Vlčí jáma
Základním znakem prózy Jarmily Glazarové je láskyplný vztah ke všemu živému, hluboké soucítění s člověkem, s jeho bolestmi a strastmi.
Vlčí jáma vyšla 1938. Románový žánr sociálně psychologický. Je laděna už svým názvem do tragické disharmonie rodinných vztahů. Blahobytný rodinný kruh, v němž měla oriřelá dívka nalézt útočiště pro své citové a názorové dozrávání, se ukáže být „vlčí jámou“, kde vládne vzájemné neporozumění, rozporné názory na lidské hodnoty, sobectví a neupřímnost maloměšťácké zlé tety Kláry, která si podřizuje vše okolo sebe, včetně manžela.
V tomto románu dospělo už umění J.Glazarové k plné epické zralosti. Příběh má důmyslnou stavbu, povahokresba je názorná a hluboká. Mistrovské zobrazení typu maloměšťáctví v postavě tety Kláry.
18tiletá Jana, sirotek, přijíždí do Rozvadova k manželům Rýdlovým těsně po válce, aby se zde stala jejich schovankou. Manželé se jeví jako velice šťastný pár. Robert Rýdl je starostou Rozvadova a během života vykonal pro město mnoho užitečného. Původním povoláním je zvěrolékař. Je velice vážený. Jeho žena Klára je téměř o 20 let starší. Jana brzy zjistí pravou povahu tety Kláry. Lpí na manželovi úzkostlivě a přehnaně, přesvědčuje stále sama sebe, že i on na ní. Celé město jí musí závidět, že je ženou tak váženého muže, jehož všichni obdivují a s ním i ji, že musí závidět jejich šťastnému vztahu. Dalším jejím nešvarem je pomlouvání. Teta stále vyzvídá klepy a nenechá na nikom nitku suchou. Jana je z toho znechucena. Klára také nesnáší Robertovy příbuzné, kteří podle ní lačně čekají, že jim do klína spadne nějaké dědictví po bohatém páru. Proto si také vzala do domu Janu, aby je více zneklidnila.
Robert pochází z chudé rodiny, z mnoha dětí. Během jeho dětství jim dvakrát vyhořela chalupa a začínali od nuly. Pak šel Robert studovat veterinu do Vídně a po studiích nastoupil praxi v Rozvadově. Díky léčené, avšak přece znatelné koktavosti má však nižší šance najít si zde ženu, konkurence je velká. V 25 letech je stále sám. Náhodou si začal čas od času povídat s vdovou Klárou, která byla jeho sousedkou, a potom se vzali. Ze strany Robertovy tu ale žádná velká láska není.
Klára byla starostovou dcerou, z dobré rodiny. Nebylo jí nikdy nic upřeno, měla vždy výjimečné postavení. Dostalo se jí v dospívání vychování u zámožných strýců, kde poznala přepychový život. Její první muž zemřel na rakovinu jater. Kláře se od té doby hnusí nemoci a smrt, nikdo před ní nesmí dát najevo nevolnost, nemoc. Druhý muž, který neustále pořizoval děti svým služebným, se upil. Po něm má Klára tento veliký dům v Rozvadově.
Z Jany se má stát hodná domácí dcerka. Musí se naučit všechny ruční práce, což ji ale nudí. Raději poslouchá poučná vyprávění otčíma, aby pak měla alespoň o čem přemýšlet. Spřízněnou duši nalézá kromě otčíma, kterého má neskonale ráda a obdivuje ho, také ve stařičké tetce Karolince. V dome slouží veliká a mužná Paula, astmatická a hrbatá Martina a stará Petronila, která má vztek na celý svět a neustále bije zvířata a nadává všem za všechno.
Otčím je jednou jako zvěrolékař povolán do úřadu veterinárního rady v Opavě. Nastoupí tedy na úřad tam a domů jezdí na víkend. Po nějaké době se má celá rodina odstěhovat za ním. Klára je z toho zoufalá, nemá se přes týden o koho tak úzkostlivě starat, závistiví sousedé ji vidí doma samotnou bez manžela. Brzy se ale přimkne k myšlence na nový, lepší život v Opavě jako k modle.
Za jednoho horkého dne se jedou podívat do Opavy. Kláru všichni Rýdlovi kolegové považují za jeho matku. Ona zase s úděsem vidí, že ostatní paničky v Opavě jsou daleko krásnější a mají hezčí šaty. To podlomí její sebevědomí a všem dává zoufale najevo Robertovu závislost na ní. Ze vzteku a z horka dostane záchvat nevolnosti. Chová se komicky a to sblíží Roberta a Janu, kteří zachraňují situaci.
Rýdl musí odjet do Prahy, aby tu nějaký čas pracoval na ministerstvu. Klára to nechce dovolit, je zdrcena, nechce žít, marně ho přemlouvá. Jeho dlouhodobá nepřítomnost v městečku způsobuje podrážděnost Kláry, na všechny je neurvalá, peskuje, ztrácí své sebevědomí bez manžela. Neustále sama sebe ujišťuje o jeho lásce.
Jana začíná mít Roberta čím dál radši a bezděky na tetu Kláru žárlí a je jí otčíma líto, že musí snášet Klářiny nešvary s takovou trpělivostí a klidem, že se od ní nechá tak svazovat. Jana k němu začíná cítit lásku. A on ji tajně již dlouho cítí k ní. Na Štědrý den si vyznají lásku. Jejich situace je složitá a téměř beznadějná, ale oba doufají, že to nějak překonají a budou snad někdy spolu.
Teta z odloučení od Roberta a i kvůli svému věku začíná mít problémy se srdcem, s ledvinami. Nechce si nic přiznat, nechce se dát vyšetřit, neboť lékař znamená nemoc a ona není přece nemocná. Je zdravá, vypadá dobře a statně a bude ještě dlouho žít! Ale jednou na ni přijde záchvat, po kterém je nějakou dobu upoutána na lůžko. Do domu dochází doktor, který také pozoruje Janino trápení a cítí k ní soucit a posléze se do ní zamiluje.
Tetino tělo a zdraví pomalu chátrá. Teta schází věkem, ale stále si to úzkostlivě nepřipouští. Intenzivně se zabývá přípravami na nový život v Opavě. Balí věci, chystá peníze, vybírá nábytek, nechává si šít nové šaty a sleduje kalendář.
Jednou zase přijede Robert domů a svěří se Janě, že má již léta srdeční chorobu, teď se ale jeho stav zhoršil a doktor mu dává asi půl roku života. Kláře to nikdy neřekl, neboť ona nesnáší nemoci. Pak zase odjede do Prahy. Teta se pomalu zotavuje z nemoci, ale přesto je její stav stále chatrnější. Jana doufá v zázrak, že se Robert uzdraví nebo že alespoň zůstane na živu několik let. Jednoho dne telefonuje Rýdlův kolega, že Robert náhle zemřel uprostřed práce. Jana je zdrcena, ale musí to říci tetě, která poslední dobou už jen apaticky sedí v křesle a čeká na odjezd do Opavy. Když ale k tetě přijde, zjistí, že už je mrtvá. Uteče za doktorem, poslední blízkou duší, kterou tu má. Doktor, který jí už několikrát nabízel u sebe útočiště, ji přijme a Jana žije s ním.