Z Jablonného v Podještědí až do Liberce

16.11.2018

Ještě ráno v sedm hodin nevím, kam vlastně ten den pojedu, domlouvám se s kamarádkou a když účast odřekne, koukám do map. Začínám mít takový pocit, že všude v okolí, kde je něco zajímavého, jsem už byla. Mám tak tři možnosti - jet někam, kde už jsem byla, ale je to dávno / jet někam, kde jsem ještě nebyla, ale není tam nic extra zajímavého / jet daleko, kde jsem nebyla a je to tam zajímavé. A pak mě napadne, že to nechám trochu na náhodě a osudu, asi pojedu na místo, které už znám, ale vyberu ho až na nádraží - půjdu tam a koupím si lístek do prvního vlaku, který z nádraží pojede.

Když přijdu na nádraží, je půl osmé a vidím, že první vlak napsaný na infotabuli měl jet už v 7:28, ale má pět minut zpoždění. Stihnu si do něj vůbec koupit lístek, než odjede? Abych tu pak nezůstala trčet... Jede až do Děčína, takže mám na výběr spoustu možností, kam se vydat, rozhodnu se pro jednu z nejbližších - Karlov pod Ještědem. Pospíchám na dost vzdálené druhé nástupiště, naskočím a pohodlně se usadím. Když pak přijde průvodčí a zkontroluje mi lístek, zarazí se a ptá se: "Kam že to jedete?" "Do Karlova," odpovím bezelstně. "Ale tohle je rychlík, ten tam nestaví." "A kde je první zastávka? A jak je to daleko?" strachuji se, že pojedu třeba až do České Lípy. "První zastávka je Jablonné v Podještědí, je to asi dvacet kilometrů, to si budete muset koupit lístek... je to kousek, no, ale pěšky to neujdete..."

Poděkovala jsem a byla trochu překvapená, že po mně nechtěla zaplacení zbytku té cesty do Jablonného. A že bych to pěšky neušla? Možná ne, ale mohu se o to pokusit. Koukám do mapy, kudy vést trasu, aby to bylo zajímavé. Okolí Jablonného už trochu znám (zámek Lemberk a Sloní kameny), ale propojit si to takhle s Ještědským hřebenem (např. zřícenina Roimund) bude zajímavé.

Mám radost z jinovatky, je to taková první známka toho, že se blíží zima. Procházím kolem Markvartického rybníku, líbí se mi u Zdislaviny kaple a u zámku Lemberk. Prohlídku už jsem absolvovala před pár roky, dnes si udělám jen fotku zvenčí a pokračuji dál. Jsem trochu nesvá z toho, že jsem zatím neušla moc daleko a uběhlo spousta času, budu muset zrychlit.

Nedávno jsem se dívala na pohádku Tajemství staré bambitky a poznala jsem v několika scénách záběry právě ze zámku Lemberk. Této pohádce je také věnována jedna mystery keška na okraji Jablonného, škoda, že jsem o ní nevěděla...

Projdu obcí Lvová a obcházím Rynoltice ze severu přes romantické Polesí. Jsou tu krásné dřevěné domečky. Potom vystoupám na vyhlídku Havran a pokračuji přes Černou Louži do Horního Sedla a odtud přes Kozí hřbety (Ostrý vrch a Vysoká), kde jsou pěkné skály, i když bez výhledu.

Pokračuji přes Jítravu k Roimundu, odtud na rozcestí Buk republiky a cestou není nic moc zajímavého, kromě toho, že radím nějaké paní v autě, kudy jet na Zdislavu (pomáhám si mapou v telefonu, z hlavy bych to nevěděla), lovím kešku u vyschlé studánky a při chůzi celkem jednotvárným lesem po modré značce poslouchám písničky v MP3, než se vybije baterka - celkem tři a půl písničky, pak už zase jen zvuky lesa. Také zbytek cesty už je nudnější, neudělám ani jednu další fotku. Po žluté sejdu do Kryštofova Údolí a na zastávce se podívám, v kolik jede vlak do Liberce, je to až za hodinu a půl, jdu tedy dál v domnění, že ten vlak chytím v Karlově. Vypadá to, že tam nestaví, jdu tedy ještě o něco dál a začínám být už dost unavená a rozmrzelá, a tak jsem hodně ráda, když uvidím autobusovou zastávku a z jízdního řádu vyčtu, že autobus jede za deset minut.