- 8 próz vznikajících během 1. světové války a těsně po ní. Často jednoduchá osnova příběhu se stává neřešitelnou hádankou, člověk hledá obtížně smysl sebejednodušších fakt. Tuší, že mají pro něj velký význam, ale nedobírá se jejich podstaty (Smazaný obličej, Hlas v telefonu).
- prózy Richarda Weinera jsou psány mnohomluvným jazykem libujícím si ve složitých vyjádřeních plných neobvyklých a zajímavých obratů, plných originálích obrazů a metaforiky.
- Jeho jazyk si libuje v nezvyklostech, v archaismech, neobvyklém slovosledu a v nejrůznějších ozvláštněních (např. v povídce Uhranuté město najdeme tento popis cizince: překrásná svislost paží zlomila reminiscenci na imperativ otrokářské vůle..., v povídce Obnova: Jednoho rána však, kdy větraný pokoj můj všecek byl roztřesen zimou a smutně hleděl do prázdna s výčitkou marnosti, jež mu byla dotud uložena...)
Smazaný obličej: žánr na pomezí povídky a filozofické stati, zabývající se způsobem, jakým historikové a autoři životopisů literárních a jiných významných osobností postupují při odhalování pohnutek, z jakých díla vznikala. Autor statě se nám snaží nastínit, jak falešné a nicotné jsou zdánlivé příčiny napsání určitého díla, snaží se vysvětlit, že dopátrat se pravých pohnutek nelze, neboť tyto jsou tak náhodné, často velice nepatrné, že je nelze na základě ničeho vysledovat, může si jich všimnout jen autor pozdějšího díla sám. Historie si všímá jen toho, co je zjevné, a tvrdošíjně odmítá uvěřit, že k formování umělecké duše slouží často jevy nezaznamenatelné.
Vůz: vrcholem knihy, nejtragičtější. Přímá reminiscensce na válečné události. Vojáci, jdoucí po cestě, se zastaví kvůli vozu, který zapadl do rozbředlého bláta a několik žen se jej marně snaží vyprostit. Jejich zoufalé snažení jakoby bylo kumulací všeho neštěstí oné válkou zasažené země. Vůz byl plný dětí, špinavých, vystrašených, polonahých, některé byly mrtvé. Náhle jedna žena zvolala k Bohu: „Svol, aby zemřely děti, ó Pane!“, ve snaze ulehčit od trápení alespoň jim (smrt je milosrdnější než život).A vůz se pomalu sesunul ze srázu dolů i s dětmi a ženami. Pád nikdo nepřežil. Byli vysvobozeni.
Prázdná židle: (autobiografický ráz)je rozborem povídky Prázdá židle, která nebyla nidky napsána, neboť autorovi chyběli různé podstatné detaily k dotvoření autentičnosti a věrohodnosti pocitů, které chtěl u čtenáře navodit. Jednalo se mu o navození pocitu psychického úděsu, který narozdíl od úděsu smyslového (způsobeného např. náhlým rozsvícením nebo výstřelem) trvá dlouhodobě, dokud si naše mysl dostatečně nevysvětlí jeho logický původ. Může takový úděs trvat celý život.
Základem povídky byla autorova osobní zkušenost, kdy se potkal u svého domu v tiché uličce s dobrým přítelem, se kterým se domluvili, že u něj (autora) za chvíli sejdou a posvačí spolu. Přítel byl vyslán do obchůdku, který byl jen pár kroků od autorova domu, aby nakoupil nějaké zákusky. Autor zatím doma vše připravil ke svačině, nachystal návštěvě židli a čekal. Přítele se však nedočkal. Zmíněný děs měl pramenit právě z nemožnosti dopátrat se příčiny, proč přítel nepřišel. Zde však v kompozici povídky nastaly komplikace, jaké bude skutečné vysvětlení. V reálné příhodě autora tomu bylo tak, že onoho přítele potkal po několika dnech náhodou ve městě a ten se jako by nic vyptával na přítelův život, a že jej musí zase jednou navštívit. Vůbec si onu příhodu nepamatoval, jako by ji ani neprožil. Autor si to vysvětluje jako trest vyšší síly za všechny viny v jeho životě.
Hlas v telefonu: Muž sedící v kavárně, obdrží telefonický hovor, ve kterém mu ženský hlas vyzná lásku. Žena však nechce být poznána ani se s oním mužem nechce sejít. Prý zanechá znamení. Po nějaké době jej opět v kavárně volá a je mírně rozhořčena, že muž její znamení nepoznal a neviděl. On se omlouvá, že byla málo zjevná. Toto se několikrát opakuje. Muž, dříve zarytý samotář stranící se lidí, se v té době poněkud mění. Více si všímá lidí, což plyne z toho, jak neustále přemýšlí o neznámé, kdo to asi je, jaká je, že může být kteroukoliv ženou, kterou potkává. Začíná se zajímat o cíle lidí, kam kdo jde a proč, co v životě dělají apod. Nakonec se neznámý ženský hlas uvolí k poslednímu a nejzjevnějšímu znamení, které však chce zanechat v mužově bytě bez jeho přítomnosti. Když se muž vrátí domů, najde jen kytičku petrklíčů s jedinou fialkou. Petrklíče jsou květinami, které se dávají na hroby, napadlo onoho muže. Neznámá byla tedy patrně sama smrt.