podtitul Obrazy z venkovského života
- Poprvé vyšla ve čtyřech sešitech 1855. Od té doby dosáhla přes 300 českých vydání, byla přeložena do více než 20ti jazyků a byla třikrát zfilmována (1921, 1940, 1971)
- Inspirovala různé básnické parafráze ( J. Seifert – Píseň o Viktorce, K. Hynek – Babička po pitvě)
- Nedějová próza (vše dějové se dovídáme pouze z retrospektivy)
- Základním motivem je životní harmonie
- Starosvětská žena s moderními názory se po příjezdu na Staré Bělidlo brzy stává oblíbenou a uznávanou studnicí lidové moudrosti, svou přirozenou autoritou ovlivňuje lidi kolem sebe, děti, dospělé i paní kněžnu. Určuje chod a řád domácnosti.
- Díky svým zkušenostem a chápavosti mezilidských vztahl dokáže pomoci mnoha lidem, Kristle získat zpět milého z vojny, komtese Hortensii prosadit si svou lásku a dalším. Jen poblázněné Viktorce pomoci nedokáže.
- Viktorka jako jediná z postav nemluví, vztah k situaci naznačuje pouze gesty. Je kontrastem ke šťastnému životu rodiny Proškových na Starém Bělidle (i sám název Bělidlo má asociovat zjasňování)
- Paralela s Viktorkou a babičkou – babička jako mladá také utekla za vojákem Jiřím navzdory rodičům. Strastiplný život po boku vojáka a jeho smrt však dokázala na rozdíl od Viktorky zužitkovat ve vyrovnanost a životní moudrost.
- Většina sporů o výklad Babičky se týká významu Viktorky v díle.
- Prostřednictvím babičky je čtenář naladěn k souladu mezi bohatými a chudými, stírá rozdíly mezi společenskými vrstvami (psáno uprostřed bídy a politické perzekuce) => vztahy mezi lidmi jsou zde líčeny dosti idylicky.
- Babička je opět postavou typu „dobrého člověka“, na níž je založena většina próz Boženy Němcové.
- Hojně jsou zde popsány také činnosti a lidové zvyky během ročních období a při různých svátcích.
- V závěru babička umírá, stejně jako stará jabloň, se kterou je její život spjat. Barunka (~ Němcová) přijíždí z města, aby se s babičkou rozloučila. Chvíle je velmi citově vypjatá.