2. Výstup na Pico del Teide

Ráno trávíme u infocentra, kde si vezmeme mapku NP a zeptáme se, jestli voda tekoucí z vodovodu na místním WC je pitná, nabereme ji do několika lahví, prohlédneme si botanickou zahradu a kolem 10 h vyrážíme. 

Obr. 1 Ranní výhled na Pico del Teide od silnice před botanickou zahradou

Obr. 2 V botanické zahradě si všímám nejen rostlin ale i ptáků

Obr. 3 Hadinec teidský - jeden ze symbolů NP, bohužel teď nekvete

Máme hezký výhled na Pico del Teide. Nejdeme k němu přímo, to bychom byli příliš brzo v přístřešku, kde strávíme noc, takže odbočíme k vrcholku Riscos de la Fortaleza (2 164 m). Je pod ním kus úplně písčité pouště, zatímco všude okolo je spíš štěrk a větší kamení. V sedle mezi tímto vrcholkem a El Cabezónem je kaplička, u které obědváme a pozorujeme ještěrky, některé jsou jako u nás, jiné mají na bocích modré tečky nebo pruhy a jsou větší. Odpočíváme s výhledem na Teide.

Obr. 4 Riscos de la Fortaleza

Obr. 5 Kaplička a Pico del Teide

Obr. 6 Odpočinek před dalším výstupem

Obr. 7 Společnost nám dělají ještěrky

Potom pomalým tempem stoupáme k refugiu. Krajina se zvolna mění z křovinaté v pouštní. Dáme si ještě jeden půlhodinový odpočinek v polostínu (na slunci je velmi horko, ve stínu zas příliš chladno).

Obr. 8 Ohořelé křoviny

Dosud přemýšlím, zda jsou ty stromy opravdu ohořelé, nebo zda je to jejich přírodní image, protože mají za to, že by měly v kontextu s tím horkem a suchem ohořele vypadat. -L-

Obr. 9 Polopoušť

... nebo Polooáza (názor nevyléčitelného optimisty (já samozřejmě takový optimista nejsem)) -L-

Obr. 11 Na cestu nám celou noc svítil Měsíc v úplňku, na poslední metry výstupu už začíná být lépe vidět i díky Slunci

...a taky díky tomu vagonu lidí, kteří si svítili čelovkou i poté, co Slunce vyšlo. Prakticky jediný problém s viditelností způsobovali čelovkáři, kteří vypalovali oční sítnice a vrhali stíny na cestu. Měsíc svítil naprosto luxusně. -L-

Východ slunce jsme stihli úplně přesně, nemusíme na něj vůbec čekat, je to moc hezké a brzy po východu se vrcholek i docela vylidní. Uděláme pár fotek a jdeme také dolů. Míříme k Pico de Viecho, na jeho vrchol však nelezeme, nemáme chuť a sílu. Klesáme skoro bez přestávek, už jsem hodně unavená, bolí mě kolena, Lukáš se zdá být víc v pohodě, i když v noci prý skoro nespal a byl mnohem pesimističtější ohledně toho, jestli nahoru v pohodě vylezeme nebo ne - zima, únava, strmý svah a hlavně nadmořská výška, mohlo by to být náročnější, než v nižších polohách, ale rozdíl jsem vůbec nepocítila, dýchalo se mi úplně stejně jako kdekoli jinde a do strmého kopce chodím vždycky pomalu, takže nemyslím, že by to tady bylo víc vyčerpávající.

No, prostě to nepřišlo. Ale ne, že bych si chvíli nedáchnul... -L-

Obr. 12 Na vrcholku Pico del Teide (nepřehlédněte ponožkové rukavice)

Obr. 13 Dlouhý stín

Obr. 14 Pico de Viecho

Máme velkou radost, když sejdeme z kamenité suti do rovnějšího písčitého terénu. Ale pak během asi dvou hodin sestupu ještě několikrát přecházíme lávové proudy z velkých kamenů, přes které se špatně jde. Skoro neobědváme, zase jen sýrem plněná tortilla, všude tu fouká vítr, je zima a hledáme pěkné místo na ležení a dospání, ale když přijdeme k La Catedral, je tam všude spousta lidí a nesmí se jít mimo cestu, tady už si nesedneme a neuvaříme.

Cestou jsme potkali skupinku Čechů a zapovídali se s nimi aspoň na čtvrt hodiny, dali nám pár tipů na to, co vidět, kde se jim líbilo (hodně doporučují pohoří Anaga) a potvrzují, že soutěska u vesnice Masca je zavřená a až ji opraví a otevřou, bude zpoplatněná a bude se tam asi smět jen s průvodcem. A my jim sdělujeme své zkušenosti z výstupu na Teide – jak dlouho to odkud trvá, jaká je tam zima a vítr – byla chyba si nepřibalit pořádné rukavice, ale vyřešili jsme to ponožkami na rukou.

Také jsme cestou ulovili jednu geocache a potom z domova jsme schopni vyplnit otázky několika earthcache, z takovéhle nadmořské výšky je nám keška velmi vzácná.

Pokračujeme kolem pěkných kulatých balvanů a kolem skal La Catedral a fotogenických Roques de Garcia k restauraci Marmita, odkud odjíždí autobus (myslím, že jen jednou denně, vždy v 16 h, takže máme asi hodinu a půl, abychom se rozhodli, kam jím pojedem, a abychom se konečně pořádně občerstvili a odpočinuli si).

Obr. 15 Přibývá zeleně

Obr. 16 Další kulaté balvany

Obr. 17 Divoký králík

Obr. 18 La Catedral

Obr. 19 Roques de Garcia

Odjíždíme do Costa Adeje, což je část města Los Cristianos. Autobus má konečnou trochu jinde, než jsme podle názvu zastávky očekávali, takže přestoupíme na jiný (než to Lukáš stihne vygooglit, najdu na ceduli jedné zastávky číslo autobusu, který nás přiblíží tam, co potřebujeme, chvíli to vypadá, že nám právě ujíždí před nosem, ale jen objede autobusák a zastaví u nás, takže můžeme nastoupit).

Nakoupíme nové zásoby – ovoce, vodu, opalovací krém, ale i mlsání – džus, Sangrii a brambůrky… a jdeme k moři a cestou si kupujeme kopečkovou zmrzlinu a jsme velmi spokojeni s odpočinkovou formou dovolené. Pokračování zde.