Třetí díl Pratchettovy rozsáhlé série Úžasná Zeměplocha. Tentokrát je hlavní postavou osmiletá dívka Eskarina Kovářová, která žije v zapadlé horské vesničce Kyselá Prdel. Do vesnice míří starý čaroděj Podomní Kšaft, který chce předat svou kouzelnou hůl osmému synu osmého syna – synu kovářovu, aby se tak ten podle tradic mohl stát čarodějem, Kšaftovým nástupcem. Eskarina tento požadavek splňuje, zrovna přichází na svět, avšak mág si nedostatečně ověřil pohlaví narozeného dítěte, a tak zcela proti regulím předal magickou hůl dívce, která se tak má stát mágem. To je něco zcela nepřípustného, ženy se mágy nestávají, proto rodina hůl před holčičkou tají. Kromě Kováře o tajemství ví také porodní bába, místní čarodějnice Esmerelda Zlopočasná, zvaná Bábi.
Bábi se kousla do rtu. Nikdy si nebyla s dětmi jistá. Vždycky jí připadaly – pokud si na ně vůbec kdy vzpomněla – jako něco mezi zvířaty a lidmi. Rozuměla miminům. Na jednom konci jste do nich lili mléko a druhý konec jste udržovali tak čistý a suchý, jak to jen šlo. Dospělí byli ještě jednodušší, protože ti se krmili a pucovali sami.
V horách Beraní hlavy se považovaly čarodějnice za stejně úctyhodné povolání jako řádové sestry, výběrčí daní nebo žumpaři.
Eskarina roste a všichni s obavami čekají, jestli se její magické schopnosti nějak projeví. Esk vykazuje přirozený talent vůči magii, i když si ho sama vůbec neuvědomuje. Bábi se ji snaží vyučit v čarodějnictví, aby naplnila Eskinu touhu po magii, a zároveň ji uchránila před tou pravou mocnou magií.
„No jo,“ prohlásil, „ale když ji ohrožují kouzla mágů, jak by jí pomohlo, kdyby se naučila kouzla čarodějky? Ty jsi sama říkala, že je to úplně něco jiného.“
„Jenže je to obojí magie. Když už se nemůžeš naučit jezdit na slonovi, nauč se jezdit alespoň na koni.“
„Co je to slon?“
„To je odrůda jezevce,“ odpověděla Bábi, aniž hnula brvou. Nezískala si svou pověst přírodního znalce tím, že by každému přiznala, co neví.
Učí ji znát byliny, přírodu a Zapůjčení, což je vtělení do nějakého živého tvora, jehož vědomí si půjčujeme. To je vlastně jediné pravé kouzlo, které se Esk naučí, a to jí poněkud nestačí. Bábi musí nakonec s pravdou ven, neboť kolem Esk se kumuluje magická síla, na kterou stará čarodějnice nestačí. Poví Eskarině o jejím vyvolení, dá jí její hůl a doporučí vzdělání na Neviditelné Univerzitě, kam okamžitě píše průvodní dopis:
Bábi pozvedla své dílo blíž ke svíčce a kriticky si je prohlížela. Ano, je to dobré psaní. Slovo rozličné (byť použila svérázného přepisu) vzala ze starého kalendáře, ve kterém si z jistého důvodu četla každý večer. Tam se také mluvilo o „rozličných chorobách“ nebo o „rozličných pohromách“. Bábi si sice nebyla tak docela jistá, co to znamená, ale stejně to bylo po čertech noblesní slovo.
...
Bábi, která většinu svých vědomostí o Zeměploše načerpala ze stránek svého Kalendáře, si byla jistá, že míří do světa plného zemětřesení, přílivových vln, masových epidemií a masakrů, mnohé z nich dokonce budou rozličné, nebo ještě horší.
Esk je nadšená a hned se vydává na cestu, ovšem s Bábiným doprovodem. V nejbližším městečku je zrovna trh, který obě se zájmem procházejí. Magie, která se kumuluje kolem Esk, však po sobě zanechává všude již znatelnou stopu:
V nedalekém stánku najednou obživla celá bedýnka perníkových kachen, rozletěly se kolem majitele a se šťastným kvákotem přistály na hladině řeky (kde se bohužel do rána rozpustily, ale takový už je zákon přírodního výběru).
V městečku se Eskarina ztratí a vydá se na pouť do Ankh-Morporku na vlastní pěst, což se jí po mnoha peripetiích také povede. Připojí se k čaroději Ostrúhlovi, který je jedním z nejvyšších představených Univerzity a veze tam zrovna svého svěřence, alergického, neduživého a koktavého Simona, který je však velkým talentem a nadějí.
Ať se Simon chytil jakékoliv práce, prováděl ji nezkušeně. V tom byl opravdu dokonalý. Byl to takový ten mládenec, který se skládá především z kolen, palců a loktů.
S nimi se Esk dostane až na Univerzitu, kde přednese své přání stát se mágem. Jelikož je však malou holčičkou a její požadavek je proti všem tradicím, setká se Esk pouze s posměchem. Vtom se opět shledá s Bábi, která se sem mezitím také dostala.
V Ankh-Morporku už byly tři dny a Bábi se to začalo k jejímu vlastnímu údivu docela líbit. Ubytování pro obě našla na Stínově, v prastaré městské čtvrti, jejíž obyvatelé vedli povětšinou noční život a nestrkali sousedům nos do jejich záležitostí, protože tady platilo, že „kdo je zvědavý, nebude nikdy starý“ a taky „kdo se moc ptá, toho nakonec podříznou“. Bydlely v nejvyšším patře tichého domu hned vedle pečlivě střeženého bytu poctivého obchodníka s kradeným zbožím, protože jak Bábi s oblibou říkala, „dobré ploty dělají dobré sousedy.“
Vzduch kolem nich houstl vůní kadidla, obilí, koření a piva, ale hlavně tím pachem, který vzniká při vyšší hladině vody v místech, kde se shromáždilo větší množství lidí s velmi benevolentním přístupem ke kanazlizaci.
Eskarina jí poví o svém neúspěchu a Bábi se rozhodne, že jí pomůže studovat magii jinak. Domluví jí u místní pradleny službu – Eskarina zametá chodby, které však ve skutečnosti zametá její hůl převlečená za koště zcela sama, a Esk mezitím naslouchá přednáškám o magii v učebnách univerzity. Často vídá také Simona, který je tak nadaný, že brzy přednáší samotným mágům – o podstatě magie, vesmíru a všeho. Mágové jsou jeho slovy fascinováni, i když jim příliš nerozumějí.
„Než jsem ho slyšel mluvit, byl jsem jako každý jiný. Víte, co mám na mysli? Byl jsem zmatený a nejistý, co se týče malých detailů života. Ale teď,“ tvář se mu rozjasnila, „jsem sice pořád nejistý a zmatený, ale v mnohem vyšší rovině, je vám to jasné, konečně vím naprosto jistě, že nemám jasno v základních a důležitých faktech, která se týkají vesmíru.“
Traktát přikývl. „Nenapadlo mě podívat se na to takhle,“ zabručel. „Ale máte naprostou pravdu. Opravdu posunul hranice nevědomosti. Je toho tolik, co o vesmíru nevíme!“
Simonovo revoluční uvažování však láká příšery z Podzemního rozměru, které vidí jen Eskarina. Jejich síla se zvětší natolik, že se jeden okamžik zmocní Simonova vědomí, které k nim „Zabloudí“, a skrze které se chtějí zhmotnit v reálném světě.
Když rozhodně vykročila ke kruhu stvoření, který ji obklopoval, nejbližší Věci zaskřehotaly a pokusily se jí uhnout z cesty, ale protože jejich těla, jak se zdálo, držela pohromadě jen díky toužebnému přání, nedařilo se jim to. Udeřila jednu, jejíž obličej se podobal rodině slimáků, a z obludy zbyla hromada pokroucených kostí, chlupů a přebytečných chapadel, takže se podobala jednomu z řeckých národních jídel.
Eskarina chce Simona zachránit, proto se skrze své vědomí vydá za ním. Příšery nakonec přemůže tak, že sama sebe přesvědčí, že jsou neškodné, ba že dokonce neexistují – získávají svou sílu jen díky vědomí lidí a také díky používání magie, která je přitahuje. Eskarina na to přišla, proto se zařekla, že magii používat nebude. Když se šťastně vrátí se Simonem do svých těl, o která už má celá univerzita strach, stane se z její kouzelné hole hůl obyčejná a Esk se rozhodne věnovat poctivému čarodějnictví. Bábi dostane nabídku vyučovat o bylinách na Neviditelné univerzitě.
Esk se postavila na palubu bárky a rozhlídla se kolem. Obloha byla modřejší než sud od sušenek a nádherně doplňovala skalnaté údolí, jehož středem se prodírala řeka. Postupovala stejně liknavě jako plánovité vyšetřování.
Byla to vzpoura barev, povstání zvuků, nasální koncert pachů a vůní a neustálý, pravidelný, tvrdohlavý bzukot stovek lidí, kteří tvrdě pracovali a vydělávali peníze. Zmiňujeme se o tom především proto, že na většině ostatních míst kontinentu dávali lidé přednost vydělávání peněz bez práce, a protože hudební a nahrávací průmysl na Zeměploše ještě nikdo nevymyslel, byli tihle lidé přinuceni uchýlit se k mnohem starší a tradičnější formě – lupičství.
Koště leželo na dvou dřevěných kozách. Bábi Zlopočasná seděla na plochém balvanu a trpaslík sotva z poloviny tak velký jako ona, v zástěře poseté kapsičkami, obcházel kolem koštěte a občas do něj strčil.
Tu a tam také kopl do koz a zhluboka a ostře se nadechl mezi zuby, jako by se snažil zapískat naopak. To je tajné znamení všech řemeslníků v celém vesmíru, které signalizuje, že se v nejbližší chvíli přihodí něco hodně drahého.
Jednou z mála věcí, které voda nedokázala, bylo, že nestříkala a nebublala z chrličů, které lemovaly střechy. Mělo to jednoduchý důvod, všechny chrliče se totiž při prvních kapkách deště sebraly a ukryly se v podkroví. Tam seděly pěkně v suchu, protože to, že je někdo ošklivý, ještě neznamená, že je i hloupý.