- Přímá řeč je v domažlickém nářečí, v povídce jsou zmíněny názvy mnohých obcí z Domažlicka, popsány místní zvyky, vesnický život, kroj atd.
Vojáci se po pěti letech vracejí z války z Německa do rodného kraje Chodska. Jde s nimi Markyta, který tehdy utekla za svým mužem do Německa. Ten však padl a ona zůstala s vojáky a malou dcerkou Karlou.
Přišli ke vsi Chodovo. Markyta se rozhodla vrátit s Karlou do rodné vsi Stráže. Začala žít u rychtáře Miloty, kde sloužila už před svým odchodem do Němec. Karla byla pro všechny velmi neobvyklé jméno. Přítelem Markyty byl také kmotr Barta, který byl s jejím mužem na vojně.
Rychtářka Milotová měla dvě děti – Hanu, která se odmalička s Karlou přátelila a Petra, který, když povyrostli, by si Karlu rád vzal. Markyta ale za žádnou cenu nechce, aby se Karla vdávala a nikdo nechápe proč, když má možnost si vzít rychtářova syna.
Karla zastane práci jako málokteré děvče, je ke všemu šikovná, ale žádného chlapce k sobě nechce pustit. Po vsi se tak rozkřikly pomluvy, že má Karla na těle nějaké ošklivé znamení a nechce, aby ho někdo viděl a proto ji matka nechce vdát.
Karla si z toho nic nedělala, ale postupně čím dál víc přilnula k Haně. O masopustu, když se chlapci převlékali za maškary, si Karla vypůjčila vojenskou uniformu, protože věděla, že se Haně uniformy líbí. Pak s Hanou tancovala, všichni jí říkali z legrace Karel a Hana z „něj“ byla jako očarovaná.
Když se o tom dověděla Markyta, zhrozila se, ale pak už to nevydržela a prozradila, že Karla je chlapec, kterého odmalička vydávala za děvče, aby ho ušetřila před vojnou.
Karel se mezitím v noci rozhodl, že už se také nebude protivit osudu a nechal se Praze naverbovat. Markyta i Hana byly nešťastné a všem se stýskalo, ale po pár letech jel Milota do Prahy, něco domluvil a Karel se vrátil zpět jako vysloužilec a vzal si Hanu.