Křest svatého Vladimíra

Karel Havlíček Borovský

- nejsložitější a nejrozsáhlejší z Brixenských satir

- Zpochybnil zde světskou a církevní moc, existenci morálních a právních norem.

- Základní příběh o bohu Perunovi je inspirován staroruským Nestorovým rukopisem z doby nástupu křesťanství na Kyjevské Rusi.

- Psáno velice živým jazykem – určeno nejen intelektuálům. Stírá hranice mezi jazykem vysokým a nízkým, hovorovým, sakrálním (to vše kombinuje v jedné promluvě).

- K aktualizaci využívá také lidovou poezii.

Zpěv I. Vladimír a Perun: Car Vladimír posílá drába k bohu Perunovi se vzkazem, aby mu na jeho svátek zahřměl. Perun si ale stěžuje, že jeho služba boha je už tak dost těžká, nekonečná a málo placená a pohrdavě a vulgárně vzkazuje carovi, že mu hřmít odmítá (Car necar, svátek nesvátek, /že mi všechno rovno, /ne a ne a nebudu hřmít, /co z toho mám?...) Dráb se stydí takovou neuctivou zprávu carovi vyřídit, ale Perun na něj vytáhne brokovnici. Vzkaz je tedy vyřízen a car se rozhodne nejprve svůj svátek náležitě oslavit, uspořádá obrovskou hostinu, na které všem praskají knoflíky u vest, a pak se chystá poslat na Peruna policii.

Zpěv II. Hospodářství: Perun si stěžuje na těžký úděl boha (Ráno vstane, do snídaně / musí rosou kropit, / měsíček zavřít do chlívka, / potom v slunci topit.) (A co všechno na mně chtějí, / nelze vyjmenovat, / zbláznil bych se, kdybych si to / chtěl jen pamatovat.) (Sám se nechce žádný starat, / za všechno se modlí, / jako by měl každý boha / jen pro své pohodlí.)

Zpěv III. Vojenský soud: Zesměšňuje policii (že musí být skvělé být polcajtem, že chytne koho chce a dá do vězení, třeba jen když se na něj křivě podívá a hned ho obviní z urážky policie). Zatčen a uvržen do vězení je i bůh Perun (na policii je i bůh krátký). Právníci ale proti němu nemohli najít žádný zákon (výsměch nedokonalému právnímu systému), tak na něj car povolá vojenský soud, který má takřka neomezené pravomoce (Vojenský soud na civilní / dívá se zvysoka, / nesoudí podle zákonů, / všechno jen od oka.). Perun je odsouzen k utopení v Dněpru. Paradoxně stejný trest dostal žurnalista, který psal proti víře a rouhal se bohu.

Zpěv IV. Testament Perunův: Popsána smrt slovanského boha, kterého zabili bez zpovědi, jen mu dali poslední pomazání bahnem, když ho tahali po celém Kyjevě přivázaného koni za ocas. Vše na světě pomine, i bohy lidé střídají dle libosti. Věčná je jen vláda mocných. (Všechno jest na světě marné, / i království boží - / všechno hyne a pomine / jako špatné zboží. Jenom caři, samovláda / a takové sloty / potrvají věčně věkův / jak juchtové boty.)

Zpěv V. Bezbožnost v Rusích: Po svržení Peruna teď Slované v Kyjevské Rusi nemají

žádného boha. Nicméně se ukázalo, že život jde dál úplně stejně i bez boha. Jen církev na tom tratila, protože lid už jí nedával peníze na desátky, modlení atd.

Zpěv VI. Audience: Církevní představitelé si stěžují u cara na svou bídnou situaci a žádají, aby jim opatřil jakéhokoliv jiného boha, když je o Peruna připravil. (Nám je pánbůh jako pánbůh, / jenom když je ňáký, / abychom jím udrželi / v respektu sedláky).

Zpěv VII. Ministerská rada: Ministři předkládají své podmínky pro volbu nového boha

Zpěv VIII. Kamarilla: Car se ptal na názor také své Kamarilly (harém). Ženské ale štěbetaly jedna přes druhou, že šla z toho carovi hlava kolem. Nakonec se ve všech novinách světa objevil inzerát na nového boha. Ve Vatikánu se to dověděl kardinál i papež a poslali do Rusi Jezovity. Na cestu jim byl složen Jezovitský marš obsažený v IX. Zpěvu.

Zpěv IX. Jezovitský marš: latinský verš užívaný v liturgii + český verš vypovídající o pravých záměrech církve (Benedictus, dui venit / málo vědět, hodně věřit).

Zpěv X. Konkurs: Různé církve a sekty se ucházejí o místo v Kyjevské Rusi, každá se vychvaluje, že je ta „nejcírkvovatější“

Konec skladby chybí.