Zkrocení zlé ženy
Komedie (v originále The Taming of the Shrew) napsaná v posledních letech 16. století. Tato verze je překladem Martina Hilského z roku 2000. Hra má rámcový příběh - Předehru, v níž se šlechtic se svou družinou rozhodne vystřelit si z opilého dráteníka a namluví mu, že celý jeho dosavadní život se mu vlastně jen zdál jako důsledek nějaké vleklé nemoci spojené s blouzněním. Ve skutečnosti je prý urozeným pánem. Přenesou ho do paláce, oblečou do drahých šatů, chovají se k němu uctivě a využijí příchodu herců, které povolají, aby tomuto "pánovi" sehráli hru.
Touto hrou je Zkrocení zlé ženy. Baptista Minola, bohatý šlechtic z Padovy, má dvě dcery. Starší Kateřinu a mladší Biancu. Zatímco Bianca má množství nápadníků a všichni usilují jen o ni, o Kateřinu nikdo ani nezavadí pohledem, jelikož je zlá, hádavá, kousavá, kritická a jízlivá. Baptista se tedy rozhodne provdat Biancu až poté, co se vdá Kateřina. Nápadníci Biancy jsou zoufalí, ale vtom přichází do Padovy Petrucio, šlechtic z Verony a založením dobrodruh, a ten se rozhodne, že pověstnou semetriku Kateřinu zkrotí. Požádá o její ruku a coby nevěstu si ji odveze do svého domu. Tam ji učí poslušnosti a oddanosti zejména tím, že jí odpírá jídlo a spánek a různé její potřeby, dokud není po jeho. Nakonec to dojde tak daleko, že je Kateřina ochotna bez mrknutí oka uznat, že podle Petrucia na nebi svítí měsíc za jasného dne a jakýkoliv jiný nesmysl. Netroufá si přít se už o ničem.
Celá hra vrcholí v momentě, kdy ženy šlechticů (Bianca, která se provdala za Lucentia a Hortensio, jenž si vzal bohatou vdovu) jsou vystaveny zkoušce - jsou zavolány ke svým manželům. Zatímco ostatní dvě vzkázaly, že má buď manžel přijít k nim, nebo že přijdou později, Kateřina jediná přišla okamžitě - a tím dokázala své napravení.
Hra je novátorská zejména z hlediska středověkého náhledu na manželství, kde se od muže očekává šlechetnost a ochráncovství a od ženy cudnost a poslušnost bez uplatňování vlastní vůle.
Z hlediska dnešních genderově-rovnoprávnostních trendů se hra může jevit jako silně kontroverzní a působit jako námět o týrané a ponižované Kateřině.
Hra je tradičně plná převleků a přestrojení, jak bylo pro dobové komedie typické.
GRUMIO (nápadník Biancy, bohatý stařec):
Kateřina Lítá, kdo to od ní schytá -
tomu říkám titul pro nevěstu!
HORTENSIO
Prosím vás o laskavost, Petruchio. Vezmu si přiměřeně skromný šat a vy mne uvedete k Baptistovi a řeknete mu, jak se vyznám v hudbě. On si mne najme coby profesora a tímhle trikem dostanu se k Biance a nerušně jí pak vyznám lásku.
Hortensio je však uveden prvně ke Kateřině, aby ji vyučoval hudbě. Velký úspěch ovšem slavit nemohl.
BAPTISTA: Copak je, příteli, proč jste tak bledý?
HORTENSIO: Já? Hrůzou, pane, hrůzou. Že se ptáte.
BAPTISTA: A bude z dcery dobrá hudebnice?
HORTENSIO: Spíš dobrá kyrysnice. S železem by si snad rozuměla, s loutnou nikdy.
BAPTISTA: Výuka narážela na překážky?
HORTENSIO: A na mou hlavu, pane. Vytkl jsem jí, že brnká slabě, opravil jsem jí prstoklad, ručku vedl po hmatníku, když ona zaječí jak posedlá: "Však já ti zabrnkám, ty prstoklade!" a narazí mi loutnu na hlavu.
Jak si Petruchio namlouvá Kateřinu:
PETRUCHIO: Dobrý den, Katko - to je tvoje jméno, jak se mi doneslo.
KATEŘINA: To jméno, pane, je nedonošené. Jsem Kateřina. Vyřiďte to svým donašečům, ano?
PETRUCHIO: Jakápak Kateřina! Katka jsi, Kačenka milá, někdy rozkacená, Katka, co umí řádit jako kat, pro mě jsi prostě Káča ze všech Káč. Teď poslouchej, ty moje Kočičko, všude tě tolik chválí pro tvou mírnost, tvou ctnost a krásu, pro něž není slov, že napadlo mne oženit se s tebou.
KATEŘINA: Případný nápad hodný nápadníka! Když vás to mohlo, pane, napadnout, můžete zase hezky vypadnout!
PETRUCHIO: Šoupeš tu se mnou jako s nábytkem!
KATEŘINA: Já šoupat s vámi? Odsuňte se sám, vy trojnožko!
PETRUCHIO: Já? Já a trojnožka! Sedni si na me.
KATEŘINA: Na to jsem moc těžká.
PETRUCHIO: Nebo já na tebe?
KATEŘINA: Nejsem lehká, pane.
PETRUCHIO: Neboj se, já tě neobtěžkám, zlato. Jsi ještě příliš mladičká a křehká.
KATEŘINA: Obtěžujete. Už mi dejte pokoj!