Túra přes Žebrakovský kopec, Melechov a Lipnici

U Horní Březinky cesta zase mírně stoupá, je nepříjemné jít po silnici, ale netrvá to dlouho, hned za lyžařským vlekem odbočujeme na lesní cestu a blížíme se k prvnímu významnému vrcholu. Zaujalo mě, že na mapách je na Žebrákovském kopci nakreslený kruhový výhled z vrcholu kopce, ale kde by se tu v hustém lese vzal? O půl kilometru dále vyjdeme z lesa na krásnou malou louku, kde si výhledu do kraje užijeme, i když jen jedním směrem. Na okraji louky rostou mladé borovice, janovec, vlčí bob a jiné rostliny, snad trochu připomínající horskou krajinu.

Benetice, kam následně přicházíme, jsou pro mě velmi malebná sympatická vesnice, snad proto, že tu nejsou žádné novostavby narušující celkový dojem. V Beneticích opustíme značené trasy a jdeme přes les na Stvořidla. Přestože to tady trochu znám, zabloudíme, respektive, jednou špatně odbočíme a dostaneme se místo k vlakové zastávce Stvořidla k stvořidelskému meandru a pak musíme kus cesty jít po kolejích.

Již značně vyhládlí dorazíme k měřické věži a poobědváme tam. Jako pokaždé musím vysvětlovat, že to, čemu říkám rozhledna, ve skutečnosti není rozhledna - byla jí nějakou dobu, ale okolní stromy ji už přerostly. Zelená značka nás dále vede před vrchol Melechova a svažuje se k Rohuli (rozcestí značených tras). Máme v úmyslu podívat se také k Čertovu kameni, ale už se připozdívá, necháme si tedy tuto další zajímavost na jindy.

V Loukově stojí krásný gotický kostelík, zasvěcený sv. Markétě. Potom šlapeme asi 5 km po asfaltu a pekelně mě z toho pálí šlapky nohou. Za Dolním Městem se podíváme k pomníku Jaroslava Haška - rozřezaná obrovitá hlava s citacemi z Osudů dobrého vojáka Švejka.

Už se blížíme k závěru naší cesty, podíváme se k zatopenému lomu, na nádvoří hradu Lipnice, k Bílé věži nedaleko, chvíli si odpočineme u Kofoly a s nanukem a pak po modré značce za mírného krápání spějeme rychle k domovu (posledních 8 km).