Humoristická povídková sbírka vydaná v roce 1973. Celá je psána, stejně jako Slovácko sa súdí, nářečím autorova rodného kraje od Uherského Ostroha. Ústřední postavou je zde stařeček Pagáč, který zažívá, ale především vypravuje různé historky, které zažil anebo si vymyslel. Příběhy jsou z prostého života, někdy lehce ironické a plné slováckého temperamentu, někdy s morální hloubkou, která je však vždy odlehčena bezpočetnými vtipnými momenty.
Textové ukázky:
„Nastalo také ticho, že bylo čut červotoča, jak hryže futra.“
„A Matúš, kterému kdysi vybúchla flinta u nosa, měl hubu kropenatú jak korotví vajce a jednu nohu dřevěnú – také z pytlačení. Lebo iďa jednú do lesa, nésl nabitú flintu pod halenú, laufem dúle. Docházaja k lésku, vletěl mu do nosa komár. Matúš kýchl, škráb řemeněm o kohútek – a noha byla v sakroch.“
„A potém sa dým rozešél. Ale to neměl! Lebo sviňa byla z rypákem u zemi, ale né jak si myslel Matúš. Stála rozčápená jak zednícká koza, očiska vybúlené a dívala sa tým bílým...Ocasisko už neměla zakrútěný, ale trčál jí jak bažantí péro – chupiska naježené a cicúrek krvi jí tékl z rypáka. Mosél ju škrábnút enom kúsek FrancJozefa lebo šrúbek z tragača, protože na mrtvú sviňu nevypadala ani trošku...“
„Až do tmy čapěl Francek za humnama, než si trúfl jít do chalupy, lebo věděl, co ho čeká. Tata ho řezali jak cigánského koňa skrzevá každú hlúposť – a co teprú toto? <Co sem kemu udělál a proč nemožú byt v kostele chrústi?> - naříkál, potahovál sopélek a třásl sa zimú...“
„Řvali jak z nápovědy a dyž vylézli ven, byli dodrápaný, jak dyby na nich vletěl pelech koček. Vypluli plevy aj z hlinú a ze sakrama letěli do izby pro flintu, že tú potforu rohatú zastřelijú na fleku jak schořa.“
„Dacanů, lumpů a zlodějů chodí toléj po světě, že sa člověk bójí podivat do zrcadla.“
„Zatýmco principál rozkládál plachty, <Okarína> hadí žena prala ve škopku něco, co mohlo byt kdysi košula, a šašek Bimbo dójíl za vozem kozu do škatule od marmelády. <Prudce jedovatý had> chrápál v kysni na pilinách a naisto už dávno zapomněl, že měl kdysi zuby. V kleci, z kteréj sa tahl smrad na sto honů, seděl <zlatý hřebík večera> medveď a žváchál tvarohový vdolek, který mu hodili Jurka Lušňúj. ...Principál ve fraku s cylindrem na hlavě jél na koňovi a trúbíl na křídlovku. Okarína, ověšaná malovanýma hadrama, bubnovala na cigánský bubének a opíca, olíňaná jak sto roků stará baranica, jí seděla za krkem. ... Velevážené publikum! Dovolujeme si vám zdvořile oznámiti, že po zámořském tourné zavítal k vám světoznámý cirkus KAFEMLINI se svým bohatým programem.“
„Ná, co to kúříš – kočičí chlupy, či co? Dyť ti to fajčisko smrdí, že dybys fúkl pod krmník, tož všecí potkáné skapú aj s mladýma! Tot si nacpi mojého.
„Dostala sem vnuknutí ze záhrobí. ...Potfora jedna, dostala préj vnuknutí – a ze záhrobí! No pravdaže, zrovna ju by si vybrali. Tá by mohla dostat ze záhrobí tak nanejvýš po téj hubě škaredéj, klebetníckéj!“
„Máš také ščestí, že dybys začál zbírat kravince, tož ich krávy natruc přestanú vyrábjat!“
„Stařečku, včera nám panáček říkali, že zlo máme oplácat dobrem. Je to pravda? - - Nó, tož pravda – tento – máme, pravdaže máme, stařeček na to. Francek radosťú zavýskl: - Jój, to su rád! Já sem vám před chvílkú sedl na brýle a totkaj z nich máte ten drátek. Tož ně včilkaj za to upleťte žilu! A podávál stařečkovi do jednéj ruky pruty a do druhéj drátek...“
„Počkaj, zapomněl sem ti řéct, že tvoja Kača před chvílú spadla do sklepa a velice sa dokřápala! – Jak šla tam, alebo zpátky? – lekli sa. – Jak šla tam! – Pámbu zaplať! To teda šla ešče s prázdným demijónem! – A šli sa podivat na tú havárku.“
„Kohúté už budili dědinu a kukačka odkukávala v hodinách štíry, dyž sa stařeček, z holénkama v ruce jak zloděj, šúlali do izby. Stařenka si ale narychtovali budík – zašprajcovali mezi dveřa hrabje... Pagáč zakopli a už letěli hubú po dlážce! Rana, že by to zbudilo aj mrtvého. Tetka rožali lampu, z lůžka si udělali kazatelňu a vyčtli ím všecko od téj doby, co sa vzali – a nezapomněli na nic!“
„Klásek věděli, že Pagáč majú rádi erteple enom dvakrát do roka: v létě když květú a v zímě pasírované přes prasa.“
„SPI SLADKO PO OBÚCH STRANÁCH!
NA ZHLEDANÚ DYŽ UŽ TO MOSÍ BYT!“