sobota 27.5.2023
Přicházím od vesnice Kleingießhübel a stoupám po žluté značce do sedla mezi oběma Zschirnsteiny. Jsem na cestě už několikátý den, moje předchozí zážitky jsou popsány na stránkách Kleinhennersdorfer Stein, Papststein, Gohrish a Kohlbornstein a Lasenstein.
Potkala jsem tady kamarádku! Jen tak, úplnou náhodou. Svět je malej…
Nejdřív se podívám na vyhlídky kolem vrcholu Kleiner Zschirnstein a pak ho obcházím po neznačené cestě těsně pod skalami, tam nacházím spoustu pěkných míst, zato další vyhlídky v JZ části mě moc nezaujaly, možná je to i tím, že se dívám proti slunci.
Jedna z prvních vyhlídek na Kleiner Zschirnsteinu
Pod skalami Kleiner Zschirnsteinu
Přejdu ke Großer Zschirnsteinu, projdu skrz Wildbrethöhle a pomalu stoupám k vyhlídkám k severu, taky mě nijak nenadchnou, asi je to i tím, že už mám v posledních dvou dnech vyhlídek za sebou spousty. Přemýšlela jsem, jak to udělat, abych toho tady viděla co nejvíc, takže nakouknu do východní části skal, do západní, tu jižní si nechávám na konec, pak plánuju sejít dolů a skály si ještě prohlédnout zdola. Spím v převisu pod západní vyhlídkou, je to nádhera.
Chvíli před západem slunce
Maličká skalní brána Wildbrethöhle
Neděle 28.5.2023
Opět je krásný slunečný den a výhledy jsou parádní, poznávám Růžovský vrch, Děčínský Sněžník a Bukovou horu. Na hlavní vyhlídce přímo na vrcholu Großer Zschirnsteinu je tabule s popisky, co je kde vidět, určím pomocí ní Vlčí horu, Klíč, Ještěd (spíš ho tam tuším, než vidím).
Na vrcholu Großer Zschirnsteinu
Pak jdu neznačenou cestou nad skalami na jihozápadě. Zvykla jsem si, že mapa odpovídá realitě, ale tady to tak není, cesta jako by tudy nikdy nevedla, docela obtížně se dostávám na spodní stezku, aspoň mi mapa pomohla k tomu dostat se mezi skalami a jedinými překážkami tak byly pařezy, kapradí a spadlé větve.
Žlutě značená spodní stezka je fajn, ale nijak moc zajímavá. Zkusím najít jeskyni Windloch, vydrápu se postupně až úplně nahoru, ale stejně jsem ji nenašla, jenom jsem se dost unavila. Trápení s neexistujícími stezkami pokračuje, když odbočím doleva blíž ke skalám a zkusím najít další jeskyni. Tu jsem sice našla, je to podlouhlý nízký převis, ale od něj jsem se prodírala přes paseku plnou maliníků a kopřiv, zachrání mě linie odřezaných větví, na kterých nic neroste a já se dostanu na normální širokou cestu. Od teď už chci jen značené cesty!
Převis nad rozcestím se žlutou a červenou značkou
O kousek dál se mě ptá na cestu česká dvojice, dáme se do řeči na dobrou čtvrthodinu. Jdu k České bráně a pak po hranici (další špatný nápad a mizející stezička), pak po žluté a zelené do Dolního Žlebu. Líbí se mi žlutě značená cesta podél potoka, na chvíli u něj posedím, zuju si boty a chladím nohy. Jinak tu není radno zastavovat, zvláště pokud máte sandále – na nohy mi hned vlezlo několik mravenců, rozhlížím se, jestli tu nemají mraveniště a brzy jedno najdu. Ani dál od něj ale mravenců neubývá, celkem napočítám sedm mravenišť!
Mraveniště u cesty podél Klopotského potoka
Závěrečné klesání je dobrodružné, několikrát se jde po kamenech přes potok a jsou tu hezké peřeje. Vodopád, který je v mapě, taky stojí za vidění, i když je umělý, stejně jako jezírko pod ním. Kousek před vlakovou zastávkou mi udělá radost studánka, vody už jsem moc neměla. Je teprve půl druhé, přece nepojedu hned domů, když je tak hezky. Hledám místo na lenošení, žádné nenacházím, tak jdu až k dalším vodopádům v Hlubokém dole (Koňák). Chvíli sedím v lese na sluníčku a chytám bronz. Moc pohodlné sezení to není, tak se přesunu na zastávku a čtu si až do příjezdu vlaku kolem čtvrté hodiny.
Umělý vodopád a jezírko
Vodopádek v Hlubokém dole (Koňák)