V pořadí pátá kniha hlavního cyklu Úžasná Zeměplocha. Tentokrát je ústřední postavou mág Peníz, jenž je sám synem mága, což je velmi neobvyklý jev, jelikož mágové se nesmějí ženit a žijí v celibátu. Pokud má muž osm synů, ten osmý se stává čarodějem. Ale pokud i tento čaroděj má osm synů, pak ten osmý – a to je případ Peníze – se stane supermágem, magickým prazdrojem, z nějž prýští nová, neopotřebovaná a účinná magická síla. Penízův otec je však zneuznaným mágem vyhozeným z Neviditelné univerzity, a proto, když zemře, neodejde se Smrtěm, ale proti všem pravidlům se vtělí do Penízovy magické hole a skrze ni k němu promlouvá, učí ho a vede. Vede jen bohužel ne k magii užívané ve prospěch dobra, ale k podrobení všeho mágstva, v bezohledné potírání všech nepřátel a odpůrců a k ovládnutí celého světa. Když se Peníz – desetiletý chlapec – díky své magické síle a vzbuzenému strachu domůže pozice arcikancléře – nejvyšší mágské hodnosti, začne plán svého otce realizovat. Zavrhne starou univerzitu, vyčaruje obrovitou mramorovou budovu a dá díky magii, kterou všude šíří, neobyčejnou sílu všem mágům Zeměplochy. Tím vyvolá magickou válku, nejhorší druh války, jaký může být, válku, jaké se vedly brzy po stvoření Zeměplochy, a které vedly k neobyvatelnosti některých míst pro silné zbytkové magické pole.
Zeměplocha by dopadla špatně, kdyby nezasáhl známý neschopný a bojácný čaroděj Mrakoplaš s obávanou bojovnicí Coninou, dcerou legendárního bojovníka Barbara Cohena, a s mladým hubeným Nijelem, který se díky knize o hrdinech rozhodne být barbarským hrdinou, aniž by uměl bojovat nebo se dostal do sebeméně nebezpečné situace. Tato trojice spolu s Mrakoplašovým Zavazadlem je instruována arcikancléřským kloboukem, který nechce být nošen nezvaným Penízem, a díky tomu se jim po sérii patálií a cest (v nichž figuruje např. vládce středové Klače, který nemá ponětí o světě mimo palác a pouze píše špatnou poezii, nebo džin v lampě, který provozuje více lamp, než je jeho společnost schopna zvládat, a tak je stále nedostupný) podaří přemoci Peníze, což podle předpovědi lze jen tak, že se mu sebere jeho hůl. Peníz ji nakonec sám odhodí, když po něm otec chce, aby zabil pomocí magie Mrakoplaše, ale chlapec se rozhodne, že zabíjet nechce.
Magie už byla ale v té chvíli použita tolikrát, že přivábila zlá stvoření z Podzemních rozměrů, Věci, a ty vtáhnou Mrakoplaše i Peníze k sobě. Mrakoplaš nakonec dokáže Peníze vrátit zpět, ale sám je zde uvězněn. Peníz od nynějška používá magii k tomu, aby napravil všechno, co během svého krátkého panování způsobil. Svět i Neviditelná univerzita se vracejí do původního stavu.
Bouře, která jim běsnila nad hlavami, se teď rozzuřila s plnou silou. Kolem proletěl pozpátku racek.
„Myslím tím,“ prohlásil Faktradic trpce, „co na světě je takové, aby stálo za to žít?“
Smrť se na chvíli zamyslel.
KOČKY, odpověděl nakonec. KOČKY JSOU MOC MILÁ STVOŘENÍ.
„Proklínám tě!“ TAKOVÝCH UŽ BYLO, odpověděl mu Smrť nevrušeně.
Byl vysoký, šlachovitý a vypadal, jako by byl v minulém životě koněm a v současném ho to jen o chlup minulo.
Po římsách a okapových rourách se neuvěřitelně pomalu, v tichu přerušovaném jen občasným zaskřípěním kamene o kámen, spouštěly chrliče. Opouštěly střechu.
Je škoda, že Mrakoplaš nikdy neviděl film, natož film zpomalený, protože pak by byl možný schopen popsat přesněji, co viděl. Ta stvoření se nepohybovala, postupovala v řadě trhavých sekvencí a prošla kolem něj v dlouhém procesí složeném hlavně ze zobáků, hřív, křídel, pařátů a holubího trusu.
Skvrnostaj je malé černobílé zvíře podobné lumíkovi, které žije výhradně ve středových krajích. Jeho kožešina je vzácná a velmi ceněná – cení si jí především skvrnostaj sám...
„A je to vládce dobrý a spravedlivý?“
Nad tím se Mykadlo zamyslel. Říkalo se totiž, že Patricijova informační síť je dokonalá. „Řekl bych,“ začal zeširoka, „že je zlý a nespravedlivý, ale naprosto nestranný. Je zlý a nespravedlivý ke každému bez rozdílu a nikomu nedává přednost.“
Momentální Patricij, hlava výjimečně bohaté a mocné rodiny Vetinari, byl hubený, vysoký a na první pohled stejně chladnokrevný jako mrtvý tučňák.
Hosté ji nějakou chvíli pozorovali a usrkávali svou kávu prošpikovanou pouštní atropou. Tenhle nápoj, který se vyráběl z kaktusové šťávy a jedu černých škorpionů, je jeden z nejsilnějších alkoholických nápojů v celém vesmíru, ale pouštní nomádi ho nekonzumují pro jeho omamné účinky. Pijí ho proto, aby něčím zmínili sílu a účinky klačské kávy.
Krulští astrofilozofové kdysi nezvratně dokázali, že všechna místa jsou ve skutečnosti místo jediné a vzdálenost mezi nimi je pouhá iluze. Tím ovšem dodali ostatním filozofům nesmírné množství materiálu k zamyšlení, protože důkaz, který podpíral jejich teorii, například mimo jiné nevysvětloval, proč existují ukazatele směru. Po mnoha letech neplodných diskusí a bojů byla celá věc předána muži jménem Li-Tin O’Wevidle, největšímu filozofovi[1] Zeměplochy. Ten po delším bádání prohlásil, že je sice pravda, že všechno je prakticky na jednom místě, ale je to prý místo neobyčejně rozlehlé.
Supermág sice nabídl, že všechno uvede do stejného stavu, v jakém to bylo v okamžiku dokončení stavby, nové, čisté, neposkvrněné, ale v tomto bodu byl knihovník naprosto nesmlouvavý. Trval na tom, že všechno musí být jako zbrusu staré.
[1] Pozn. autora: Přinejmenším on se vždycky hádal, že je největší.