Žhář
- poprvé vydáno 1935, román
V horském městečku Zbečnov při pruských hranicích žije hospodský Josef Simon, který vlastní hospodu U Stříbrného holuba. Ta je oblíbena, všichni do ní chodí. Simonova manželka je zvláštní, s nikým se nebaví, nepřátelí, k dětem je lhostejná, nikdy nikoho z rodiny nepolíbí, lidé ji skoro neznají. Simonově synovi je 15 let, jmenuje se Kamil. Zrovna prochází těžkým obdobím dospívání a jeho mysl se mění. Po několika letech se k nim vrátí 17tiletá dcera Eliška z kláštera. Je velmi ovlivněna názory své nejlepší kamarádky z kláštera, Dory, a proto např. nenávidí svou matku, řekne Kamilovi, že matka je špatná a podivná, že jí na nikom z nich nezáleží, proč že vždy zamyká všechny pokoje, když jde z domu, a že jen Kamil nic nevidí, protože je její miláček. Eliška je popudlivá proti matce.
Ve skutečnosti je to tak, že matka je nešťastná, protože ji ke svatbě se Simonem donutili rodiče a ona se od té doby s nikým z nich nevídá, neboť Simon je jednou vyhnal, když byli na návštěve. V pokojích je její věno – koberce a nábytek, který poslední jí připomíná rodinu, proto si ho tak úzkostlivě hlídá.
Eliška si pozve Doru na 2 týdny na návštěvu. Dora svádí Kamila, který je z ní poblázněn. Miluje ji a zároveň se jí bojí, protože Dora si s ní zahrává, svádí ho a v zápětí ponižuje a uráží. Dora se zase ze záhadného důvodu bojí Eliščiny matky. Později se dovídáme, že to je proto, že když byla Eliščina matka v klášteře, mluvila s mater Ambrosií o Doře a zjistila, že Dora odjíždí náhle z kláštera, neboť její otec je donucen se rozvést – její matka byla přistižena v minutovém hotele. Eliščina matka si teď o Doře nemyslí nic dobrého, myslí, že zdědila matčiny vlastnosti a ve Zbečnově ji nevidí ráda.
V té době začal ve Zbečnově řádit žhář. Lidé byli velmi rozrušeni, neustále se snažili vypátrat, kdo by to mohl být. Pozornost se stále stáčela k jakémusi Prušákovi, který den před prvním požárem hrál karty se třemi místními v hospodě – punčochářem, holičem a koňským handlířem, rozčilil se a vyhrožoval vypálením vesnice. Tito tři byli také vyslýcháni, jako mnoho dalších, ale k žhářově totožnosti se stejně nikdo nedopátral. Události vyvolaly značný rozruch a strach, lidé špatně spali, čekali úzkostlivě na další požár a nemluvilo se o ničem jiném. Objevily se i dva výhružné plakáty se vzkazem od žháře, nakapané voskem ze svíčky.
Po čase matka poslala Doru pryč, musela odjet bez rozloučení se všemi. Eliška ani Kamil to nechápali, Kamil toužil po Doře a přirovnával ji k ohni. To on kvůli ní vyrobil plakáty, aby se ukázal větší a silnější, a později se s tím svěřil matce. Kamil jediný pochopil matčin žal a rozuměl jí. Také se svěřoval jen jí. Eliška začala chodit s básníkem, který byl u nich ubytován. Ten ji stále lákal, ať s ním odjede do Prahy. Ona to chápala tak, že si ji chce vzít. Namluvila proto rodičům, že pojede navštívit tetu Františku a odjela. Věděl to jen Kamil. Matku velice trápilo, že Eliška neposílá z Prahy žádné zprávy a bála se o ni. Po několika dnech se Eliška vrátila. Vztah s básníkem patrně nedopadl podle jejích představ. Matka ji poprvé objala a políbila a jejich vztah najednou nabral jiné podoby. Kamilovi bylo konečně dovoleno, aby po prázdninách zanechal nenáviděného gymnázia a pomáhal otci v hospodě. Vztahy v této rodině se tak paradoxně díky neznámému žháři pročistily a vyjasnily.
Žhář nebyl vypátrán, ani v knize objasněn. Oni tři muži, kteří se setkali s Prušákem, a kterým také vyhořely domy, se jednou bavili tím, že si představovali, že punčochář zapálil vlastní dům, aby získal pojistné, handlíř zapálil dům souseda Haška ze staré msty a holič proto, že jej každý ze vsi z paličství nepřímo podezříval a on už z toho byl na zbláznění – tedy proto, aby se úplně ožebračil a už jej nikdo v podezření neměl. Při této diskuzi se však holič, jak se zdálo, skutečně zbláznil, protože těmto teoriím uvěřil, sám prohlašoval, že svůj dům opravdu zapálil, když se z jeho domu vypravoval pohřeb jeho zesnulé manželky a on šel poslední. Byl odvezen jako šílený do nemocnice, kde po několika měsících ale zemřel na souchotiny.