Český překlad vyšel 2003. Jedná se o ucelenou filozofii satanismu, vyvracející zakořeněné mýty, nepravdy a smyšlenky o tomto „náboženství“.
Satanismus je náboženstvím těla, tedy opakem jiných náboženství, jež obracejí pozornost k duchu. Ze satanského devatera: Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání! Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam! Laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoliv lásku vyplýtvanou na nevděčníky! Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!
Smrt slabochům, blahobyt silným! (Satanismus vychází z toho, že člověk je zvířetem, i když nejzkaženějším ze všech, a tedy je spjat se zákonem přírody – přežijí silní a odvážní, nemá cenu pečovat o přírodou zavržené jedince). Blahoslaveni troufalí,neboť oni budou pány světa!
Žádné mravní dogma nesmí být považováno za dané – žádný standard či měřítko nesmí být zbožštěny. Mravní zásady samy o sobě nejsou posvátné. Co člověk stvořil, může také zničit.
Víra v jeden falešný princip je počátkem vší pošetilosti. Nejhorší je lež, která je celospolečensky uznávaná, v niž bylo mnoho lidí vychováno od útlého věku (představy o správném a špatném člověku, chování, smýšlení).
Člověk má žít ve snaze po HMOTNÉM ÚSPĚCHU za tohoto života na tomto světě.
Jaká moc rozhodla, že má člověk milovat bližního svého? Proč bych neměl nenávidět své nepřátele? Kdybych je miloval, nevydával bych se jim na milost? Ten, kdo nastaví druhou tvář, je zbabělý pes! Oplácejte ránu ranou a k tomu štědré úroky z úroků!
Nejsou chtíč a pohlavní touha pouze pravdivějším výrazem k popsání lásky, pokud se vztahuje k zachování rodu?
Život je velká radost, smrt velké odříkání. Proto si užijte života co nejvíce – teď hned! Satanismus znamená ukájení rozkoší. Pokud je neukájí, dochází k frustraci, a ta má, jak bylo potvrzeno, přímý vliv na většinu nemocí – dává jim psychosomatický základ.
Bylo řečeno: Pravda osvobodí člověka. Jenže pravda sama o sobě ještě nikoho neosvobodila. Emancipaci ducha mohou přinést pouze POCHYBY.
Satanista se vyhýbá výrazům jako naděje a modlitba, neboť vyjadřují obavy. Satanista si uvědomuje, že o vše, čeho se mu dostane, se sám přičinil, a místo modlení k Bohu bere situaci do svých rukou. Pozitivní myšlení a pozitivní jednání nesou ovoce.
Satanista se nesnaží vymodlit si odpuštění za špatné činy. Uvědomí si, že chybovat je přirozené a vezme si ponaučení. Pokud svého skutku nelituje a ví, že se ho dopustí znovu, nemá co žádat o odpuštění. Tak to ale obvykle chodí. Lidé se zpovídají, aby ulehčili svědomí a mohli jít znovu páchat hříchy, obvykle tytéž.
Veškerá náboženství duchovní povahy jsou výtvorem člověka. A to proto, že má ego, které nedokáže přijmout, a zvnějšnil ho tedy v nějakém velkém duchovním výmyslu, kterému říká Bůh. Bůh může všechno, co je člověku zakázáno – zabíjet lidi, konat zázraky jen pro svou potěchu, ovládat jiné bez jakékoliv odpovědnosti atd.
Jestliže člověk přijme sám sebe, a přitom pochopí, že rituál a obřad jsou důležité triky náboženství, jež si sám vymyslel, aby udržoval svou víru v lež, pak může jeho víru v PRAVDU živit stejná forma rituálu – pradávná slavnost, která dodá jeho vědomí vznešenosti vlastního bytí další opodstatnění.
Satanismus se zastává křesťanských smrtelných hříchů (chamtivost, pýcha, závist, zloba, obžerství, smilstvo a lenost), neboť vedou k tělesnému, duševnímu či emočnímu uspokojení.
Závist a chamtivost jsou motivačními silami ctižádosti – bez ní by se dalo těžko dosáhnout něčeho významného. Církev označila tyto pudy za neřesti, aby se člověk nemohl hříchu vyhnout a musel se cítit provinile – potom bude žádat o odpuštění a bude církev potřebovat.
Dosavadní náboženství nevěnovala příliš pozornost světským či fyzickým potřebám člověka. Proto je stále těžší pro tato náboženství „udržet krok s dobou“. Nové náboženství tedy muselo nutně vzniknout. ONI mu dali jméno. Jmenuje se satanismus.
Mnoho církví s velkou obcí věřících provozuje na shromážděních smyslnou hudbu, doprovázenou tleskáním, která je též inspirovaná Satanem. Koneckonců, Ďábel měl vždycky nejlepší písničky .
Když se z magie stane vědecký fakt, mluvíme o něm jako o medicíně, astronomii apod. Když přestane určité pojmenování odpovídat dané skutečnosti, je logické ho nahradit novým, vhodnějším. Proč tak nepostupujeme i s náboženstvím? (Stoupenci se již prakticky neřídí učením křesťanství, a přeci se stále považují za věřící, za křesťany).
K jiným byste se měli chovat tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám. Pokud ale nebude vaše slušnost opětována, vypořádejte se s nimi, jak si zaslouží.
Satanismus neuznává dělení magie na bílou a černou – to je pokrytecké. Satanista se sám rozhoduje, co je dobré a co špatné a pak užívá magie k dosažení svých cílů.
SATAN = sok, odpor, žalobce. Ďábel pochází z indického devi = bůh. Roli strůjce zla dostal proto, že zosobňuje světské, tělesné a pozemské stránky života. V Řecku to byl Pan, Dionýsos – ale nebyli považováni za zlé božstvo. Satan byl původně anděl, který oznamoval Bohu lidské hříchy. Od 14. století je považován za zlo, a je zobrazován jako napůl člověk a napůl zvíře s kozlími rohy a kopyty.
Ďáblové se stali z pohanských bohů, které bylo po nástupu křesťanství potřeba invertovat ve zlé. Výrazy bubák (angl. bogey), strašák (bogaboo) nebo skřítek (goblin), kterými se straší malé děti, pocházejí ze slovanského slova bog (bůh) – v hindštině bhaga.
Řecké slovo démon znamenalo strážný duch nebo zdroj inspirace.
Jména nejčastěji používaná při satanských rituálech:
Satan (jih), Lucifer (východ), Belial (sever – znamená bez pána = nezávislost, soběstačnost, osobní úspěch), Leviatan (Západ) = pekelní princové
Abaddon (hebrejsky ničitel), Amon (egyptský bůh života), Azazel, Ballam (hebrejský ďábel lakoty a chamtivosti), Bafomet, Belzebub (Pán much), Démogorgon, Diabolka, Dracula, Mammon (aramejský bůh blahobytu a zisku), Mefistofeles (Ten, který se straní světla), Moloch (kanaánský ďábel).
Germánská bohyně smrti, dcera Lokiho, se jmenovala Hel, byla zároveň pohanským božstvem mučení a trestu. Při sepisování Starého zákona bylo přidáno ještě jedno L. Proroci, kteří sepsali Bibli, výraz peklo neznali, použili hebrejské Sheol a řecké Hades (záhrobí) a řecké Tartaros (podsvětí) a výraz Gehenna, což bylo údolí blízko Jeruzaléma, kde vládl Moloch a kam sváželi odpadky a spalovali je. Odtud křesťanská církev vzala ideu pekelné síry a ohně. Křesťanský svět má ještě výraz limbus, což je místo, kam přijdou nepokřtěné duše.
Láska: Nemůžeme milovat každého. Jestliže milujete všechny a vše, ztrácíte přirozenou schopnost výběru a skončíte jako velice špatný soudce charakteru a kvality. Pokud se něco používá příliš volně, ztrácí to svůj skutečný význam. Potlačovaná nenávist může vést k mnoha tělesným a duševním onemocněním.
V sexuální oblasti je dovoleno všechno, co slouží k uspokojení, pokud to není proti vůli případně zúčastněným osobám. To by znamenalo porušení sexuální svobody.
V dřívějších dobách se masturbaci přikládaly různé neblahé důsledky – duševní rozklad, nervozita, bledost, uhýbavý pohled atd.
Psychičtí upíři: lidé předstírající neznalost či neschopnost, takže ze soucitu či ze vzteku uděláte všechno za ně. Svědomitý člověk chce jednat spravedlivě, ale zjišťuje, že je velmi problematické určit, komu by měl pomáhat a jak velkou pomoc od něj může okolí právem očekávat.
Občas se díky úniku informací ukáže, že nejzáhadnější muži a ženy na zemi dělali do černých umění (např. Rasputin, Zacharov, Cagliostro, Rosenberg).
MAGIE = změny situací či jevů v souladu s naším přáním. Mezi bílou a černou magií není žádný rozdíl kromě pokrytectví.
Existuje magie rituální (obřadní – na stanoveném místě, ve stanoveném čase, účelem je získat energii a přeměnit ji v dynamicky přenosnou sílu) a nerituální (manipulativní – vlastně triky).
Čarodějnice – jejím základním kapitálem je schopnost přitáhnout pozornost buď krásou a smyslností (odtud výraz okouzlit někoho) nebo podivností.
Rituály: soucitné nebo destruktivní.
Magický jazyk, užívaný při satanském rituálu, je jazyk enochiánský, považovaný za ještě starší než sanskrt, s pevnými gramatickými a syntaktickými základy. Zní jako arabština s hebrejštinou a latinou. V tisku se poprvé objevil v roce 1659 v životopise Johna Deea, slavného věštce a dvorního astrologa šestnáctého století.
Enochiánské klíče = vyvolávání.