Soubor uspořádaný a vydaný a posmrtně.
Čapkovy Bajky jsou kratičké, jsou to spíše aforismy. Vznikaly spontánně jako reakce na politické dění. Jejich morální poslání je zcela odlišné od poslání klasické bajky. Zatímco klasická bajka proklamuje určitou pravdu, Čapek ji často relativizuje (v souladu s jeho relativistickou filozofií).
Zločin a trest: ...mezi námi lidmi se vina musí odpykat; je Zákon a Řád, že kočka, která se prohřešila, se přidrží na místě činu a na! na! na! tu máš, ty hanebnice! S ušima sklopenýma, zběsile se vzpouzejíc choulí se hříšnice pod tragickým přívalem trestu. Hotovo! a jako had, s břichem na zemi, peláší bídná kreatura z místa činu.
Kapusta: o tom, jak housenky sežraly krásnou kapustu. ...Před touto pohromou jsem byl nakloněn opravit tabuli hodnot a považovat kapustu za královnu květin. Nuže, není to pravda; královnou květin je pořád ještě růže, zřejmě proto, že není k žrádlu. Patrně i člověk musel být velmi nejedlý, aby se stal králem tvorstva.
Jak se pěstují oblaka: Stojí to dosti práce; je nutno velmi pečlivě plevat, vyhazovat z prsti neřád a kamínky, klečet na zemi, shýbat se, rýt se v půdě, zalévat, sbírat housenky, hubit mšice, kypřit půdu a sloužit zemi; když pak tě už bolí od toho záda a ty se narovnáš a podíváš k nebi, máš nejkrásnější oblaka. Probatum est.
Škvor:...k čemu jsi na světě dobrý? Jakému účelu sloužíš? Jaký užitek přinášíš? Je-li pak pod sluncem tvor zbytečnější, než jsi ty?
„Nejsem zbytečný, člověče; udělal jsem ve svém životě něco nesmírně užitečného.“
Co jsi udělal, škvore, užitečného? „Zplodil jsem nové škvory.“
Žížala: Já vám to říkám: to, že lidé orají...že ryjí...že okopávají půdu... to dělají jenom kvůli mně. Vědí, že to nemám ráda... To oni naschvál. Aby mě vyrušovali.
Housenka vědecká: Haha, ze mne že bude motýl? Babské pověry, pane. Pouhé iluse. Pohádky pro děti. Je vědecky zjištěno, že v nás housenkách jsou samá střeva a žádná křídla. Žádná barevná křídla. Pojde se a konec.
Starý pamětník: Kdepak, za mého mládí, to byly jinší časy. Tehdy jsme my jasany rostly až do nebe. A tráva? Tráva tehdy rostla vyšší než já.. Považte, jaká to byla tráva... Kdepak teď!
Kohout: Ještě nesvítá. Ještě jsem nedal znamení.
Vrabec: Víte, to se musí hodně čimčarovat, aby se udělalo jaro.
Výkal: Kdybych já měl křídla! To bych se, holenku, jinak uplatnil!
Kravinec: Plesk! Tak, teď jsem plně rozvinul svou osobnost.
Stoka: Já vím, že nejsem veletok. Ale za to ta niternost!
Klacek: Kdybyste věděli, jaké mám kořeny!
Liška: Všechno živé se dělí na tři druhy: na nepřátele, na konkurenci a na kořist.
Hlemýžď: Na příklad přímka je nesprávná, jelikož to není spirála.
Ropucha: Tydlety ptáky pozavírat. A zpívat budu já!
Kapr: Žádný živý tvor nemůže žít ve vzduchu.
Kuna v kurníku: Když mne to vejce tak drze provokovalo!
Stádo ovec: Aspoň se ten vlk dřív nažere, když se mu nebudeme bránit.
Myš: Hele, kočka chytla vrabce! To už se my myši nemáme čeho bát.
Civilisovaná krysa: Dejte mi pokoj s vesnicí. Vždyť tam ani nejsou kanály.
Moucha na okně: Už vím, kde jsou hranice skutečnosti.
Oblásek: zde mě fascinoval fakt, který mi dosud nikdy nedošel. Že oblásek se dříve (a správně!) psal s S, jelikož je oblý (podobně jako bílý bělásek) a výměna za Z je vlastně zprzněním a naprostým překroucením významu tohoto slova.
Nepřítel: Kočka: Můj největší nepřítel je pes. Pes: Můj také.
Kritik: Nač bych se díval, jaký svět je? Mně stačí vědět, jaký by měl být.
Vůl: Tak si říkám, k čemu jsou vlastně na světě jeleni.
Ploštice: Každý má svůj životní názor. Já například smrdím.
Diktátor: Dosáhl jsem jednomyslnosti. Všichni musí poslouchat.
Hlášení: Obyvatelé pobiti a město spáleno v naprostém pořádku a kázni.
Zpráva: Na svém postupu jsme spálili několik dalších vesnic. Zbytky obyvatel připravily našemu vojsku nadšené uvítání.
Vůdce: Všichni za mnou, a já vás vyvedu z listopadu do prosince.
... Dík usilovné propagandě rozhodl Bůh, abych vedl svůj národ.
Vojenská poučka: Porazit nepřítele, to znamená přinutit ho, aby byl mrtev.
Otrok: Já bych ledacos dovedl, jen kdyby mně to někdo poručil.
Hnědý mravenec: Svoboda mravencům! Celý svět mravencům! Ovšem, nesmějí to být mravenci černí.
Kolonisace: A nyní budeme otecky pečovat o ty, co zbyli.
Válka a kolonie: Počkejte, vy špinaví divoši, až budete našimi věrnými a šťastnými poddanými!
Smrt: Vy blázni, to je Moje vítězství!
Mír: Nyní se zas můžeme pokojně věnovat dalšímu zbrojení.
Pro věc míru není žádná cizí oběť dost veliká.
Odkaz: Co nemůžeš udělati sám, pokaz to aspoň tomu druhému!
Svině a perly: Brr! Co mně to dali do mých pomejí za svinstvo!
Občan: Zatracená vláda! Už zase mně nehoří doutník!
Najedený: Ono s tou bídou na světě se hrozně přepíná. Není to tak zlé.
Novinář: Nežil jsem nadarmo... Na příklad jen co nenávisti se mi podařilo vyvolat!
Spisovatel: S válkami už je konec. Právě jsem připojil svůj podpis k protestu proti válčení.
Diplomacie: Díky bohu, smlouva je uzavřena; teď jen musíme vymyslet, jak ji budeme porušovat.
Vlk a koza: Dohodneme se na hospodářské základně: já nebudu žrát tvou trávu, a ty mně za to budeš dodávat po dobrém své vlastní maso.
Dva tygři a džungle: Sešli jsme se v zájmu míru. Dohodli jsme se, že budeme lovit společně.
Lupič: Útočil na mne, zatím co já jsem jenom hájil svůj zájem o jeho portmonku.
Kobylka není egyptskou ranou; egyptskou ranou jsou teprve kobylky, protože jich je mnoho. Podobně je tomu s hlupáky.
Kritik: Kritisovat, to je usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to dovedl.
Naše řeč je moudrá: dělá zásadní rozdíl mezi „jsem přesvědčen“ a „přesvědčil jsem se“.
Boj stvořila příroda, nenávist vynašel člověk.
PODPOVÍDKY
Přávní řád
Řidič vjel do zatáčky a srazil rakev s nebožtíkem, kterého zrovna pohřební průvod nesl na hřbitov. Rakev se otevřela a dědeček najednou ožil. Řidič byl rád, že nikoho nezabil, ba naopak. Po nějaké době mu začaly chodit dopisy: že rodina dědečkova dala za funus poslední peníze a na druhý už nebudou mít – ať zaplatí ten pokažený. Že dědeček žádá náhradu za rubáš, bolestné za úraz a jeho léčení, a doživotní rentu za odstavenou penzi. A dědeček se vzteká, že už to měl odbyto a teď bude muset umřít podruhé. Že toho pána bude žalovat a měl by za to být stejný trest jako za zabití.
Návrh
Jistý zaměstnanec berního úřadu navrhuje ministerstvu, aby každý občan přesně věděl, na co a ke komu půjdou jeho peníze na daně, že by pak s lidmi, kterým budou vyplaceny, mohli takto poplatníci navázat bližší vztah nebo dohlédnout na věci, které se z jejich daní zařizují a placení daní by je tak víc bavilo.
Místo nemilé povinnosti stalo by se přímo dobrodružstvím, jež by skýtalo poplatníkovi stále nový osobní zájem a nevyčerpatelný zdroj různého potěšení.
Spolek věřitelů barona Biháryho
Mnoho lidí bylo okouzleno vznešeným a velkorysým chováním barona Biháryho. Ukázalo se však, že většinu majetku si takzvaný baron vymyslel a život na vysoké noze byl opatřen zejména půjčkami. Byl zažalován pro podvod. Několik jeho věřitelů se sešlo a usneslo, že nemá cenu jej odsoudit, protože tak by své peníze už nikdy neviděli; naopak by mu měli pomoci, aby se trochu postavil na nohy – pak už by snad k penězům přišel. A tak založili spolek a pořádali večeře u barona – samozřejmě za vlastní peníze, které „mu měli připsat na účet“. Jednoho dne baron zmizel. Ale věřitelé už mezitím navázali tak důvěrná přátelství, že by jim pravidelné schůzky chyběly. Proto v setkávání pokračovali i bez barona.
Tonda
A jednou kolem vánoc povídám, ženo, tak už bych mohl zavolat řezníka.
„Proč?“ povídá žena.
„Inu, aby zapíchl Tondu.“ Žena se na mne jen tak překvapeně podívala; a já jsem sám cítil, že to znělo nějak divně. „Aby zabil to prase,“ řekl jsem honem...
Kdyby věděli, že ten, na koho míří flintou, se jmenuje František Novák nebo jak, třeba Franz Huber nebo nějaký Tonda nebo Vasil, myslím, že by jim něco v duši řeklo: Kruci, nestřílej, vždyť je to František Novák! Kdyby se všichni lidé na světě mohli oslovit svým pravým křesťanským jménem, myslím, že by se mezi nimi tuze moc změnilo. Ale dnes si lidi a národy nějak nemohou přijít na jméno. To je ta bída, pane.
O potopě světa
Nevím, pamatujete-li se na poslední potopu světa, - asi ne, protože takové věci, jako je zasloužený trest, lidé tuze rádi zapomínají; ale nevadí, já vám to připomenu. Prostě to bylo asi tak, že se Hospodin rozhněval na lidskou prostopášnost, stranictví a jiné hříchy a rozhodl se, že už se na to nemůže dál dívat. ...
O fantasii
Zklamání, to je jen nedostatek fantasie. Fantasie si ví rady. ... Fantasie, to není představovat si něco, co věci nejsou, ale něco, co by mohly být. ... A já myslím na to, proč jsou lidé tak beznadějně uzavřeni v té hloupé a malé náhodě svého vlastního příběhu. ...
Koukejte slečno, takový kluk, to je vlastně zástup mužů; je v něm strojník, voják, stavitel, já nevím co všechno. A když dospěje, zbývá z té tlupy jen jeden človíček. Pro krista pána, kam se poděli ti druzí? Kde by byli, jsou zasuti; ale dejte pozor, někdy ještě nejsou mrtvi...
Šaty dělají člověka
...změnit šaty, to máte jako změnit povahu nebo názory, to je skoro – stát se jiným člověkem. Proto hříšníci oblékali mnišský hábit, aby na sebe vzali nového člověka.