nohy. Jeho tělo přestává být jeho. Charles tuší, že se ho zmocňuje nějaký virus, aby ovládal jeho tělo a s jeho pomocí mohl žít a šřit se do dalších těl. Nakonec mu zbude jen jeho hlava a potom už ani ta ne. V té chvíli chlapec vstává z postele a je zdráv. Potřásl doktoru rukou, rodiče políbil a spěchal do školy – nákaza je započata.
KOUZLA A FANTAZIE
Povídky o zvláštních bytostech – strýčku Einarovi, který měl křídla, ale kvůli špatnému zraku už nemohl létat v noci a přes den nemohl, aby ho někdo neviděl. Je z toho mrzutý, ale pak se na podzim vydává za papírového draka svých dětí a je zase šťasten, že jsou na něj děti hrdé. V Čarodějném létě je dívka Cecy, která se může splynout s čímkoliv chce, a tak splyne s lidskou dívkou, aby poznala lásku. Ve Volání v mlze jsou dva strážci majáku navštíveni mořským netvorem, dávno vyhynulým, kterému hlas houkačky připomíná řev nějakého tvora jeho druhu, tak přichází z hlubin a řve také. Drak je povídkou o dvou dávných válečnících bloudících pustinou a majících strach z hrozného draka, který s sebou bere nemilosrdně vše, co mu přijde do cesty. Nakonec se z mlhy vynoří a proletí kolem – a je to vlak.
Smrt a dívka
V lese žije strašně stará stařena. Všichni o ní mluví, že nepustí nikoho dovnitř, každého podezírá, že je smrt a že si pro ni jde. Jednou opravdu přijde smrt, je to mladík v bílém obleku a nabízí jí láhev se zelenou tekutinou. Je to hodina jejího mládí, kterou nabízí výměnou za věčnost. Chce ji svádět, aby přestala být pannou a mohl ji odvést. Má podobu její dávné lásky. Stařena nakonec souhlasí.
BUDOUCÍ SVĚTY
Povídky mající podobné náměty z blízké budoucnosti. O umělých bytostech – marionetách, které mohou ve všem nahradit svého dvojníka, o společnosti, která umožňuje vraždu těchto dvojníků místo jejich originálu, aby zabránily „skutečnému zločinu“ navzdory trestnosti, které tento čin podléhá i vůči marionetám, o interaktivním dětském pokoji, který promítá věrně dětské představy, avšak v jednom případě se program zvrhne a brání sám sebe – neustále promítá step se lvy, kteří nakonec sežerou rodiče dětí, jež chápou své rodiče jako nepřátele jejich drahého pokoje.
Další část má spojitost s vesmírem – město na jiné planetě čeká 20 000 let, až podruhé přiletí lidé ze Země, rasa, která zde kdysi zničila celou civilizaci nákazou nějaké nemoci. Posádku samočinné a myslící město polapí, zabije, vymění jí mozky a s posláním šířit smrt a odplatu vyšle zpět na Zemi.
Bodoni pracující ve šrotovně si přeje let raketou, ale nemá peníze, tak koupí starou vyřazenou nefunkční raketu, před dětmi dělá, že ji opravuje, ale přitom dovnitř instaluje videoprojekci a pak vezme děti na domnělý let vesmírem, který vypadá úplně realisticky a děti tomu věří.
Otec rodiny je pilotem rakety. Pokaždé slibuje, že už poletí naposled a pak bude s rodinou, ale nikdy to nevydrží a musí letět znovu – vesmír je tak nádherný a vzrušující. Když se opravdu rozhodne, že poletí naposledy, zemře ve vesmíru následkem nehody.
Cestování časem: pomocí stroje času se lze vypravit do pravěku a lovit označené dinosaury, kteří by za okamžik tak jako tak zemřeli. Nesmí se sejít z vybudované stezky, protože i sebemenší změna a zásah do chodu přírody by mohl fatálně ovlivnit budoucnost. Jeden lovec zašlápne omylem malého motýlka. Po návratu zjistí, že volby vyhrál protivník vítěze z původního světa a pravopis je obrácený.
Celosvětová krize: lidé trpí hladomor, nedostatek potravin, ty jsou na příděly. Stařec povídá navzdory zákonu o pobuřování každému na potkání o vymoženostech, které civilizace ještě před pár desetiletími měla, aby lidé nezapomněli a snažili se tento svět vybudovat znovu – aby se nespokojili s tímto způsobem vlády a s přežíváním. Mluví o cigaretách, čokoládě, pomerančích, bonbónech, hračkách a kartáčích – a lidé jeho vyprávění hltali jako pohádku. To byl jeho úkol – šířit vzpomínky.
Modrá láhev: Osadníci na Marsu se pachtí po Modré láhvi. Prý je v ní to, co každý chce nejvíce. Láhev neustále mění své majitele, neví se proč. Nakonec na to jeden z hrdinů na vlastní kůži přijde. Každý nejvíce touží po smrti a tu také v láhvi nachází. Jen Craig v ní našel burbon.
Dlouhý déšť: Na Venuši neustále prší. Slunce vyjde jen jednou za sedm let na hodinu. Margot ostatní děti nemají rády, protože přiletěla ze Země teprve nedávno a na Slunce si ještě sama pamatuje. Proto když má Slunce vyjít, zamknou ji do skříně. Margot zanedlouho stejně odlétá zpět na Zemi, neboť by si na Venuši nezvykla.