Konverzační a situační komedie, jedno z ranějších Werichových děl. Odlehčené téma o lásce zakázané, nečekané, o nečekaných setkáních a převlecích.
Pan Hlava je zámožný obchodník na Zbraslavi. Jeho neteř Marie se chce provdat za herce Slípka, což Hlava nechce dovolit, neboť herec pro něj není seriózní povolání. Současně se sám chce oženit přes inzerát s pražskou modistkou paní Adamovou, která chce začít žít rodinným životem a zavřít svůj salon.
Voskovec s Werichem představují dva Hlavovy zaměstnance, Leopolda a Maxmiliána, kteří, když Hlava odjel do Prahy na randevous, prchli před povinnostmi z podniku a vydali se též do Prahy – vsadili se totiž, že Leopold dostane hubičku od paní Adamové. V jejím salónu se poněkud nešikovně skrývají před panem Hlavou, kterému přezdívají Kruťas Kruťasovič, paní Adamová chce vypadat před panem Hlavou důstojně, tak je kryje.
Vše komplikuje „teta z Bruselu“ – paní Julie Kohoutová, která se zjeví na začátku hry u pana Hlavy, vše si vevnitř prohlíží a vydává se za Leopoldovu tetu, která žila dlouho v zahraničí. Jejím úmyslem je, jak později zjistíme, vdát se za pana Hlavu, ale udělat to tak, aby požádal on ji.
Všechny postavy se shodou náhod sejdou v jediné restauraci, dámy z Mody Adam a Max s Leem sedí u jednoho stolu, a u druhého, odděleného plentou, je Hlava se sluhou Zounem, kteří zde čekají, až shora sejde Hlavova neteř s milencem. Hlava je domluven se svým kočím, že jakmile párek sejde, kočí je násilím zaveze k Hlavově sestřenici, staré panně Horlivé, a tam si na ně Hlava došlápne. Ve vzniknuvším zmatku však kočí sebere Maxe a Lea, kteří unikají před Hlavou v převleku – Leo je v plášti zaměstnankyně paní Adamové – Aidy. Proto si kočí myslí, že se jedná o onen pár. Slečna Horlivá je uvítá a Lea považuje za dívku. Zanedlouho dorazí opravdový Slípka s Marií, a na závěr i Hlava, který v závěru hry, kdy pořád jen odsuzuje mladou lásku, díky moudré promluvě slečny Horlivé prohlédne, mladým přeje, a sám se odhodlá se oženit za paní Kohoutovou.
TETA: Situace je tak špatná, že malé zhoršení jen pomůže! ...
HLAVA: Jmenoval jsem vás hlavním vedoucím, abyste v mé nepřítomnosti hlavně vedl obchod, a ne abyste měl hlavně prázdno! Volno! A nárok na zahálečné byste nechtěl? Ještě jedno slovo a máte volno všechny dny.
Leopold a Maxmilián vešli k paní Adamové do salónu, aby se zde skryli před panem Hlavou. Vymýšlejí záminku, proč zde jsou, a tvrdí, že se chtějí porozhlédnout po šatech pro jednu dámu.
ADAMOVÁ: Nebylo by lepší, kdyby ta dáma si přišla vybrat sama? Znáte vůbec její míru?
LEOPOLD: Ona je trpaslice.
ADAMOVÁ: Jak prosím?
MAXMILIÁN: Normální trpaslice. A blond. Blond trpaslice, čili hodilo by se něco maličkého a třeba zeleňoučkého, nebo růžovoučkého. (Leopold se běží koukat k výkladní skříni na ulici)
MAXMILIÁN (k Leopoldovi): Kruťas?
LEO: Ne, ale vypadal na dálku jako on.
ADAMOVÁ (trochu v rozpacích): S tou trpaslicí...Mám to považovat za žert?
LEO: Nikoliv. Pan Lampa je vedoucím v cirkusu.
ADAMOVÁ: Už rozumím...Pro jeviště něco, že ano?
MAX: Pro manéž...
ADAMOVÁ (k Maxmiliánovi): A máte nějakou představu nebo můžete mi říct, pro jaký účel, do jaké role by to mělo být?
MAX: To nehraje roli, do jaké role. Prostě něco malého, ale aby jí to udělalo velkou radost.
ADAMOVÁ: To bude přece jen lepší, když ta dáma přijde sem...Pan Knot rád pozoruje pouliční ruch, že ano?
MAX: On pozoruje hustotu obyvatelstva Prahy. Zajímá nás to v poměru k hustotě obyvatelstva na Zbraslavi. Z obchodních, čistě cirkusových důvodů...
MAX: Mám dojem, že to trochu přeháníte, Leopolde. Představte si, že madame Adam vůbec nezná Zbraslav.
ADAMOVÁ: A měla bych! Mám tam více než dobrého známého.
(Leopoled se obrátí a vyjde z výkladu)
MAX: Prosím vás, koho?
ADAMOVÁ: Pana Hlavu.
MAX: (strne) Koho říkáte, Hlavu?
ADAMOVÁ: Znáte ho?
MAX: Aleše Hlavu?
ADAMOVÁ: Ano.
MAX: Vůbec ne.
LEO: Ani nijak jinak.
MAX: Jenže něco jsme nedodrželi!
LEO: Maxmiliáne! Paní Adamové nikdy hubičku nedáte!
MAX: A co když dám?
LEO: Bude křičet!
MAX: Nesmysl. – Kdyby všechny při tom křičely, to by byl na světě neustále rámus.
V roce 1928 byla hra upravena a dále hrána pod názvem ...Si pořádně zařádit. Změněna byla jména některých postav, dialogy byly poněkud upraveny a modernizovány, nevyskytuje se zde postava tety z Bruselu, o níž je ze začátku pouze řeč. Dvojice V+W zde má některé komické výstupy, které v Tetě z Bruselu chybějí, celkový smysl a zápletka hry jsou sice zachovány, ale podány mnohem střídměji a srozumitelněji.
MAXMILIÁN: Hlava! (ulekaně)
LEOPOLD: Vorel!
MAX: Ale ne. Hlava je za dveřmi.
LEO: Vražda! Pomoc! Uřízli mu hlavu!
MAX: Ale ne, Hlava Aleš.
LEO: Mikoláš.
MAX: Blbost! Společník! Šéf!
LEO: A tak, no přece ať vstoupí.
MAX: To on vstoupí, ale vy máte jeho šaty.
LEO: Šup za plentu.
Přátelé se snaží zakamuflovat svou návštěvu u modistky Wenigové, předstírajíce, že jdou vyzvednout šaty pro paní Datimovou, jejíž jméno si vymysleli. Tato paní však náhodou existuje a je přítelkyní paní Wenigové.
MAX: Ale božíčku, teď je to venku, nedá se nic zatajovat, tak milostivá paní, dovolte, abych vám představil nynějšího chotě paní Datimové, svého kolegu..profesora...
LEO: ...geologie.
MAX: Ano, Filip Geologie.
WENIGOVÁ: Jakže se jmenujete, pane profesore?
LEO: Karel Filip, milostivá paní, profesor geologie. (K Maxovi) Geologie, copak to je nějaké jméno? Geologie, to je přece botanika. Troubo.
LEO: Vy ráčíte být zaměstnán v tomto podniku donášením jídel a nápojů pro jednotlivce, kteří toho vyžadují, není-liž pravda?
ČÍŠNÍK: Prosím?
MAX: Totiž, ten pán chtěl věděti, rozumějte, kamaráde, jestli jste honorován za účelem přinášení nádob, naplněných různými poživatinami?
ČÍŠNÍK: V tomto salonu je místo pro deset osob.
ZOUFALÝ: Můj pán ale chce být sám pro sebe!
MAX: Tak ať jde do kláštera!
ZOUFALÝ: To je ale neurvalost! Copak si nemůžete sednout venku v zahradě?
DATIMOVÁ: To může právě tak dobře učiniti váš pán!
ZOUFALÝ: Můj pán tady musí sedět, on odtud musí někoho pozorovat, a vůbec, on by se tady před vámi ostýchal.
LEO: Ať se tedy beze všeho ostýchá, nám to nevadí.