3. Pár dní u pobřeží

stále ještě neděle 10.3.2020

Vycházíme z Costa Adeje podél moře, užíváme si mořem vonící vzduch a západ slunce. Máme namířeno k severozápadnímu konci města – čtvrť La Caleta a dál na nudistickou pláž v Sitio de Interés Científico de La Caleta (oblast vědeckého zájmu). Přemýšleli jsme, jestli to není chráněná oblast, ale když jsme viděli, kolik je tam už stanů a různých přístřešků, přestali jsme se obávat.

To já se obávat začal při pomyšlení, kdo asi všechno v těch stanech a slumech bydlí. Ale lidé s holými zadky na mě zase tak podezřele nepůsobí (pokud to nejsou kanibalští domorodci), a tak mi tam nakonec bylo velmi fajn. Mnozí byli do jisté míry opravdu... Podivínští, to ano. Ale neškodní a komunikativní. -L-

Obr. 1 Výhled zpět na město Los Cristianos, čtvrť Costa Adeje

Ano, tam byli ti hoteláci v karanténě kvůli koronanesmyslu. My tam kolem procházeli až poté, co byli propuštěni. Ale hotel zel prázdnotou... -L-

Obr. 2 Západ slunce

Obr. 3 Pobřeží v Sitio de Interés Científico de La Caleta

Máme to asi tři nebo čtyři kilometry a chceme to stihnout ujít, než se setmí. Ani se tedy nevykoupeme v moři, i když jsme se na to dost těšili. Je už dost chladno. Proplétáme se pěšinkami mezi opunciemi, a tak nám trvá dlouho, než se dostaneme, kam jsme chtěli. Narazili jsme na několik míst, kde by se dal postavit stan, taková místa jsou vyčištěná od kamenů, se zídkou chránící před větrem, ale nechceme být moc blízko domům, takže se snažíme dostat dál. Jenže pak zaslechneme bubnování a hlasy a protože nechceme být ani moc v blízkosti dalších lidí (bezdomovci nebo nudisti?), kousek se zase vracíme a hledáme dál. Konečně nacházíme místo, které nám vyhovuje, vede k němu jen úzká pěšinka, po které určitě moc lidí nechodí, protože není přímou spojnicí pláže a civilizace.

Bezdomovci nebo nudisti? Byl už večer, to už nudisti zpravidla nenudí, páč nemají co opalovat. Ale bezdomovci - to bylo pravděpodobnější. Leč jak jsme pak ráno za světla viděli, o bezdomovcích nemohla být řeč, vzhledem k tomu množství přístřešků s vybavením, za které by se nemusela stydět leckterá městská domácnost. A navrch měli ještě bubny! -L-

Stavíme stan (vrchní plachtu) a vaříme večeři - fazole s klobásou. Slyšeli jsme podivné strašidelné skřeky ptáků. Ve dne je slyšet nebylo a ani předtím ani potom jsme neviděli ptáka, který by takové zvuky mohl vydávat (racek to určitě nebyl).

Leda by to byl zvuk racka, kterého někdo škrtí, opéká ho nad plamenem a ještě mu u toho škube peří. -L-

středa 11.3.2020

Ráno se kolem osmé nasnídáme, zbouráme stan a jdeme na pláž. Z ostrohu nad vodou vybíráme, jestli bude lepší ta vlevo nebo vpravo – štěrková nebo písčitá? Vzhledem k tomu, že nemáme boty do vody (já mám jen pohory) a že jsou velké vlny, vybereme tu písčitou. Letí nad námi paraglidista, zamávám mu. Cítím neskutečnou pohodu a radost. Fotím palmové domečky.

Obr. 4 Stanování nad pláží

Obr. 5 Detail plodu opuncie

Obr. 6 Kaktus Euphorbia canariensis

Obr. 7 Ráno to nevypadá na slunečný den

Obr. 8 Opuncie a výhled na moře, když to takhle vidím, cítím se velmi šťastná

Já také, neb se mi podařilo najít velmi podobné místo tomuto, které posloužilo k rannímu... Štěstí. -L-

Obr. 9 Je tu několik provizorních domečků ze dřeva a palmových listů

Při sestupu na pláž zaslechneme češtinu a dáme se s těmi lidmi do řeči, i přes den se s nimi několikrát bavíme a zjistíme tak důležité informace, jako kam se dá jít pro pitnou vodu a podobně. Už jsou tu prý tři měsíce.

A že ještě dlouho být plánují. A my prý máme raději také zůstat... Inu, svým způsobem mě myšlenka na dlouhodobý pobyt na pláži plné hipíků lákala. Tak třeba v důchodu... -L-

Vypereme si pár věcí v moři a propláchneme čistou vodou a pak se celý den válíme na pláži a skáčeme ve vlnách, nejdřív z nich mám trochu strach, ale kolem poledne se moře trochu uklidní a vlny už nejsou tak velké, takže si jednou trochu zaplavu dál od pláže.

Obr. 10 Viděli jsme tady na skalách takovéhle velké kraby, takhle velké jsem nikdy dřív neviděla

Počítáme, kdy bude příliv, abychom zjistili, jestli nás to nespláchne. Už byl nebo teprve bude? Víme, že byl měsíc v úplňku a to znamená, že byl na obloze celou noc, asi od osmi do osmi, příliv kulminuje, když je měsíc nejvýš na obloze a také o 12 h později, když je přesně na odvrácené straně, to vychází asi na dvě hodiny ráno a 14 h odpoledne. A každý den to bude asi o hodinu později, než předchozího dne, dnes tedy asi v 15 h. To je sice hezké vědět, ale neřekne mi to, jestli hladina dosáhne až tam, kde mám batoh a boty, takže když vidíme, že se vlny přiblížily asi 2 m od nás, stěhujeme se za našimi známými na začátek pláže, do míst, kam voda nedosahuje nikdy. Na noc zůstáváme na pláži.

Obr. 11 Podvečer na pláži

Obr. 12 Stanové městečko

čtvrtek 12.3.2020

Když vstáváme, nikdo ještě není na pláži, ani sluneční paprsky se tam zatím nedostaly. Pozorujeme vlny a užíváme si klid. Potom si povídáme s hipízáckým Němcem, který nám vypráví o tom, že tady je víc než měsíc a nejvíc řeší, jak tady má flirtovat s dívkama a jak nějakou sbalit a že se občas v komunitě ostatním nelíbí, když zpívá, třeba v noci…

...Což se jim nedivím poté, co nám zanotoval rádoby pirátskou píseň... -L-

Doma v ČR zatím zavřeli školy, kina i iQLandii, kde pracujeme… trochu nás rozhodí pomyšlení, co nás asi doma čeká.

Balíme stan a jdeme pěšky do města Adeje, nakoupíme vodu a zásoby čerstvého pečiva a rajčat, vyházíme odpadky, které si neseme sebou z pláže a pokračujeme k soutěsce Barranco del Infierno, kde se za vstup platí 8,5 eur. Je vedro a ulice jsou rozpálené, skalnatá soutěska bude možná taky, já trochu spoléhám na stín stromů, které tam prý rostou, ale Lukáš se rozhodne, že dál nepůjde a počká na mě u vstupu ve stínu. Na konec soutěsky jsou to tři kilometry, čeká na mě asi dvě hodiny, než se vrátím. V ceně vstupného je zapůjčení přilby.

A Lukáš dobře udělal, protože se Ivi vrátila zpařená jak rajče. -L-

Asi dvě třetiny cesty se jde úbočím svahů, je tam vedro a nic moc zajímavého, kromě kaktusů Euphorbia canariensis a opuncií, oba tyto druhy už známe z předchozího dne, v Sitio de Interés Científico de La Caleta je jich také spousta. Poslední třetina cesty je odlišná, vede dnem rokle a jsou tam zelené stromy (hlavně vrby) a keře. V tůňkách je vidět žáby, létají tu vážky a motýli (druh tiger butterfly). Na konci soutěsky je malý vodopádek.

Obr. 13 Soutěska Barranco del Infierno – první část je vyprahlá, rostou tam hlavně kaktusy

Obr. 14 V poslední třetině soutěsky chůze soutěskou se přiblížíme k potoku, kde žijí žáby a celkově je tu živěji

Obr. 15 Soutěska  Barranco del Infierno – poslední třetina je příjemně svěží, rostou tu hlavně vrby

Obr. 16 Vodopád na konci soutěsky

Obr. 17 Je tu několik druhů kvetoucích rostlin

Kdo se podívá k vodopádu, nemá se tam moc dlouho zdržovat, hrozí tam prý pád kamenů, ale myslím, že to je jen jeden z důvodů, průvodci taky asi nechtějí, aby se tu shromáždilo hodně lidí, protože tu není moc místa, navzájem by si tedy překáželi. Zpátky se jde stejnou cestou. Na konci se ve stínu pořádně napiji, snad nebudu mít úžeh… Odcházíme asi v 15 h, ale ne moc daleko, ještě minimálně hodinu posedíme na lavičce na malém náměstíčku pod zříceninou nějaké pevnosti (Casa Fuerte).

Obr. 18 Cestou přes město hodně fotím, třeba tyhle kvetoucí kaktusy

Vracíme se na naše noclehové místo z předvčerejška na útesech nad pláží. Postavíme zase stan, uděláme večeři a jde se spát. Už se setmělo, docela hezky se dnes dají pozorovat hvězdy, viděla jsem i jednu “padající hvězdu”.

pátek 13.3.2020

Ráno je zataženo a chladno, chvíli si myslíme, že se dnes ani nevykoupeme, kolem poledne je ale už dost teplo a zase si zablbneme ve vlnách, dokonce společně, hlídáme batohy jen na dálku a spoléháme i na naše známé, že by nám nikdo z nich nic nevzal. Také jsem lezla po skalách a fotila vlny tříštící se o skály a duhu, kterou vytvářely kapky vody ve vzduchu.

Obr. 19 Zátoka

Obr. 20 Vlny narážející do skal

Když se balíme k odchodu, asi o půl páté, dáme našim známým pár věcí, které už nebudeme potřebovat – hubky na nádobí, sprej s krémem po opalování a hlavně plynovou kartuši na vaření, protože my bychom ji stejně nemohli vzít sebou. Pak Lukáš pomůže ošetřit hluboké škrábance jednoho Němce, kterého vlna hodila na skálu, když nedával pozor. Později ho ještě potkáme v obchoďáku, jde nám znovu poděkovat a ukazuje, že má všechny šrámy zalepené z nemocnice.

A místní plážousedlíci ho po jeho úspěšné peelingové koupeli celého zažlutili jodovou tinkturou, musel jí být snad půllitr - v tomhle koutě světa asi mají úplně všechno krom jaderného reaktoru. Ačkoli... -L-

Při procházce městem sedíme na lavičce a ještě naposledy pozorujeme vlny.

Nebo vlny pozorují nás... Co si asi vlny myslí o lidech, kteří na ně mají tendenci hodiny a hodiny civět? Co by mi asi vlna řekla, kdyby mohla mluvit? "Nečum?" -L-

Obr. 21 Jeden z luxusních hotelů na nábřeží v Costa Adeje

Dozvíme se další novinky z Čech – všichni, kdo se vrací z několika vyjmenovaných zemí, mezi nimi je i Španělsko, musí být povinně v čtvrnáctidenní karanténě. Také se nesmí cestovat, ani letecky, ani autem ze země a nepouští k nám cizince. Doufáme, že letadla poletí podle plánu, i když budou asi prázdnější – smíme se jen vracet domů.

A poletíme třemi letadly, u čehož vymeteme letiště v Madridu a Londýně, kde to vypadá jak při cvičení civilní obrany proti biologickému útoku -L-

sobota 14.3.2020

Celou noc přečkáme na letišti, každý se chvíli pokoušíme o spánek, zatímco ten druhý hlídá věci. Asi o půl páté dáme k odbavení zavazadlo. Paní za přepážkou nám při předávání palubních lístků česky poděkuje a řekne ahoj, to je od ní milé, snaží se každého pozdravit v jeho jazyce.

Máme asi tři čtvrtě hodiny zpoždění a ne zrovna moc času na přestup (hodinu a půl). V Madridu je několik terminálů, musíme přejet z T4 na T1, při odbavování zavazadla nás pošlou k nadrozměrným, přestože jsme si stejně jako minule dali práci se zabalením zavazadla do igelitu. Při bezpečnostní kontrole je problém – tentokrát neprojde pomazánka, nesmíme mít nic z mléčných a masných výrobků. Ale nic z toho nás nezdrží zas tak moc a let stihneme. Máme pak také zpoždění, a tak se i v Londýně strachuju, že nestihneme navazující let, ale dobře to dopadlo, zase jsme ho stihli.

Já si myslím, že členové ochranky byli nepřející vegani. Divím se ale, že nám nezabavili kožené boty... -L-

Co říct na závěr? Zážitků máme mraky, krásných i horších, a doufáme, že hned tak nevyblednou a budou nám přinášet radost při vzpomínání na tuhle dobrodružnou dovolenou.

A také nás čeká dalších společně strávených čtrnáct dní v karanténě v prostředí malebného českého venkova. 

Ale i to se počítá! -L-