Krysař

Viktor Dyk

- tato neoklasicistní próza vychází ze staroněmecké pověsti o Krysaři z Hamelnu

- vychází r. 1911. Řeší především rozpor mezi snem, který má každý člověk svůj vlastní, a mezi realitou, která je mnohem prozaičtější (lidé z Hamelnu sní o zemi sedmihradské jako o zemi, kde je lepší život,ale jen Sepp Jörgen, jenž je sice hloupější než ostatní, umí chápat realitu ve své podstatě..nehoní se za ničím iluzorním. Realita jej udrží nad zrádností snu, kterému v podobě krysařovy píšťaly všichni podlehli. V závěru příběhu se nežene za chimérou země sedmihradské, ale za konkrétním cílem – hledá ženu, která dá dítěti pít. Zde vyjadřuje Dyk poprvé poznání, že i skutečnost může být veliká.

- Dyk zesměšňuje v postavách Hamelnu malodušnost (krčmář a Líza), zneužívání veřejných funkcí (oba radní), lhostejnost k neštěstí druhých (scény, kdy matka hledá Agnes), konvenci a maloměšťáckou počestnost (dlouhý Kristián)

Krysař je povolán do Hameln, aby vyhubil krysy. Je to bezejmenný podivín, který prochází městy a zase je opouští, nevázán žádnými city k žádnému místu. Jeho mocí a životem je jeho píšťala. Radní, kteří jsou z krys zoufalí, mu slíbí odměnu, která se jim později zdá nepřiměřená. Krysař se na ně rozzlobí a slibuje mstu. Miluje však mladou Agnes, kvůli které se rozhodne ušetřit Hameln a neodvést jeho lid do záhuby. Agnes je oficiálně milenkou dlouhého Kristiána, ve kterém však krysař nespatřuje nebezpečí. Kristián čeká na dědictví po nemocném strýci, aby nabyl bohatství a měl pro sebe Agnes a váženost ve městě. Láska k Agnes působí v krysaři zmatek, neboť je v rozporu s jeho životním stylem, nenechat se poutat k jednomu místu. Díky Agnes zapomene i na nespravedlnost radních. Nešťastná Agnes mu později sdělí, že čeká s Kristiánem dítě. Ze zoufalství odejde na vrch Koppel a skočí do propasti, o níž se traduje, že vede do země sedmihradské, kde jsou lidé dobří a není tam hříchu a viny. Její matka ji marně hledá a zešílí z toho. Když to zjistí krysař, nemá již pro co žít a proč ušetřit občany Hamelnu, tak je pomocí své píšťaly odvede na vrch Koppel a nechá je všechny spadnout do propasti. Sám tam potom skočí také. V Hamelnu zůstane jen rybář Sepp Jörgen, který je v myšlení pomalý a vše mu dochází až další den. Že je ve městě sám, si uvědomí opravdu až o den později a teprve tehdy k němu promlouvá hlas píšťaly, která jej pudí po stopách ostatních na Koppel. Slyší však pláč opuštěného dítěte, druhého a posledního člověka ve městě, a ten přehluší omamný zvuk píšťaly. Realita plačícího hladového dítěte mu zachrání život a Jörgen hledá ženu, která by dítě nakrmila.