- 1928, expresionismus jako jeden ze způsobů vyrovnání se s hrůzami 1. světové války (drastické vyjádření nitra, pocity děsu a hrůzy, strachu, ohrožení)
Deníkový záznam německého knížete Hellmutha Sternenhocha, nevzhledného arstokrata, který má však přízeň u dvora, a proto mu známí podlézají, v důsledku čehož je Sternenhoch přesvědčen o svých nesporných fyzických i duševních kvalitách.
Kníže potkal na plese dívku Helgu ze zchudlého šlechtického rodu. Dívka je černovlasá, bledá, velice pomalá v pohybech, jakoby žijící mrtvola, nic ji nezajímá, téměř nemluví. Sternenhoch ji považuje za odpudivou, přesto jej zaujala a on na ni musí stále myslet. Při tanci jí řekl cosi oplzlého a náhle spatřil v jejích očích rozlícený záblesk. Ten jej zcela ovládl a Sternenhoch se rozhodl, že si Helgu vezme za ženu. V domnění, že udělá jejímu otci i jí radost, šel na námluvy. Otec, buran a hrubián, byl skutečně rád, že se „toho strašidla“ zbaví. Pověděl knížeti o své dceři, že jako malá bývala živá a čilá, často dokonce vyváděla nezbednosti, a otec ji za to chválil. Jednou ji však jen tak bez důvodu zbil a ona se od té doby změnila a stala se takovou mrtvolou.
Chovala se stejně i po svatbě. Manželovi neodporovala v ničem, skoro nikdy nemluvila, nerozkazovala. Během těhotenství však začala být trochu čilejší, jako by se uzdravovala. Krátce po porodu však zabila své dítě tak, že jím šviha o manželovu hlavu. Když se probral, Helga mu řekla, že ji v dětství ovládla tajemná síla, která svazovala její vůli, a jedině proto že si mohla vzít Sternenhocha, který se jí bytostně hnusí. To, že musela 9 měsíců nosit v sobě jeho hnus, způsobilo, že nad ní síly pozbyly moc. Teď tedy nastolila svá pravidla, podle kterých na ni Sternenhoch nesměl mluvit, ani se jí dotknout, v opačném případě jej krutě zbila. Kníže byl rozmrzelý, že nemá nárok na vlastní ženu a si postupně podmaňuje celý jeho hrad – všichni se jí totiž bojí. Je proto pozván její otec, který se domníval, že by ji do původního apatického stavu mohlo dostat totéž co kdysi – bití. Na tento pokus však doplatil životem, Helga ho zabila. V několika následujících letech se Helga věnovala tajným spolkům různého zaměření, především sadomasochistického. Proto jí bylo císařem doporučeno, aby na nějakou dobu opustila zemi. Začala tedy cestovat po celém světě, z Afriky si dovezla divoká zvířata, která chovala na zahradě. Lozila mezi nimi nahá a prala se s nimi, jako by byla jedna z nich. Všichni v okolí si brzy zvykli na její podivínství a častou nepřítomnost.
Kníže ji jednou tajně pozoroval dalekohledem a zjistil, že se tajně schází s nějakým mužem. Tajně se tedy příště skryl za kameny a pozoroval je. Oba milenci provozovali různé sadomasochistické praktiky. Rozhodli se, že spolu utečou do Kordiller, ale milenec, jehož kníže nazýval Trhan, Helze rozkázal, aby do té doby byla na svého muže milá a na rozlučenou ho políbila. Ona to tedy dělala s největším přemáháním. Kníže si však usmyslel, že ji v den odjezdu zabije. Omráčil ji svícnem, zatáhl do hladomorny, tam ji zbil důtkami, vykálel se jí na obličej a rozmazal to ponožkou, kterou jí pak nacpal do úst. V tomto stavu ji tam nechal. Několik dalších dnů se oddával radovánkám, stále však přemýšlel, zda ji z hladomorny nevysvobodit. Když se tedy po 10ti dnech konečně slitoval, bylo už za dveřmi do hladomorny ticho. Od té doby začal mívat velmi živou vidinu Helgy. Neustále uvažoval, zda je to její duch nebo ona sama živá. Její halucinace ho děsila v nejneočekávanějších chvílích a přiváděla k šílenství. Zkoušel se léčit podle rad věhlasných lékařů i podle podvodné mastičkářky, která mu dala údajně zázračný ořech s tajnými přísadami proti duchům (byl ve skutečnosti prázdný). Nicméně žádná z metod nezabrala a Sternenhoch pomalu pozbýval rozum. Dokonce byl nějakou dobu v blázinci. Později již přestal mít z Helgy strach, zjevovala se mu v naprosto normální podobě, popisovala mu, jaká muka zakouší v pekle a tvrdila, že si nepamatuje, kdo ji zabil a prosila knížete, aby to zjistil, ona že se mu pak pomstí. Kníže dostal z této pomsty strach. Stále přemýšlel, jestli Helga skutečně neví, kdo jí to udělal, nebo jestli si s ním hraje. V některých okamžicích k němu byla dokonce velmi milá, říkala mu, že si jej více oblíbila, jednou ho chtěla dokonce políbit.
Nakonec mu v jednom zjevení řekla, že si s ním opravdu jen hrála, že je živá a že uprchla z hladomorny. To už byl kníže v posledním stadiu své šílenosti a rozhodl se podívat se do hladomorny, které se dřív bál jako čert kříže, aby nemusel čelit strašné jistotě o Helgině smrti. Vešel tedy dovnitř a měl halucinaci, že je tam Helga, živá a čekající na něj. Chtěl se s ní milovat, dokonce měl dojem, že ji líbá. v tomto stavu, ležícího na páchnoucí mrtvole, jej našli sluhové a odvedli. Kníže už vůbec nevnímal realitu. Bohužel se při domnělých polibcích poranil o ostré nosní kosti Helgy a několik dní poté zemřel na otravu krve.