Karlovy Vary

11.6.-12.6.2022

Do Karlových Varů jsem se už dlouho chystala, protože to je poslední kraj, kde jsem ještě nebyla ani jednou a nemám odtamtud ulovenou ani jednu kešku. Na takovou dlouhou cestu to ale chce hodně volna, a tak jsem Karlovarsko odkládala kvůli jiným cestám. Pětidenní volno letos v červnu vyšlo spíše náhodou, zažádala jsem jen o dva víkendy v měsíci a někam "plácnout" tři dny volna v kuse... 

Přijíždím už v 10 h dopoledne, takže mám na prohlídku Karlových Varů a okolí dost času. Zamířím k Hadímu a Sadovému pramenu, nabírám vodu do dlaní a ochutnávám, tady to ještě jde, později přicházím k pramenům tak horkým, že nabrat vodu do dlaní nemohu a hned pít je také nemožné, takže si nakonec koupím jeden suvenýrový ochutnávací hrneček s brčkem v oušku, s jakými tady chodí všichni. První stánky s tímto zbožím vidím hned u toho Sadového pramene, pak jich je několik u Mlýnské kolonády.

Potom po žluté značce stoupám kolem sochy kočky a na vyhlídky Camera obscura a Tři kříže:

Přejdu hřebínek k Chopinově chatě/altánu a novogotické kapličce Ecce homo. Dostávám se na rozcestí Pod Dianou, ale k té zamířím až později, zatím si projdu objekty níže položené, skoro po vrstevnici pokračuji k severu, projdu pod lanovkou a stále po žluté značce na další výhledy – z vyhlídky Petra Velikého, z Mayerova glorietu, z vyhlídky Kristýna a vyhlídky Jelení skok. Podle pověsti v těchto lesích lovila družina císaře Karla IV. Jelena, který se na útěku před psem zachránil dlouhým skokem, pes skočil za ním, ale ne tak daleko a spadl do tůně s horkou vodou a jak vyl bolestí, přivolal lovce. Karel IV. Vyzkoušel léčivé účinky horké minerální vody a nechal zde vybudovat Karlovy Vary.  Jmenuje se to tu tedy Jelení skok, ale proč tu stojí známá socha Kamzík? Podle wikipedie: v roce 1850 se místní radní rozhodli na skálu umístit sochu jelena. Když však spočítali finanční náklady na vznik sochy, začali zvažovat raději jen pamětní desku. Této nerozhodnosti a finančních problémů města využil bohatý podivín a milovník Karlových Varů baron August von Lützow a roku 1851 tajně umístil na městem určené místo kovovou sochu kamzíka. Před městskou radou se pak hájil tím, že jako myslivec nemůže souhlasit s teorií, že z této strmé skály do propasti skočil jelen, mohl tak učinit pouze kamzík.