Jak je důležité míti Filipa
Humoristická divadelní hra, pravděpodobně nejznámější od Wilda. Vydána poprvé 1895. Hlavními postavami jsou přátelé Jack Worthing, smírčí soudce bez příbuzenstva – byl nalezen jako nemluvně v příruční brašně v úschovně nádraží ve Victorii – a Algernon Moncrieff. Jack žije v domě na venkově, ovšem v Londýně všichni znají pod jménem Filip. To proto, že aby mohl ve velkoměstě žít prostopášným životem a nenesl za něj pak v úzkoprsém venkovském prostředí zodpovědnost, tvrdí tam, že to všechno má na svědomí jeho lehkovážný smyšlený bratr Filip, za nějž se v Londýně vydává. O Jackovi zde nemá nikdo tušení.
Jack se zamiluje do Algernonovy sestřenice Gvendolíny a zasnoubí se s ní.
Jack: Ale já jsem do Gvendolíny zamilován. A přijel jsem do Londýna jen proto, abych ji požádal o ruku.
Algernon: Myslel jsem, žes přijel za zábavou. Tomuhle říkám obchodní jednání.
...
Jack: Pane na nebi, nesnaž se být cynický. To je příliš snadné, být cynický.
Algernon: Milý kamaráde, dneska je nesnadné být jakýkoli. Ve všem je spousta protivné konkurence.
...
Lady Bracknellová: Dobré odpoledne, drahý Algernone. Doufám, že se slušně chováš.
Algernon: Mám se slušně, teto Augusto.
Lady Bracknellová: To není totéž. Ba, jedno s druhým jde dokonce málokdy dohromady. ...
Hm. Musím říci, Algernone, že podle mého názoru je nejvyšší čas, aby se pan Bunbury rozhodl, jestli míní žít nebo umřít. Tahle rozkolísanost je nemožná. Ale tu moderní účast s nemocnými rovněž nikterak neschvaluji. Pokládám ji za morbidnost. Choroba jakéhokoli druhu, to přece není stav, který se má u lidí podporovat.
(Algernon má vymyšleného přítele Bunburyho, a vždy, když chce odjet z Londýna a vymluvit se na něco, tvrdí, že Bunbury je opět nemocen a on ho chce navštívit.)
Algernon: Mimochodem, řekl jsi Gvendolíně hezky popravdě, proč se v Londýně jmenuješ Filip a na venkově Jack?
Jack (velmi blahosklonně): Milý kamaráde, takové věci jako pravda se přece milé, něžné a jemně vychované dívce neříkají. No ne, jak ty si představuješ, že se máme chovat k ženě!
Aby s Gvendolínou mohl začít žít nový a počestný život, rozhodne se Jack „zbavit“ Filipa, tedy odjet do svého venkovského sídla a oznámit tam, že Filip zemřel. Předběhne ho však Algernon – ten se zase zamiluje do Jackovy schovanky Cecílie, 18tileté slečny, která žije v témže venkovském domě pod dohledem přísné vychovatelky, slečny Prismové. Cecílii sice nikdy neviděl, ale z Jackova popisu vyrozumí, že je krásná a nevinná a zatouží po ní.
Algernon tedy přijede na venkov první a vydává se za Jackova bratra Filipa. Cecílie je již dávno do nezodpovědného bratra svého strýce zamilována, ačkoliv jej ještě nepoznala, a tak se nenechá dlouho přemlouvat k zasnoubení, které si už stejně dávno vybájila. Nejvíce si však na svém vyvoleném cení právě jména Filip, což Algernona poněkud zneklidňuje.
Cecílie: Ještě nikdy jsem se nesetkala s doopravdy zkaženým člověkem. Mám z toho skoro strach. Bojím se, že bude vypadat jako každý jiný.
...
Když uvážím, že jsme od 14. února zasnoubeni a teprve dneska jsem se s vámi poprvé setkala, tak se mi zdá dost kruté, že už mě chcete opustit na tak dlouhou dobu, jako je půlhodinka. Nedá se to pořídit za dvacet minut?
Slečna Prismová: Žádný ženatý muž není přitažlivý, leda pro vlastní ženu.
Chasuble: A často, jak slýchám, ani pro tu ne.
Slečna Prismová: To závisí na duchovním porozumění té ženy. Na dospělost je vždycky spolehnutí. Zralosti důvěřovat lze. Mladé ženy jsou ovšem zelené.
Chasuble: Váš bratr Filip mrtev?
Jack: Nadobro mrtev.
Slečna Prismová: Jaká výstraha pro něho! Doufám, že si z ni vezme ponaučení.
Chasuble: ... Jen bych vás prosil, abyste se příliš nepoddával žalu. To, co vypadá jako trpké protivenství, bývá často zakuklené požehnání.
Slečna Prismová: Tohle mi připadá jako požehnání naprosto zjevné.
Posléze dorazí Jack, který ve smutečním plášti všem oznamuje, že Filip náhle zemřel v Paříži. Jak se jen podiví, když je mu Filip ukázán živ a zdráv – v podobě Algernona! Jack je rozzloben a požaduje, aby Algernon okamžitě odjel. Ten se k tomu ale vůbec nechystá. Do toho přijede i Gvendolína, která chce poznat příbuzenstvo svého snoubence. Seznámí se s Cecílií a když během jejich hovoru vyplyne, že jsou obě zasnoubeny s Filipem, rozzlobí se na sebe navzájem, poněvadž se domnívají, že jde o jednoho a téhož člověka.
Cecílie (zamyšleně a smutně): Ať byl ten můj drahý hoch zatažen do sebevíc sešťastné pletky, nikdy mu to nevyčtu, až budeme svoji.
Gvendolína: Ta pletka, to má být narážka na mě, slečno Cardewová? Jak se opovažujete? V takovém případě je zásada „co na srdci, to na jazyku“ nejen morální povinností, ale dokonce potěšením.
Cecílie: Naznačujete snad, slečno Fairfaxová, že já jsem Filipa k zasnoubení přinutila? Jak si troufáte? V takovéto chvíli se odkládá líbivá maska slušnosti. Na hrubou košili hrubá záplata!
Gvendolína (ironicky): Já jsem hrubou košili bohudík nikdy neviděla. Je jasné, že naše společenská prostředí jsou zcela rozdílná.
Když se však oba muži ukáží, vyjde najevo, že to není pravda a oba tedy musejí s pravdou ven, jak se jmenují skutečně. Slečny se na své snoubence urazí a odejdou do domu.
Jack: Nechápu, jak si tu můžeš takhle sedět a klidně jíst toasty, když jsme v takové bryndě. Připadáš mi úplně bezcitný.
Algernon: Dovol, toasty nemohu přece jíst rozčileně. Nadrobil bych si na šaty. Toasty se vždycky musí jíst naprosto klidně. Jinak se jíst nedají.
Obě zasnoubení jsou již již ohrožena, když se objeví i Gvendolínina matka, Augusta Bracknellová, a ta pozná ve slečně Prismové (vychovatelce) bývalou zaměstnankyni rodiny Moncrieffovy, tedy rodičů Algernona. Slečna Prismová byla kdysi na procházce s Algernonovým bratrem – tehdy miminkem, a pak náhle zmizela i s dítětem. Nyní se musí přiznat – tehdy napsala román, který chtěla vydat a v roztržitosti nechala na nádraží místo rukopisu v příruční brašně dítě. Pak se ukryla na venkově, aby nemusela nést následky svého činu. Tím dítětem byl tedy bratr Algernona, křtěný shodou okolností jako Filip – Jack je tedy skutečně Filipem a k tomu získává také rodinu a příbuzenstvo, díky kteréž nabyté solventnosti mu již lady Bracknellová nebrání ve sňatku s Gvendolínou. Poté, co se doví o nemalém věnu prostinké slečny Cecílie, svolí i ke sňatku svého synovce Algernona s ní. Proto je důležité mít Filipa J.
Lady Bracknellová: Upřímně řečeno, nejsem přítelkyní dlouhých zásnub. Pak mají lidé příležitost, aby se už před svatbou navzájem prokoukli, a to není nikdy radno.
Jack: Odpusťte prosím, lady Bracknellová, že vás přerušuji, ale musím vám poctivě říci, že podle dědečkovy závěti dosáhne slečna Cardewová zákonné zletilosti teprve v pětatřiceti letech.
Lady Bracknellová: To mi nepřipadá jako překážka. Pětatřicet, to je věk velmi přitažlivý. V londýnské společnosti je spousta vysoce urozených žen, které se samy od sebe rozhodly, že zůstanou řadu let na pětatřiceti. Tak na příklad lady Dumbletonová. Té je, pokud vím, pětatřicet už od té doby, co jí bylo čtyřicet, a to je už hezky dávno.