Embedded Files
4.11.2020
Už dlouho mě láká podívat se k vodopádům na Černé Desné. Čekala jsem jen nějaké malé kaskádky a byla velmi příjemně překvapená, že jsou tu opravdu pěkné velké vodopády. Docela se divím, že mě sem ještě nikdo nevzal, nikdo mi výlet sem nedoporučil a ani jsem doteď neviděla obrázky na internetu. Třeba u takových Mumlavských vodopádů se každou chvíli někdo fotí a přitom jsou skoro stejné jako Dlouhý vodopád na Černé Desné.
Jsou tady k vidění čtyři hlavní, pojmenované, vodopády a nespočet menších, vysokých třeba jen metr. Minulý týden několik dní za sebou pršelo a také nejspíš včera v noci, takže teď je ideální doba na návštěvu vodopádů, poteče hodně vody.
První z těch hlavních vodopádů je Plotnový. Říčka tam teče prudce po skloněné plotně dlouhé asi 20 m a pak přepadá přes skalní stupeň, asi metr padá volným pádem a pak opět teče po skále.
Plotnový vodopád
Jen o kousek dál je Dlouhý vodopád – peřejovitý až kaskádovitý víceramenný úsek o výšce 11 m, po delší části peřejí následuje Bukový vodopád a hned nad ním je pěkný Hrncový vodopád, pojmenovaný podle obřího hrnce vymletého vodou ve skále těsně vedle vodopádu.
U Dlouhého vodopádu
Bukový vodopád
Hrncový vodopád
Strávím tady hodně času focením a přelézáním kamenů u vody, docela to klouže, několikrát jen tak tak, že si nenamočím botu v řece. Asi po dvou hodinách, kdy jsem ušla 2 km, konečně Černou Desnou opouštím, přicházím na rozcestí Pod Souší a jdu po modré hřebenovce k Sedlu pod Zámky, pak pokračuji Knížecí cestou (neznačenou) na rozcestí Jezdecká cesta. Udělám si krátkou odbočku na vyhlídku, ze které je vidět Souš a pak se chci ještě podívat k Hruškovým skalám a Bílým kamenům, které jsou součástí Vlašského hřbetu a leží mezi Černým vrchem a Zámky. Vzpomínám si, jak špatně se dalo dostat na vrchol Zámků, takže očekávám něco podobného, nejspíš to nebude nic příjemného, takže když uvidím cedulku (takovou neoficiální) “klidová zóna, zákaz vstupu”, nijak mě to nemrzí, otočím se a jdu zpět na Jezdeckou cestu.
Vyhlídka na Souš
Vyhlídka na Souš ještě jednou
Jdu se podívat k Protržené přehradě, myslím, že jsem tam ještě nikdy nebyla v létě, poprvé si také prohlédnu památník obětem a protože se mi cestou podařilo vyluštit nedalekou mystery keš, mám velkou radost a jdu si pro ni a zároveň k nedaleké skále Hrázný. Pak už musím trochu pospíchat, aby mě nezastihla tma, sice jsem si v září koupila novou čelovku, ale zapomněla jsem si ji vzít.
Protržená přehrada
Památník obětem, na pruzích kovu jsou vyrytá jména obětí s jejich daty narození
Skála Hrázný
Poslední zajímavostí na trase je vrcholová skalka na Desenském hřebeni. Cestu si zkracuji přes les bez cesty, jsou tam krásná pralesní zákoutí plná padlých stromů, chorošů a mechu. Výhled ze skalky je jen do korun stromů, ale protože na ně zasvítily poslední paprsky slunce, je to krása a užiju si to. Je tu dokonce improvizovaná vrcholová knížka (sešit v zavařovačce), kam zaznamenám svou návštěvu a pocity z ní.
Prales cestou na Desenský hřeben
Vrcholová skalka na Desenském hřebenu
Výhled směrem na Zámky
Kdybych hodně chtěla další vrchol do Vrcholovka.cz, mohla bych jít ještě přes Novinu a potom zaznamenat také Desenský vrch, ale dám přednost pohodlnější cestě, už se šeří a nechce se mi bloudit lesem. Na Desenském vrchu není nic zajímavého, snad jen krásné chaloupky v okolí:
Modrá značka mě pak dovede skoro až k zastávce Desná-Riedlova vila, jen posledních asi 300 m jdu podél kolejí po pěšině bez značení. Dneska jsem to zvládla bez velkého spěchu, dokonce asi 15 minut čekám, než přijede vlak.
Page updated
Google Sites
Report abuse