Jiří Havel
Knihu vydalo v roce 1978 Státní pedagogické nakladatelství v Praze. Je doprovozena nádhernými poetickými ilustracemi Karla Franty. Kniha seznamuje dětského čtenáře s hudbou, s jednotlivými hudebními nástroji či pojmy. Každý pojem (nástroj nebo např. notová osnova, houslový klíč, dlouhé a krátké noty, gramofon apod.) je charakterizován krátkou básničkou a doplněn názornou ilustrací. Části nástrojů pojmenované metaforicky nebo dávané obvykle do souvislosti s nějakým zvířetem, jsou zde vyobrazeny nepřeneseně pro větší obraznost (např. kobylka houslí jako skutečný koník nebo luční kobylka, flétna v souvislosti se slavíkem, kontrabas s medvědem, saxofon se slonem, stupnice je namalovaná křídou na schodišti ad.)
Stupnice:
Copak nám tu píšeš, křído,
v Písničkové ulici?
Píšu, píšu stupnici:
DO — RE — MI — FA — SOL — LA — SI — DO!
Nenechte ji na zdi spát,
zkuste si ji zazpívat!
Před koncertem:
Říkáte, že v sále straší?
Kdepak! Nástroje se plaší:
housle vržou,
basa bručí,
flétna pláče,
hoboj skučí,
tuba vzdychá,
buben hřmotí —
kdopak tenhle cirkus zkrotí?
Nebojte se, tady vládne
pan kapelník ve fraku!
Za chviličku všechno zvládne,
i hlasivky zpěváků!
Nevěřící Tomáši,
teď se musím tiše dívat:
až je hůlkou postraší,
začnou krásně hrát a zpívat!
Zpíváme si:
Večer v parku slavík zpívá,
jak je krásně na zemi.
A když ve dne odpočívá,
tak zpíváme zase my.
Odkud přichází hudba:
Nejsladší hudba nepřichází z ráje,
tou přece zní jen probuzený les,
když jeho struny vítr rozehraje,
a když mu deštík ťuká do kláves.
Ty stromy, které ptačí písně znají,
na chvíli s nimi umírají jen.
V nádherných tvarech, v kouzlu nových jmen
por rukou mistrů znovu ožívají,
už jakou housle, klavír, hoboj, basa…
A celý les v nich zase šťastně jásá.
Zimní koncert:
Když se dlouží zimní stíny,
přilétají meluzíny,
a hned kvapem
pod okapem
na píšťalky varhan hrají,
dokud v slzách neroztají…