Alan Garner
Fantasy román pro děti a mládež. Používám ho letos ve výuce, a tak jsem si ho musela také přečíst. A musím říci, že jsem se úplně nenudila, byť bych si vše jako dítě asi užívala více.
Soustředila jsem se především na prvky žánru fantasy, které v naší výuce nyní sledujeme. Prvním typickým prvkem je prolínání skutečného a fantazijního světa. Na pozadí blíže neurčené současnosti na anglickém venkově se hlavní hrdinové, sourozenci Colin a Susan, setkávají při průzkumu okolí (zejména lesa a bývalých dolů, které jako literární prostředí skýtají velký potenciál pro nadpřirozeno) s čarodějem Cadellinem, který stráží jeskyni plnou spících rytířů připravených bránit zemi proti zlu. Máme zde tedy první fantasy element - nadpřirozeno. Tím to však nekončí. Čaroděj zoufale pátrá pro kameni zvaném Ohněmráz, který chrání jeskyni před zlými silami, reprezentovanými čarodějným sabatem - jakýmsi klanem čarodějnic a jejich přisluhovačů, kteří se rekrutují z obyčejných lidí (jaká krása - kdokoliv, koho známe, tak může být třeba čarodějem samotným, a nemusíme o tom ani vědět). Pokud by nejvyšší mág Grimnir dostal kámen do rukou, zmocnil by se také vlády nad jeskyní. Kdo by tušil, že Ohněmráz je ve skutečnosti kamínek, jenž má Susan vsazený do náramku (tedy zdánlivě obyčejné předměty mají kouzelnou moc).
Na stranu dobra se postupně přiklánějí také další nadpřirozené bytosti: zejména dva trpaslíci, udatní ochránci a bojovníci, nebo jemné jezerní bytosti stromkarlové. Na straně zla pak máme svart-alfary a ohromné neforemné mary. Je tedy vidět, že kromě nadpřirozených bytostí a odvěkého boje dobra proti zlu je tu typická také propracovaná terminologie a odklonění pozornosti od současného světa (ten poznáme snad jen díky tomu, že děti jezdí na kole a v jeskyni používají svítilnu a sendviče) spíše ke světu dávnověkému, což je pro fantasy příznačné.
Dalším významným prvkem je motiv cesty. Děti a jejich společníci se musejí dostat na horu zvanou Shuttlingslow, kde se mají setkat s čarodějem a včas mu předat kámen. Cesta je nebezpečná a naši hrdinové tedy musejí prokázat odvahu, sílu, vytrvalost.
Nejsilněji působící částí knihy je zřejmě místo, kde se děti snaží dostat ze spárů skřetů svartů a téměř bezvýsledně hledají cestu z podzemního bludiště ven. Přestože posléze najdou průvodce v podobě trpaslíků, cesta ven, která by neprozradila jejich kroky svartům, je nebezpečná. Tunely jsou čím dál užší, někdy je třeba se soukat jako žížala úzkým průlezem. Některá místa jsou zatopená a musí se proplavat tak, že jen několik centimetrů u stropu je prostor se vzduchem k nadechnutí. Cesta zpět není možná. Pro člověka s klaustrofobními tendencemi je tato četba skutečně nepříjemná, přestože je určena dětem.
Terasa, na níž Susan odpočívala, ležela u úpatí skalní stěny. Šachta se v tom místě opět ohýbala jako koleno drenážní trubky a Fenodyree děti ujistil, že skutečné dno šachty už není daleko pod nimi.
Susan si protáhla ruce a zavrtěla prsty u nohou. Sestup nakonec nebyl nijak strašný, když se dostala do správného rytmu a uklidnila se. Na posledních patnácti metrech ale stěna padala kolmo dolů a nápor na její prsty byl příliš velký, takže ji na třech místech jen Fenodyreeho rychlé reakce zachránily před tím, aby se ze skály zřítila.
Ze zamyšlení ji vytrhl trpaslíkův hlas; vzhlédla a uviděla, že Colin začíná slézat právě tento poslední kritický úsek. Spouštěl se z ostrého hřebene, který označoval konec šikmého srázu, a jeho tělo trpělo právě tak jako předtím sestřino: modřiny a oděrky měl mít ještě několik dnů. A to, jak po skále lezl Fenodyree jen s jednou volnou rukou, byl přímo zázrak. Měl za sebou už téměř tři cesty šachtou nahoru a dolů, přitom ale klidně držel na rameni Colinovu váhu a naváděl ho k dalšímu úchytu.
[...]
Colin se snažil doplavat pod vodou co nejdál, ledová voda mu ale sevřela plíce, takže se brzy potřeboval znovu nadechnout. Zamířil výš a doufal, že se vynoří nad hladinu, rukama i týlem hlavy se ale otřel o strop. Zklamaně vykopl nohama, ponořil se trochu níž, žaludek se mu sevřel a hlava jako by chtěla prasknout. Tak teď. Ne! Zase narazil na strop. Co to má znamenat? Proč tam není vzduch? Fenodyree přece říkal...aha! Jasně! Musí plavat naznak, strop je hodně nízko. To je ono! Horečně se převrátil na záda; popruhy batohu se mu zařízly do ramenou a začaly ho stahovat znovu pod hladinu. Zuřivě kopal nohama a máchal rukama, až se mu podařilo se narovnat. A pak se mu rty vynořily nad hladinu. Z plic mu vyrazil všechen vzduch, takže se okamžitě znovu potopil a spolykal spoustu vody.
[...]
Tak trochu se to podobalo ženě - neforemné šest metrů vysoké ženě se zelenou kůží. Dlouhý zavalitý trup spočíval na masivních nohou se stehny vyboulenými jako nafouknuté míče. Paže byly vůči tělu příliš krátké, v ramenou svalnaté, ale zužující se až k droboučkým, téměř neviditelným dlaním. Hlavu měla obluda velice maličkou, oválnou a sotva širší než krk, na němž seděla. Vlasy neměla, ústa byla pouhým matným stínem a zahnutý nos mířil ostře od obočí mezi očka, která vypadala jen jako tmavé šmouhy. Měla na sobě jediný kus oblečení, plandavou halenu, která sahala až na zem a jejíž záhyby jí ulpívaly na těle jako mokré prostěradlo. Tělo se jí matně lesklo a halena, která měla tutéž barvu i texturu, jako by byla ze stejného materiálu. Socha z leštěného malachitu - ale socha, která se pohybovala.Fantasy román pro děti a mládež. Používám ho letos ve výuce, a tak jsem si ho musela také přečíst. A musím říci, že jsem se úplně nenudila, byť bych si vše jako dítě asi užívala více.
Soustředila jsem se především na prvky žánru fantasy, které v naší výuce nyní sledujeme. Prvním typickým prvkem je prolínání skutečného a fantazijního světa. Na pozadí blíže neurčené současnosti na anglickém venkově se hlavní hrdinové, sourozenci Colin a Susan, setkávají při průzkumu okolí (zejména lesa a bývalých dolů, které jako literární prostředí skýtají velký potenciál pro nadpřirozeno) s čarodějem Cadellinem, který stráží jeskyni plnou spících rytířů připravených bránit zemi proti zlu. Máme zde tedy první fantasy element. Tím to však nekončí. Čaroděj zoufale pátrá pro kameni zvaném Ohněmráz, který chrání jeskyni před zlými silami, reprezentovanými čarodějným sabatem - jakýmsi klanem čarodějnic a jejich přisluhovačů, kteří se rekrutují z obyčejných lidí (jaká krása - kdokoliv, koho známe, tak může být třeba čarodějem samotným, a nemusíme o tom ani vědět). Pokud by nejvyšší mág Grimnir dostal kámen do rukou, zmocnil by se také jeskyně a rytíře by zničil.