Běžkování kolem Pěnkavčího vrchu

22.1.2022

Poprvé jedu do Lužických hor za účelem běžkování, těším se, protože mám Lužické hory moc ráda, bývá tam méně lidí než třeba v Jizerkách nebo Krkonoších a krajina mi tam při turistice připadá rozmanitější. Trasa, kterou jsme dnes projeli, je příjemně po vrstevnici, ani jednou jsem nemusela jít tzv. stromečkem a skoro jsem ani neplužila.

Vyrazili jsme z parkoviště ve Stožeckém sedle, nebylo prohrnuté, takže auta v něm trochu hrabala a klouzala a někteří lidé je parkovali nesmyslně a zablokovali nás, jen tak tak, že jsme pak vyjeli (na každé straně asi 3cm od ostatních aut).

Jedeme k severu k rozcestí Pod Ptačincem, cestou si užijeme výhled na Jedlovou a Tolštejn, kromě toho si užívám i jízdu obyčejným bukovým lesem, protože včera napadl čerstvý sníh a drží se nejen na zemi a na větvích, ale je navátý i na kmenech stromů a vypadá to moc hezky, navíc chvílemi svítí sluníčko. Pohybujeme se v nadmořské výšce kolem 650 m, takže moc často tu asi sníh není.

Objedeme vrchol Weberberg (Vyhlídka) a pak pokračujeme po německé straně k rozcestí Lužická cesta, zajedeme k chatě Luž a zpět na stejné rozcestí zpět k vrcholu Ptačinec, ale tak, že žádnou stopu neprojedeme dvakrát, jsou tu dvě souběžné, vzdálené od sebe asi 100 m.

Nakonec se vracíme kolem Pěnkavčího vrchu z druhé strany, než jsme jeli dopoledne a máme krásný výhled na Luž. Jsem moc ráda, že jsme jeli právě tudy. Tady nás čeká nejprudší sjezd, je kratičký a já si ho docela užiju, někteří sundají běžky a sejdou těch cca 200 m pěšky. A už to máme k autu jen kilometr, celkem jsme ujeli 15,5 km.