Bezvýznamná žena

Oscar Wilde

Divadelní hra (v originále A woman of no importance) z roku 1893. Děj se odehrává roku 1892 v anglickém Hunstantonu.

Onou „bezvýznamnou ženou“ je Rachel Arbuthnotová, která se v mládí nechala svést Georgem Harfordem, který jí neustále sliboval sňatek, ale když s ním otěhotněla, vycouval. Odešla tedy pryč a syna Geralda vychovala sama, žijíc celý život v hanbě a ústraní. Gerald netušil, že je nemanželský.

Po letech, kdy je Gerald již dospělým mladíkem, se odehrává naše hra. George Harford se nyní jmenuje lord Illingworth a je obchodně i společensky úspěšný, veskrze cynický, životem protřelý a zkušený, na vše má originální názory (v podstatě je totožný s lordem Henrym z Doriana Graye). Gerald se mu zalíbí a nabídne mu tedy místo tajemníka ve své společnosti s bohatými možnostmi cestování. Jeho matka je kategoricky proti, sdělí lordu Illingwothovi, je Gerald je jeho syn, ale ten v něm najde tím větší zalíbení a chce jej u sebe. Gerald nechápe, proč mu matka chce bránit v jeho štěstí a jedinečné životní příležitosti. Vyčítá jí, že není jako ona, že ona se celý život nesmyslně schovávala před světem a bránila mu v jeho ctižádosti, ale on je jiný a chce být společností uznávaný.

Děj se odehrává v honosném domě lady Hunstantonové, která pozvala mnoho lidí, aby zde trávili čas. Mezi nimi také lady Arbuthnotovou, Geraldovu matku. Ta posílá dopis, ve kterém vzkazuje, že přijede později – obálku náhodou vidí i lord Illingworth a podotkne, že mu ten rukopis připomíná rukopis jedné ženy z jeho mládí. Na dotaz, koho mu připomíná, odpoví, že se jedná jen o naprosto bezvýznamnou ženu.

Mezi hosty v sídle lady Hunstantonové je i mladá Američanka Ester Worsleyová, u které najde Gerald vzájemné sympatie. Lord Illingworth se jednou pokusí z rozmaru políbit slečnu Ester, což Geralda pobouří a v návalu vzteku chce lorda zabít. Lady Arbuthnotová mu v tom zabrání a prozradí mu, že je to jeho otec. Gerald tedy najednou pochopí matčiny pohnutky a už netouží po tom, aby byl lordu Illingwothovi nablízku a rozhodne se zůstat s matkou a Ester, která všechny zve k lepšímu životu v Americe.

Kromě této základní dějové linie je hra prodchnuta rozhovory jednotlivých hostí, z nichž se dovídáme o jejich názorech na manželství, společenský život, vztah ženy a muže, poznáváme povrchní morálku anglické šlechty, která z nudy pěstuje úzkoprsé avšak vyhraněné názory na cokoliv.

Lady Karolina: ...A ten poslanec, pan Ketlick, to musí být tuze spořádaný člověk. V životě jsme o něm nic neslyšeli, a to je dnes pro člověka nejlepší doporučení.

Lady Karolina: Za mých mladých dnů, slečno Worsleyová, se člověk ve společnosti nesetkal s nikým, kdo se živil prací. To nepatřilo k bontonu.

Ester: V Americe si právě těchto lidí nejvíc vážíme.

Ester: Pan Arbuthnot má krásnou povahu. Je takový prostý, takový upřímný. Má nejkrásnější povahu, jakou jsem kdy poznala. S tím se seznámit, to je pocta.

Lady Karolina: V Anglii nebývá zvykem, slečno Worsleyová, aby mladá dáma mluvila takhle nadšeně o jakékoli osobě druhého pohlaví. Angličanky tají své city, dokud se nevdají. Projeví je až pak.

Ester: Vy v Anglii nepřipouštíte přátelství mezi mladým mužem a mladou dívkou?

Lady Karolina: Nedoporučujeme to.

Lady Hunstantonová: ...Ostatně, lord Illingworth se může každým dnem oženit. Žila jsem v naději, že se ožení s lady Kelsovou. Ale říkal, tuším, že má příliš veliké příbuzenstvo. Nebo to byly nohy? Už nevím, co z toho. Velice mě to mrzí, ta byla stvořena k tomu, aby se stala ženou vyslancovou.

Paní Allonbyová: Říká se, lady Hunstantonová, že hodní Američané přijdou po smrti do Paříže.

Lady Hunstantonová: Ale jděte! A kam přijdou po smrti zlí Američané?

Lord Illingworth: Ó, ti přijdou do Ameriky.

Lady Stutfieldová: Ty vaše cigarety se zlatým koncem jsou ale tuze, tuze rozkošné, lorde Alfrede.

Lord Alfred: Jsou hrozně drahé. Mohu si je dopřát, jen když mám dluhy.

Lady Stutfieldová: Mít dluhy, to musí být strašně, strašně mrzuté.

Lord Alfred: Dnes musí mít člověk nějaké zaměstnání. Kdybych neměl dluhy, neměl bych o čem přemýšlet. Všichni mládenci, které znám, mají dluhy.

Lady Stutfieldová: Ale vždyť kvůli těm lidem, kterým dlužíte peníze, musíte mít spousty, spousty starostí.

Lord Alfred: Ó ne, to oni píší. Ne já.

Paní Allonbyová: Lorde Illingworthe, pro jednu věc se mi budete vždycky líbit.

Lord Illingworth: Jenom pro jednu? Vždyť já mám těch špatných vlastností tolik.

Paní Allonbyová: Ach, je na ně nebuďte příliš domýšlivý. Třeba je ztratíte, až zestárnete.

Lord Illingworth: Nehodlám nikdy zestárnout. Duše se rodí stará, ale stále mládne. V tom je komedie života.

Paní Allonbyová: A tělo se rodí mladé a stále stárne. V tom je životní tragédie.

Paní Allonbyová: Ach, můj manžel je něco jako směnka. Už mě omrzelo ho akceptovat.

...

Arnošta nelze vyrušit z klidu. To je jeden z důvodů, proč mi jde pořád na nervy. Nic tolik nerozčiluje jako klid. V té dobré náladě, jakou se vyznačuje většina moderních mužů, je cosi vysloveně brutálního. Divím se, že my ženy to tak dobře snášíme.

Lady Hunstantonová: Snad nechcete říci, milé dítě, že se hněváte na manžela za to, že nikdy nemiloval nikoho jiného? Slyšelas někdy něco takového, Karolino? Já prostě žasnu.

Lady Karolina: Ó, výchova žen teď dostoupila tak vysokého stupně, Jano, že dnes by nás už nemělo nic překvapit, leda šťastná manželství. Ta se zřejmě stávají pozoruhodnou vzácností.

Paní Allonbyová: Ó, ta vyšla docela z módy.

Paní Allonbyová: Muž, ubohý, neobratný, spolehlivý, nezbytný muž patří k pohlaví, které je rozumné už miliony a miliony let. Už proti tomu nemůže nic dělat. To už je v jeho rodu. Historie ženy je docela jiný. My jsme odjakživa malebným protestem proti samé existenci zdravého rozumu. Od prvopočátku jsme viděly, jak je nebezpečný.

...

Ideální muž! Ó, ideální muž by s námi měl mluvit, jako bychom byly bohyně, a jednat by s námi měl, jako bychom byly děti. ... Měl by vždycky říkat mnohem víc, než má v úmyslu, a vždycky mít v úmyslu víc, než říká. ... Měl by nás neustále velebit za všemožné vlastnosti, o nichž ví, že je nemáme.

Ester: Vy angličtí boháči nevíte, jak žijete. A jak byste to mohli vědět? Vylučujete ze své společnosti šlechetnost a dobro. Vysmíváte se prostotě a nezkaženosti. Stavíte svůj život na jiných lidech a žijete z nich, proto se pošklebujete obětavosti a když házíte chudákům chleba, děláte to jen proto, abyste je na dobu sezóny udrželi v klidu. Před všechnu tu svou pompu a bohatství a chytráctví neumíte vlastně žít – a dokonce si to ani neuvědomujete.

Lady Karolina: ...po dobré večeři odpustí člověk komukoli, i vlastnímu příbuznému.

Lord Illingworth: Nikdy se nesnažte jim porozumět. Ženy jsou obrazy. Muži jsou problémy. Chcete-li vědět, co si žena opravdu myslí – což je mimochodem vždycky velmi nebezpečné – neposlouchejte ji, ale dívejte se na ni.

Lord Illingworth: Všechno myšlení je nemorální. Vždyť jeho podstatou je destrukce. Přemýšlíte-li o něčem, zabíjíte to. Nic nesnese, aby se o tom přemýšlelo.