(1901 - 1977) prozaička a publicistka. Její otec byl správcem velkostatku, ale jako mladé dívce jí zemřeli oba rodiče. Se sestrou vystudovaly internátní hospodářkou školu v Klimkovicích ve Slezsku. Poté se Jarmila provdala za lékaře o 29 let staršího. Po jeho smrti se vrátila do Prahy a pracovala jako úřednice. Stala se spisovatelkou a podruhé světové válce se stala také politicky a publicisticky činnou. Přispívala např. do Lidových novin, Literárních novin, Rudého práva ad. 1959 byla jmenována národní umělkyní. Ve svém díle zpracovává především tragické osudy žen, ale také autobiografii svého šťastného manželství (Roky v kruhu). Psala také fejetony a cestopisné črty.