Těžká hodina
- 1922. Zcela se ztotožňuje s proletářským programem.
- obraz srdce z Hosta do domu nahrazen obrazem rukou, tedy dělnické práce.
- přerod do světa dospělých, mizí bezprostřednost, pesimistické, literárně náročnější.
- žánr balady, poprvé sociální balada (báseň Balada o nenarozeném dítěti)
často protiklady bohatství X chudoba (báseň Tvář za sklem)
- stále však láska k prostým věcem.
Těžká hodina: básník se z chlapce přeměňuje v muže. Své chlapecké srdce, které vidí jen plány, chce změnit sen a má ideály, už pozbyl, ale srdce muže, které už poznalo život a těžkou práci, ještě nemá. Čeká, než bude mít své srdce muže a v této své těžké hodině je sám.
Balada o nenarozeném dítěti: chudí milenci čekají dítě, ale nemohli by ho uživit a proto zvolí potrat.
Tvář za sklem: Bohatí a bezstarostní lidé sedí v kavárně Bellevue (Kavárna Bellevue je říše stavěná z
hudby, tepla a plyše ... svět je veselý, protože sami jsou veselí). Z venku z ulice, kde je mráz a
chudoba, se na ně oknem dívá mladík. Odsuzuje je za jejich přepych a nevšímavost k ostatním
(Tenkrát se stoly staly náhrobky mramorovými, pohřbení šťastlivci se usmívali mrtvolně mezi nimi)
Oči: jsou nejhlubším mořem, protože se do nich vejde všechno. A co v očích ztoskotá, utone v srdci, které tyto spatřené krásy ovládnou a dají mu velkou sílu.
Jaro: přináší teplo, slunce, květiny a radost, ale jaro 1922 sebevětší teplo neprohřeje, neboť je nejprve třeba vybojovat lepší společnost(...pro jiné jaro jiného milování jež čeká teprv své vybojování, neb jeho květiny mírné a veselé vyrostou na hrotech mečů, na stvolech ocele)
Balada o snu: chudému dělníku Janovi se v noci zdá sen o spravedlivé společnosti (Neviděl paláců, neviděl podkroví, zmizeli žebráci nuzní a hladoví, po světě bez bídy, bez chamtivosti chodili lidé chlapecky prostí, stateční jako montéři, moudří jak inženýři...), ale pak se probudí a zjistí, že to byl jen sen. Vyprávěl o něm alespoň své dívce Marii, že je z toho snu nemocen, že je realita ještě těžší. Ona mu poradí, ať zabije ten sen. On se rozhodne, že jej zabije tím, že jej uskuteční.
Pohřeb: je marné plakat pro mrtvé – ti už nejsou důležití, ale je třeba bojovat za lepší život živých.
Fotografie: za výlohou Topičova obchodu je fotografie hladu v Rusku – strašná a realistická. Takové fotografie by měly být na talířích v restauracích, na etiketách vín, aby hodující vždy viděli, jak jiní trpí.
Balada o očích topičových: Elektrárenský topič Antonín 25 let přikládá uhlí a dívá se do plamenů. Oslepne z toho, ale jeho oči se vtělují do lamp a žárovek, jejichž světlo svou prací vyráběl.