Embedded Files
21.10.2020
Když vymýšlím, kam pojedu, lákají mě vždycky nejvíc ta místa, kde jsem už dlouho nebyla, v tomhle případě Nový Bor – naposledy navštíven někdy na podzim před rokem – a k tomu zkouším vymyslet trasu, kterou bych doporučila jako výlet na blog (ne vždy se to podaří, když se nedržím značených cest a prolézám houští při lovení keší, nebo když jedu někam, kde už jsem byla několikrát v minulosti), trasa by měla obsahovat aspoň jeden výstup na nějaký pěkný kopec, ideálně se skalami a výhledem a k tomu pár keší pro zpestření, ideálně obtížnosti 3 a více hvězdiček. Že jsem moc náročná? Ale kdepak, pořád se dá najít dost takových možností a výlet na Ortel všechny podmínky bezesporu splňuje.
Když se po příjezdu autobusem vymotám z centra Nového Boru, nechám se vést zelenou značkou k severovýchodu a dostanu se tak na první skalní vyhlídku, jmenuje se Jelení skok a je z ní hezky vidět Klíč, kde už jsem několikrát byla, Strážný a Ortel, na které půjdu dneska a spousta dalších kopců, třeba Brnišťský vrch, kam se chystám někdy příště. Je skvělé, že jsou na této vyhlídce dvě desky se zákresem kopcovitého horizontu a s popisky, takže se rychle zorientuju, kde co je.
Výhled z Jeleního skoku na Klíč
Pak hledám kešky nedaleko a směřuji na Havraní skály, kde si vychutnám kruhový výhled, na chvíli vyjde slunce z mraků, ale protože tady hodně fouká, nezdržím se dlouho, jen rychle sním svačinu (v Novém Boru jsem si koupila teplý bramborák a zelný salát).
U Havraních skal
Pak mě geocaching zavede k rybníku, kde mám vyluštěnou mystery keš, najdu ji, ale nemůžu se do ní dostat, nakonec použiji nůž k vypáčení víka. Podívám se na nedalekou Radváneckou věž a ke dvěma skalkám u rozcestí Údolí samoty – Čertova a Panenská skála. V té menší je skalní okno.
Panenská a Čertova skála
Další keš mě zavede na svah nad Údolím samoty, na vyhlídku Perníková stráž, ze které toho přes stromy není moc vidět, ale i tak se mi tam moc líbí, jde se příjemně po vrstevnici nad skalami po úzké pěšince, kochám se barevným listím malých buků, které tvoří příměs v jinak borovém lese.
Perníková stráž
Pěšina nad Údolím samoty, v dálce Klíč
Potom už nemám moc času, pokud chci vystoupat na Ortel za světla a dostat se zpět do Nového Boru a stihnout autobus třeba v 17:40. Takže přidám do kroku, pokud jsou tu další kešky, budou muset počkat na jinou příležitost a dost zvažuji, jestli stoupat mimo cesty na Strážný nebo ne, ale pak vidím, že je mezi mnou a jeho vrcholkem paseka a kus vysokého lesa, takže by to neměl být problém a vydám se zdolat tento vrchol. Jako vždy mě potěší, když na vrcholu kopce jsou pěkné skály, i když jen malé, výhled bohužel není vůbec žádný.
Na vrcholu Strážného
Potom stoupám na Ortel a jsem docela překvapená, jak to jde rychle a snadno, při pohledu na počet vrstevnic v mapě jsem soudila, že to bude podobná dřina, jako vyjít na Klíč. Kousek pod vrcholkem Ortelu končí žlutě značená odbočka, je tam trochu výhled, ale doporučuji vystoupat až na vrchol, výhled je ještě hezčí a bylo by škoda se o něj připravit, když už je člověk skoro nahoře, 50 m převýšení za sebou a asi dalších 50 m dělí vyhlídku od vrcholu, vede tam vyšlapaná cesta, je ještě o něco příkřejší, ale aspoň je krátká.
Rychle udělám pár fotek, zapíšu se do další (dneska už vážně poslední) keše a zjišťuji, kdy jede autobus, který bych mohla stihnout a kolik přesně mi zbývá kilometrů. Zjistím, že na 11 km mám přesně dvě hodiny, to znamená, že bych měla jít nejrychlejším tempem, jaké zvládnu a budu mít asi 10 minut časovou rezervu. Takže nasadím tempo, kontroluji v telefonu, že jdu správně a v Novém Boru si cestu o trochu zkrátím místo abych slepě následovala značené cesty. Časovou rezervu využiji na vyhledání správného nástupiště, ke kterému pak autobus přijede. To bylo jen tak tak!
Na vrcholu Ortelu
Ortel z vyhlídky pod Šišákem
Page updated
Google Sites
Report abuse