Raná

10.5.2024

V pátek večer (v 20:27) přijíždím do Lenešic a jdu ke kostelu, který je zajímavý tím, že má celkem novou věž, protože v roce 2008 se ta dřívější zřítila. Potom bych měla jít po modré značce k Lenešickému Chlumu, ale chtěla jsem si cestu nepatrně zkrátit a šla po neznačené cestě, jenže ta najednou končila závorou s nápisem Soukromý pozemek. Dost jsem se tedy zdržela, a tak jsem rozdělávala ležení až za tmy (čelovku potřebuju rozsvítit asi v 21:45). Líbí se mi srpek měsíce a cvrkání cvrčků.

Pokračuji na Ranou - nádherný trojkopec s keři, trávou a vzácnými kytičkami, googlím si aspoň jednu z nich - divizna brunátná. A poznávám mateřídoušku. Mám z nich radost a hodně fotím - aspoň detaily kytek, když není ideální počasí na focení výhledů. Vystoupám na rozcestí v sedle, kopec po mé levici je součástí NPR, takže jdu jen doprava. Potkávám tady několik paraglidistů. Na vrcholku snídám a zapisuji se do vrcholové knihy. Potom pokračuji ještě na třetí vrcholek, ten se tyčí nad obcí Raná, tam ale nejdu, modrá značka míří do vsi Hrádek a dál k severu na Milou.

Za Milou odbočím ze značené trasy a jdu na Bečovský vrch, podle mapy na něj nevede žádná cesta, ale dostanu se po jedné polňačce k ohradníku pro krávy, ty tu zrovna nejsou, tak si odháknu jeden drát a zase ho za sebou zaháknu a těsně pod vrcholem ohradník podlezu. Absolvuji to nejen kvůli vrcholku (těch mám dneska beztoho dostatek), ale hlavně kvůli vyluštěné mystery keši. Jdu sem nalehko, batoh jsem schovala do roští a zakryla lopuchy.

Pak dojdu do Bělušic, kde mám hlavní úkol - říct si někde o vodu, vypila jsem už 2 l a skoro nic mi nezbývá. Nejdřív asi dvě příležitosti propásnu, pak se u jednoho domu odhodlám (pán tam zrovna jde připojit zahradní hadici ke kohoutku, tak si říkám, že to má po ruce, ale on pak s mojí lahví jde stejně do domu). Z Bělušic vyrazím na Tobiášův vrch, kde si asi hodinu hovím na sluníčku a pořádně vyzkouším dobíjení telefonu solární nabíječkou (za hodinu dobito asi 10%, což mi pak vydrží až do večera, předtím jsem zkoušela dobíjet za chůze, ale slunce svítilo jen slabě, dobila se pouze 3% za půl hodiny).

Pak projdu Kozly, vyjdu nalehko na Číčov, kde si užívám vůni mateřídoušky a poslední dnešní kopec je Dlouhá, kde pozoruji západ slunce, večeřím u toho a kde také přespím. Dost tu fouká, takže ocením péřovou bundu, když si chci ještě asi půl hodiny číst. Pak chvíli koukám na hvězdy a než určím jediné souhvězdí, usnu. V noci se vzbudím a přemýšlím, co je špatně? Nemůžu skoro vůbec dýchat nosem, jak ho mám ucpaný. Zkouším dýchat pusou, ale nejde to. Chvíli si myslím, že mám tedy po spaní (je 3:45), pak mě napadne vzít si prášek na alergii a nakonec se ještě dobře vyspím (do půl osmé).

Pokračování výletu, až ho napíšu, bude zde.