Embedded Files
Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856) pocházel z Borové na Vysočině, kde pro něj byl autoritou farář Brůžek (odchovanec Bernarda Bolzana) => Borovský se rozhodl po gymnáziu v Německém Brodě a filozofii v Praze studovat teologii, ale pro vrozený sklon k ironii a sarkasmu byl ze semináře vyloučen.Novinář: v 19ti letech byl na rok vychovatelem v Rusku (tam B, dosavadní slavjanofil, poznal, že Rusové usilují o poruštění Slovanů => názor, že Rusové jsou pro nás větší hrozbou než Maďaři a Němci. Tento názor však příliš odvážný, proto jej moc neprezentoval. Stal se zastáncem austroslavismu, sympatie k Jižním Slovanům.)
Z Ruska posílal reportáže do České včely, chystal z nich celekm Obrazy z Rus, nedopsán s ohledem na české rusofilství.
Kritika Tylovy povídky Poslední Čech – přinesla mu sympatie a popularitu, stal se redaktorem Pražských novin. Ty později opustil a založil si vlastní – Národní noviny, kt však musel po porážce revoluce jako jediný opoziční novinář zsatavit. Poté vydával v KH časopis Slovan, kde otiskl proticírkevní polemiky Epištoly kutnohorské.
Satirik: B si oblíbil satirické povídky Voltaira, přeložil Gogolovy Mrtvé duše.
Sám se jako satirik vyjadřoval nejradši veršem, písní – v době revoluce skládal aktuální texty na melodie známých lidových písní.
Epigramy: tímto žánrem začínal B svou básnickou dráhu. Krátký satirický útvar s dvěma částmi – vážná myšlenka (expozice) + její ironické uzavření (pointa).
Vydával je v satirické příloze Národních novin Šotek (především kvůli nim byl deportován, za ostrou kritiku soudobých poměrů), posléze je vydal jako sbírku Epigramy (1845) – jednotlivé oddíly jsou adresovány církvi (předhazuje bažení po světské moci), králi (vytýká sklon odměňovat patolízalství a úplatkářství), vlasti (ironizuje poměry na UK, klamné představy o Rusku, o bělohorské bitvě apod.), múzám (napadá např. nechuť k literární kritice) a světu.
Ironickou perspektivu podporuje také kontrast obecné češtiny s latinskými výrazy, jejichž tajemný nádech pro lidi bez vzdělání zvyšoval překvapení v pointě epigramu. Současně je autor také objasňoval.
Brixenské satiry: B byl zatčen 1851 a deportován do tyrolského Brixenu. Zde trpěl odloučením od živého polit. působení, na které si v Čechách zvykl (poslanec říšského sněmu, liberál jako Palacký, Erben). S ohledem na nemocnou ženu a dcerku 1855 propuštěn, když se vzdá veřejné činnosti. Stále však byl pod policejním dohledem a známí se mu vyhýbali. Jeho pohře se však stal protirakouskou manifestací Pražanů.
Svou strast v internaci nechtěl vyjadřovat rozervaností, nýbrž chtěl donutit lidi k smíchu nad tím, čeho se bojí nebo o čem neradi slyší.
Page updated
Google Sites
Report abuse