(1900 - 1924) vůdčí osobnost proletářské poezie. Pocházel z Prostějova, studoval práva v Praze. Od roku 1921 byl členem KSČ, 1924 však umírá na TBC. Roku 1922 napsal stať Umění všední či nedělní, která požaduje revolučnost, kolektivnost, třídnost všeho umění. Dějištěm jeho básní je moderní velkoměsto (vliv civilismu). Wolker je zaměřen na současnost, je konkrétnější než básník Hora, který je obecnější a zaměřuje se na budoucnost. Oproti Horovi je jednoznačnější, vše v binárních opozicích dobro versus zlo apod. Hora jevíce metaforický. U Wolkera převažuje vizuálnost, což je čtenářsky účinné (např. v básních Oči topičovy, Tvář za sklem). Často uvádí protiklady bohatství a chudoby (báseň Tvář za sklem). Kromě dvou vydaných sbírek píše také pohádky, které jsou moderní, umělé, sociálně zaměřené a bez pohádkových postav (např. O listonošovi)