pondělí 11.9.2017
Dneska mám zase celý den volno. Opět se do Říma vezu s Federicou, vyjíždíme z domu už v osm, trochu zase prší a vznikají kolony, v Římě jsme až v deset. Jdu kolem zdí Vatikánu a zařadím se do fronty na vstup, naštěstí docela brzy zjistím, že stojím ve frontě pro skupiny, jednotlivci mají jinou frontu, takže se přesunu do té. Lidé tvrdí, že to bude na dvě až tři hodiny, trochu lituji, že jsem si nevzala knížku, nebo MP3, abych se nenudila. Frontu obcházejí prodejci lístků typu „skip the line“ - předběhni frontu. Za 30 eur je možné jít hned dopředu. Trochu to zvažuji, ale pak si říkám, že mám přece celý den a celkově mám na prohlídky Říma hodně času, tak není důvod pospíchat a za ty peníze se můžu podívat do jiných muzeí v příštích dnech.
Obr. 1 Fronta do Vatikánských muzeí
Čekám opravdu tři hodiny, do muzeí se dostávám kolem jedné hodiny po poledni. První muzeum, které si prohlížím, se jmenuje Museo Gregoriano Egizio a obsahuje sbírky z Egypta a blízkého východu. Stély, sarkofágy, sošky…
Obr. 2 Stéla královny Hatshepsut – 15. stol. př. n.l., stéla se do Vatikánu dostala v roce 1819
Obr. 3 Imhotepův Sarkofág
Pak přicházím do jiného muzea – Pio Clementino, kde jsou uloženy sochy s řecko-římskou tematikou. Některé z nich byly vytvořeny v době antiky, některé jsou z třeba i z 19. století. I samotné sály stojí za povšimnutí, obdivuji nádherné stropy a mozaiky na podlahách.
Obr. 4 Sarkofág – zobrazení boje Řeků s Amazonkami, vůdci Achilles a Pentesilea, sarkofág pravděpodobně vznikl mezi lety 230 a 250 n.l.
Obr. 5 Bůh řek (Arno) – socha vznikla za vlády Hadriána a byla inspirována starším řeckým vzorem, socha byla restaurována několika renesančními umělci
Obr. 6 V místnosti múz
Obr. 7 Malby na stropě
Obr. 8 Mozaika na podlaze
Obr. 9 Bohyně Héra
Potom procházím dlouhou chodbou Galleria dei Candelabri, která byla původně otevřená lodžie a obsahovala egyptské sbírky, k přestavbě došlo ke konci 18. století. Společně s davem postupně procházím kolem dalších soch a následně tapisérií a místností s mapami namalovanými na zdi. Každá mapa znázorňuje podrobně nějakou část Itálie (Sicílie, Sardinie, Kalábrie…). Mapová galerie byla založena papežem Řehořem XIII Boncopagniem, celkem je tu čtyřicet map.
Obr. 10 Tapiserie Vraždění neviňátek – vytvořena v Bruselu v první polovině 16. století
Obr. 11 Téměř nekonečná chodba (120 m) s nekonečnými zástupy návštěvníků muzeí
Obr.12 Kampánie – Neapol, Capri…
Obr. 13 Výhled z okna na budovy muzeí – jsou opravdu obrovská, ale určitě neprocházíme kompletně všechna tři poschodí, prohlídková trasa je jeden velký okruh, jednosměrný, proti davu se postupovat nedá, k tomu jsou dva menší okruhy
Potom se dostávám do velmi zajímavých místností obsahujících malby od Rafaela. Je zvláštní pocit dívat se na fresku a přemýšlet, co asi znázorňuje a pak si to přečíst, líbí se mi, že je tu vždy uveden podrobný popis ke každému obrazu, teprve pak mě začne opravdu zajímat a možná si z těchto uměleckých děl něco více zapamatuji.
Na delší dobu jsem se zastavila v místnosti Heliodora, Rafael v ní na freskách pracoval v letech 1511-1514. Jeden z hlavních obrazů se jmenuje Expulsion of Heliodorus, jde o výjev z bible, kdy Heliodorus byl vyslán ukrást poklad pro syrského krále. Poklad se nacházel v chrámu v Jeruzalémě. Jako odpověď na modlitby, Bůh seslal jezdce a dva další muže, aby Heliodora vyhnali. Scéně přihlíží papež na svém přenosném trůně na ramenou dvou mužů, ten vlevo má tvář jednoho Rafaelova přítele, ten vpravo zobrazuje Rafaela samotného.
Obr. 14 Freska Expulsion of Heliodorus – papež se mi skoro do fotky nevešel, je úplně na okraji vlevo a pod jeho rukou na nás kouká tvář Rafaela
Na dalším obraze se setkává Leo Velký s Attilou, králem Hunů. Leo Velký je vyobrazen hned dvakrát - jako papež a jako kardinál. Podle legendy se zjevili sv. Petr a sv- Pavel ozbrojeni meči a Attila zanechal svého úmyslu útočit na Řím. Rafael umístil dějiště příhody k branám Říma, jak lze poznat z vyobrazení Kolosea, aquaduktu, obelisku a dalších staveb, ve skutečnosti k setkání došlo na severu Itálie.
Obr. 15 Leo Velký s Attilou, nad nimi sv. Petr a sv. Pavel s meči
V další místnosti (Room of the Segnatura) můžeme obdivovat další Rafaelovi práce, jedny z nejznámějších. Fresky jsou z let 1508-1511. Malby na stropě znázorňují čtyři oblasti lidského vědění a jsou alegoricky zobrazeny jako ženské postavy – poezie, filozofie, právo a teologie. Tyto oblasti činností se objevují také v námětech velkých fresek na zdech – filosofie je vyjádřena obrazem „Athénská škola“ (nejznámější Rafaelův obraz). Uprostřed obrazu stojí Platón ukazující jednou rukou k nebesům, v druhé drží svůj spis „Timaeus“, vedle něj stojí Aristoteles s knihou „Etika“ v levé ruce, jeho pravá ruka je paralelně se zemí. Vlevo je Sokrates (v tmavozeleném rouše), rozmlouvá s Alcibiadem, vlevo dole je Phytagoras s knihou, kterak vyučuje, Diogenes leží na schodech, vpravo Euclides učí geometrii, dále můžeme najít Tolomea s globem a samozřejmě, v takové škole nemohl chybět pilný žák – Rafael (bohužel jsem ho nenašla, takže doma si budu muset otevřít knížku Dějiny umění a snad se dozvím, kde je. Také by mě zajímalo, kdo je záhadná postava v bílém, která se jako jediná dívá přímo na mě, mohla být v té škole přítomna snad i žena?)
Obr. 16 Zobrazení filosofie na stropě místnosti
Obr. 17 Athénská škola
Také další místnost obsahuje Rafaelovy fresky, ty tentokrát zobrazují skutečné události, jako Bitvu o Ostii (849), kdy se vojáci Lea IV utkali se Saracény nebo požár v Borgu (847).
Dále procházíme místnostmi Borgiů s krásně zdobenými stropy a s výstavami uměleckých děl a konečně přicházíme do Sixtýnské kaple (kde se ale nesmí fotit, proto moje fotky jsou pouze kopie infotabulí nacházejících se v zahradě):
Obr. 18 Nejznámější obraz se nachází uprostřed stopu kaple, je od Michelangela – Stvoření Adama
Obr. 19 Michelangelo - Poslední soud
Jsem sotva v polovině prohlídky, ale do zavírací doby už mnoho nechybí a navíc už jsem z toho všeho docela unavená (strávila jsem v muzeích čtyři hodiny), takže další muzea už jen projdu a moc nezastavuji, zaujme mě jen vitrína s předměty nalezenými v Pompejích.
Obr. 20 Vitrína obsahující věci z Pompejí
Obr. 21 Muzeum se pomalu vylidňuje
Obr. 22 Točité schodiště k východu