Veselé noty

Jiří Havel

Knihu vydalo v roce 1978 Státní pedagogické nakladatelství v Praze. Je doprovozena nádhernými poetickými ilustracemi Karla Franty. Kniha seznamuje dětského čtenáře s hudbou, s jednotlivými hudebními nástroji či pojmy. Každý pojem (nástroj nebo např. notová osnova, houslový klíč, dlouhé a krátké noty, gramofon apod.) je charakterizován krátkou básničkou a doplněn názornou ilustrací. Části nástrojů pojmenované metaforicky nebo dávané obvykle do souvislosti s nějakým zvířetem, jsou zde vyobrazeny nepřeneseně pro větší obraznost (např. kobylka houslí jako skutečný koník nebo luční kobylka, flétna v souvislosti se slavíkem, kontrabas s medvědem, saxofon se slonem, stupnice je namalovaná křídou na schodišti ad.)

Stupnice:

Copak nám tu píšeš, křído,

v Písničkové ulici?

Píšu, píšu stupnici:

DO — RE — MI — FA — SOL — LA — SI — DO!

Nenechte ji na zdi spát,

zkuste si ji zazpívat!

Před koncertem:

Říkáte, že v sále straší?

Kdepak! Nástroje se plaší:

housle vržou,

basa bručí,

flétna pláče,

hoboj skučí,

tuba vzdychá,

buben hřmotí —

kdopak tenhle cirkus zkrotí?

Nebojte se, tady vládne

pan kapelník ve fraku!

Za chviličku všechno zvládne,

i hlasivky zpěváků!

Nevěřící Tomáši,

teď se musím tiše dívat:

až je hůlkou postraší,

začnou krásně hrát a zpívat!

Zpíváme si:

Večer v parku slavík zpívá,

jak je krásně na zemi.

A když ve dne odpočívá,

tak zpíváme zase my.

Odkud přichází hudba:

Nejsladší hudba nepřichází z ráje,

tou přece zní jen probuzený les,

když jeho struny vítr rozehraje,

a když mu deštík ťuká do kláves.

Ty stromy, které ptačí písně znají,

na chvíli s nimi umírají jen.

V nádherných tvarech, v kouzlu nových jmen

por rukou mistrů znovu ožívají,

už jakou housle, klavír, hoboj, basa…

A celý les v nich zase šťastně jásá.

Zimní koncert:

Když se dlouží zimní stíny,

přilétají meluzíny,

a hned kvapem

pod okapem

na píšťalky varhan hrají,

dokud v slzách neroztají…