Řeč o vzdělávání ducha
Záznam přednášky Komenského z roku 1650.
Neboť v témže smyslu, v němž, jak se říká, člověk vzdělává pole, zahradu, vinici, nějaké umění a konečně své tělo, vzdělává i svou duši neboli ducha: totiž tím, že jednu každou z oněch věcí uzpůsobuje a připravuje pro své užívání a že ji tak pořádá, ostří, vyhlazuje, vyzdobuje, aby byla vhodná pro svůj účel a aby svůj užitek samotným užíváním poskytovala co nejlépe.
…
Proto bude podobně vzdělán duch, který se za prvé stal schopným mnohých myšlenek, schopným do všeho bystře vnikati; za druhé zkušený v přesném rozlišování mezi různými věcmi a ve vybírání a sledování všude toho, co je dobré, v nedbání a vystříhání se toho, co je špatné; za třetí v tom, aby vydával díla co nejlépe spořádaná; za čtvrté znalým umění krásně a jadrně mluviti, aby světlo moudrosti bylo výborně šířeno a aby tím věci i lidské mysli byly krásně osvíceny.
Chcete tedy poznat člověka vzdělaného? Pohleďte na jeho činy, posunky, řeči, ba i na jeho mlčení; podobně i na jeho chůzi, způsob, jak sedí, na držení jeho těla, na jeho oči, ruce a kteroukoli jeho věc; všude bude prosvítati slušnost, jas a laskavost a všude bude si podoben. Chcete jej vidět v činnosti? Všechno mu půjde od ruky: neboť všechno bude obstarávati rozumně, na základě předchozí zralé úvahy. Chcete, aby promluvil? Bude moci o všem vhodně promluviti, nejsa neznalý ničeho do té míry, aby to škodilo. Naopak, má-li mlčeti, umí tak pěkně spojiti dohromady mlčení s rozumností a slušným vzezřením, že se od něho může člověk všeličemus naučiti, i když mlčí.
…
Každý činí na svém místě to, co jemu i druhým je k užitku.
…
Vzdělaní starají se i o budoucnost. … Vzdělaný národ ukazuje i upraveným a pěkným oblekem pěknou mysl. … Usilují též o to, aby věděli, jaký byl průběh věků, jak daleko jsme od počátku, jak brzy máme očekávati konec, aby s minulostí na očích upravovali přítomnost k lepšímu pro užitek budoucnosti. … Konečně vzdělaní národové, plni ve svém nitru světla, rozumu, dobré vůle a dobrého svědomí, smířeni s Bohem a se sebou a užívajíce svých pokladů, žijí v pokoji.
…
Je lépe nevzdělávati se, než býti vzdělán k světským marnostem, nadutosti, podvodům, lstím, bezbožnosti nebo pokrytectví.
…
Zůstavil nám tedy (Bůh) moc rozhodovati o sobě, tak či onak se přetvářeti a s jeho pomocí se zdokonalovati.
…
Vezměte duchu vzdělání a uvidíme, že se sice lidé živí a tloustnou břichem, že však hubenějí na duchu; že sice jsou tělesně zdrávi, ale na mysli churavi; že mají sice pěknou pleť, ale nečisté svědomí.
…
Jest však třeba předem vytříbiti ty, kdo mají býti postaveni ostatním za zrcadlo, pravidlo, oporu, tj. ty, kdo mají býti v čele řízení nějaké společnosti lidské, v rodině, škole, obci, království. Ale je třeba vzdělávati i ty, které příroda určila k poddanosti, aby rozumně dovedli býti poddáni a poslušni řádu. Je třeba tříbiti pomalé, aby je umění podpořilo k určitým pokrokům.
Jako úrodná půda, obdělává-li se krásně, stává se rájem, ale zanedbává-li se, smutnou pouští, tak je-li duch krásně vzděláván, stává se zcela podobným přirozenosti andělské, ba i samému Bohu, jehož obraz v sobě nese. … Tedy vzdělávání ducha, jedině mocné toho, aby nás povznášelo k podobě Boží, je lidem potřebné nade všecky světské statky, pocty, rozkoše a nade všecko, čeho si může člověk přáti anebo si obyčejně přeje, a proto si ho máme žádati nade vše ostatní.
…
Poněvadž obsáhnout věrně skutečnou vědu, to pravé jest dobro, ta potom zjemňuje mravy a nikdy nedá jim zhrubnout, jak to je u Ovidia.
…
Hippokrates: Jak se má símě k zemi, tak se mají vědy k lidskému duchu. Jako není žádné pole tak neplodné, aby, je-li obděláváno, nepřijímalo žádné símě a neneslo plody, tak sotva který duch je naprosto neplodný, jen když se vzdělává, jen když se to děje pilně.
…
Co napomáhá všeobecnému vzdělávání
První jest, aby rodiče a živitelé položili první základ k šťastnému vzdělávání ducha, a to horlivou péčí, aby děti nepotkala žádná zkáza (na životě, na zdraví, na smyslech a na mravech) – ŠKOLA MATEŘSKÁ. … Vychovatelé, aby neopomíjeli žádnou příležitost, jak by těm útlým, ale již sílejícím duším vlévali dobré věci, předcházeli jim příkladem ve slušnosti. … Takoví jsme po celý život, jakými nás učinila dětská výchova.
Dobré knihy, jsou-li vskutku dobré a moudře napsány, jsou nálevkou moudrosti…
Častý styk s lidmi učenými, zbožnými, dovednými, výmluvnými, který má skrytou a veleúčinnou sílu činiti nás lepšími. Kdo se s týká s lidmi, získá něco z jejich ducha, i když si toho není vědom.
…
Nyní jest otázka o národě mém a vašem, zdali je jim potřebí, aby byly povolány k nějakému lepšímu vzdělání a jak? Důvod k pochybám zadává sebeláska, vrozená lidské povaze a slepá náklonnost k sobě, která nevidí chyb.